Článek
Mámy, které nepřestaly věřit. Moje poděkování do nebe a vzkaz těm za zdí
Život mi teď rozdává ty nejtvrdší rány a vystavuje mě brutálním zkouškám. V úterý, přímo na můj svátek, mi zemřela maminka. Před měsícem kmotra, o které jsem tady už psal.
Teď, po dvou dnech, kdy jsme se sestrou vyřídili všechny věci kolem pohřbu, který bude příští týden, to na mě padlo plnou vahou. Sedím doma, koukám na smuteční oznámení a vím, že mě čekají nejtěžší dny života. Prázdnota kolem se dá krájet.
Zkouška, která neodpouští slabost
Pro člověka, který bojuje se závislostí, je taková chvíle obrovská zkouška. Ten starý, známý hlas v hlavě okamžitě využije slabost a smutek. Začne našeptávat, že panák by ten strašný tlak v hrudníku na chvíli otupil.
Ale já vím, kde je moje místo. Nenapiju se. Kvůli sobě, kvůli památce své mámy a kvůli budoucnosti, kterou jsem si vybojoval. Tohle není o sebelítosti, tohle je o čisté chlapské realitě.
Setkání s lidskou malostí
Dneska jsem rozvážel parte. Zažil jsem neuvěřitelně silné chvíle, kdy mě moji nejbližší obejmuli a s pláčem mi vyjádřili soustrast. Bylo to upřímné a čisté. Jenže člověk v mé pozici se musí popasovat i s tou druhou stranou lidské malosti.
Nesl jsem oznámení pro jednoho člověka, myslel jsem, že důležitého. A ještě přede dveřmi jsem zaslechl hloupé a ubohé narážky na moji osobu. Ti dotyční mě viděli přes okno, ale mysleli si, že jsem za zdí a nemůžu je slyšet. Tak jsem vstoupil. Nastalo hrobové, trapné ticho.
Mohl jsem začít řvát, mohl jsem jim to omlátit o hlavu a srovnat řečníka do latě. Místo toho jsem úplně v klidu, s ledovým klidem chlapa, co to myslí vážně a má svůj život pevně v rukách, předal parte a beze slova odešel. Snad jim to v tom tichu došlo a cítili se jako naprostí hlupáci. Ani takové věci mě prostě nesmí zlomit.
Nekonečná mateřská víra
Tenhle text ale píšu z jiného důvodu. Chci ho věnovat své mamince, ale i všem ostatním maminkám, které prožívají nebo prožívaly to samé peklo se svými závislými dětmi. Chci jim dát naději.
My závislí jsme v chlastu hrozní sobci. Vidíme jenom svoji flašku, svá vyklepaná rána a svůj absťák. Úplně ale přehlížíme ty, které kvůli nám nespí. Mámy.
Máma je ta, která vás vidí padat na absolutní lidské dno. Vidí vás zvracet, lhát jí do očí a ničit si život. Celý svět nad vámi zlomí hůl. Kamarádi se otočí zády, v práci vás vyhodí, lidi vás pomlouvají za dveřmi. Všichni řeknou, že jste odepsaní. Moje závislost mě tehdy stáhla tak strašně hluboko, že jsem skončil až na ulici. Úplně na dně, bez ničeho.
A tehdy moje máma udělala to nejdůležitější rozhodnutí. Nenechala si to strašné tajemství pro sebe. Přesáhla svůj vlastní strach i stud a řekla o mém pádu a o tom, že jsem na ulici, mé sestře. Moje máma tehdy spojila síly s mou sestrou, a právě tenhle její krok mi ve finále zachránil holý život.
Kdyby tehdy mlčela, kdyby se styděla, už bych tu dneska neseděl a nepsal ani řádek. Ta mateřská víra a odvaha jednat je silnější než všechny adiktologické tabulky i než samotná chemie v naší hlavě.
Splacený dluh a slib do nebe
Já jsem té své mámě stihl ten největší dluh doufám splatit. Stihl jsem to za minutu dvanáct. Poslední rok a několik měsíců mě viděla střízlivého. Viděla mě čistého, upraveného, jak poctivě makám a funguju pro svého syna. Viděla, že ten její kluk se vrátil z ulice a z pekla zpátky a drží slovo.
Viděla, že ta její nekonečná víra měla smysl. Odešla z tohoto světa s klidem v duši, že její syn už je v bezpečí, vrátil se k sobě a ten hlavní životní zápas vyhrál. Vrátila mi mou lidskou důstojnost a to je dar, který se asi nedá nikdy dostatečně splatit.
Chci vzkázat všem mámám, které teď doma pláčou nad svým závislým synem nebo dcerou: „Nevzdávejte to s námi. Vaše víra a Vaše činy jsou to jediné, co nás někdy drží nad propastí, i když to nedáváme najevo. Má to smysl. Pohled na mě je toho důkazem“.
„A tobě, mami, tam nahoru slibuju – cestu, kterou jsi mně a sestře pomohla najít, už nikdy neopustím. Lidi za zdí můžou mít blbé kecy, ale tvůj kluk už zůstane čistý. Dala jsi mi život dvakrát – poprvé, když jsi mě porodila, a podruhé, když jsi mě nenechala umřít na ulici .“
Děkuju ti za všechno. Odpočívej v pokoji.
Michal. 🖤🍀
Kontakt pro soukromé zprávy: michal822700@seznam.cz
Národní linka pro odvykání: 800 350 000 (bezplatná pomoc pro lidi bojující se závislostmi).
Asociace adiktologů ČR: Informace o odborné pomoci a síti adiktologických ambulancí.
Anonymní alkoholici (AA): Svépomocné skupiny v České republice pro ty, kteří chtějí řešit svůj problém s alkoholem.
