Článek
Nedávno mi zvonil telefon. Na displeji svítilo jméno mého bratrance.
Je to ten kluk, se kterým jsem vyrůstal a prožil ty nejdivočejší roky mládí u nás na Moravě. Seděli jsme u telefonu, vzpomínali a mně došlo, jak strašně moc se můj svět proměnil.
A jak moc se proměnil ten filtr, přes který se dnes dívám na pojem „zábava“.
Litr voňavky a flaška v příkopě
Pro kluky z moravské vesnice byla tehdy vrcholem společenského života místní tancovačka. U nás se tomu neřeklo jinak než zábava nebo bigbít.
Ta skoro nejlepší část celého večera paradoxně začínala ještě předtím, než kapela vůbec sáhla do strun. Byla to ta čtyřkilometrová cesta pěšky na výletiště nebo do kulturáku v sousední dědině.
Scéna jako z filmu: my dva s bratrancem, nastrojení v tom nejlepším, co skříň dala, na sobě každý litr levné voňavky, aby to přebilo ten zbytek, a jeden z nás v ruce povinně půllitrovku čehokoliv. Nedělali jsme rozdíly. Hlavně, že to teklo a pálilo v krku.
Už v polovině cesty, s prázdnou lahví v příkopě, jsme k areálu doráželi s ukrutným, neprůstřelným sebevědomím. Alkohol v krvi nám okamžitě namíchal pocit, že jsme králové světa.
Geniální hlášky a lov na holky
A hned u vstupu začal lov na holky. Chlast vám totiž dá stav, který střízlivý kluk prostě nezažije – totální ztrátu zábran a pocit, že cokoliv vypustíte z úst, je naprosto geniální hláška.
Já sám jsem byl v těchhle stavech absolutní mistr ve lhaní a vymýšlení historek na počkání. Hrál jsem si na hrdinu a holky se bavily.
Pravděpodobně moc dobře věděly, jak to doopravdy je a že z nás mluví jenom ta levná flaška, ale to divadlo k tomu prostě patřilo.
Kruté pondělí v autobuse
Jenže ten falešný ohňostroj měl vždycky své brutální vystřízlivění.
Nejhorší bývala pondělní rána v autobuse po cestě do práce. Seděl jsem tam, v hlavě totální průvan, žaludek na vodě a najednou si ke mně přisedl někdo ze známých, kdo mě o víkendu viděl v plné parádě.
„Teda Michale, vy jste s bratrancem zase řádili,“ spustil s úsměvem. „Ty jsi mě každou hodinu představoval úplně jinou holku a u každé jsi mi tvrdil, že je to tvoje největší životní láska!“
Já pak jenom beze slova koukal z okna autobusu, rudnul až za ušima a v duchu si říkal: „Bože, já jsem takové vemeno…“
Měli jste to v mládí (nebo i teď) taky tak, že vám alkohol dával brutální sebevědomí, které byste v sobě střízliví nikdy nenašli? Že z vás dělal někoho lepšího, odvážnějšího a vtipnějšího, než kým doopravdy jste?
První základy těžkého otroctví
Jsem rád, že tyhle vzpomínky mám. Nezříkám se jich, bylo to moje mládí.
Kdyby to šlo, byl bych raději, kdybych se to tenkrát učil bez té flašky v ruce, ale stalo se.
Dneska už vím, že tehdy jsem si sice myslel, jaká je to skvělá svoboda, ale ve skutečnosti to byly první základy těžkého otroctví. Učil jsem svůj mozek, že abych byl vtipný, odvážný a schopný mluvit s ženami, musím do sebe nejdřív nalít chemii.
Teď mám za sebou léčebny, čistou hlavu a stojím před krutou realitou: Společné oslavy a akce pro mě už nikdy nebudou tak „zábavné“. Nikdy.
Svět viděný přes čistou vodu
Když dneska sedím na jakékoliv akci s čistou vodou a sleduji, jak hladina alkoholu v krvi ostatních stoupá, vidím ten svět úplně jinak.
Kolem desáté večer se láme chleba. Lidi začínají mluvit hlasitěji, opakují stejné historky dokola a smějí se věcem, které střízlivému nedávají smysl.
Sledovat to střízlivýma očima je nejdřív trochu otravné a nakonec vlastně hluboce smutné. Vidím v nich své vlastní staré já. Tu křečovitou potřebu lhát, přikrášlovat realitu a vypnout mozek, abychom snesli sami sebe.
A jak se vlastně bavíte vy, když jste střízliví? Vnímáte v tom nějaký zásadní rozdíl, nebo se dokážete bavit úplně stejně i bez jediné kapky chlastu?
Výměna cirkusu za realitu
Mně osobně ta ztráta divoké, chlastem poháněné zábavy vůbec, ale vůbec nevadí. Je totiž vykoupená něčím, co má pro mě nevyčíslitelnou hodnotu.
Vykoupil jsem ji klidem a opravdovostí.
Když se dneska na nějaké akci s někým upřímně zasměju, vím, že se směje moje skutečné já, ne alkohol v mém žaludku. Když s někým mluvím, jsem tam pro něj na sto procent.
Už nemusím lhát, nemusím si vymýšlet historky ani nikomu představovat „životní lásky“ na počkání. Moje střízlivé já už tu falešnou odvahu nepotřebuje.
Ta zábava už sice nemá ty divoké, hysterické vrcholy jako tenkrát na bigbítu, ale nemá ani ty hluboké, černé propasti ranních úzkostí a morální kocoviny.
A to nejlepší přichází druhý den. Zatímco polovina mých známých se probouzí s třeštící hlavou, sušákem v puse a děsem v očích, komu v noci psali, já se probouzím do čistého rána.
Vím přesně, co jsem řekl. Moje svědomí je čisté.
Přišel jsem o falešný cirkus, ale našel jsem realitu. A tenhle obchod bych už nikdy v životě nevzal zpátky.
Michal.
Národní linka pro odvykání: 800 350 000 (bezplatná pomoc pro lidi bojující se závislostmi).
Asociace adiktologů ČR: Informace o odborné pomoci a síti adiktologických ambulancí.
Anonymní alkoholici (AA): Svépomocné skupiny v České republice pro ty, kteří chtějí řešit svůj problém s alkoholem.
