Souhlas, prosím…

Tyto často tázané otázky by se měl v základu pokusit zodpovědět tento článek. Třeba na jeho konci zjistíte, že souhlas s personalizací není zas až tak hrozivý, jak se zdá, ale že si z něj někteří jen vytvořili podobný sociální problém jako například s pizzou Hawai.

„Jak jako s pizzou Hawai?“ Zamysleli jste se někdy nad tím, proč určitá skupina lidí odsuzuje ananas na pizze? Zdali to má nějaký objektivně-racionální podklad, anebo je to jenom touha patřit do nějaké „pomyslné“ skupiny, kde si jednotliví „členové“ připadají důležití, když hromadně vzbuzují odpor k určité záležitosti a nerespektují individuální chutě ostatních? Zkuste se nad tím zamyslet. Ale teď už k meritu věci.

Jako hlavní programátor Seznamáckého CMP dialogu (ano, toho otravného okna) vám můžu z první ruky poskytnout informace, jak to u nás obecně funguje a že určitě není důvod k paranoidním myšlenkám.

Pro jednoduchost vezměme v potaz okamžik, kdy dialog odkliknete a tím se vyjádříte k personalizaci. Takzvaný model souhlasu, který v sobě uchovává vaše rozhodnutí, se zakóduje do řetězce a tento se poté uloží do cookies vašeho prohlížeče pod názvem euconsent-v2. Pokud jste u nás přihlášeni svým účtem, souhlas se navíc uloží i do vašeho profilu pro snadnější přiřazení v případě, kdy by lokální souhlas v cookie někdo další, využívající stejné zařízení, změnil, potažmo smazal.

Je důležité zmínit, že řetězec neobsahuje žádné vaše osobní údaje, které by vás jako osobu nějak blíže identifikovaly. Takto uložený řetězec je poté dostupný našim výdejovým skriptům k přečtení a rozhodnutí, jaký typ reklamy se na dané službě zobrazí – a jestli bude mít pro vás relevantní obsah, záleží pouze na vašem rozhodnutí.

Celý proces cílení a personalizace je pak založen na tom, že pokud si náš návštěvník například na naší službě Zboží.cz prohlíží produkty do domácnosti, je mu na tomto základě při dalších návštěvách poskytnuta reklama, která nabízí zboží stejného charakteru.

Z toho vyplývá, že k tomuto návštěvníkovi by bylo jakkoliv zbytečné (a dosti nákladné) shromažďovat další citlivé identifikující údaje. Dá se říct, že je pro nás návštěvník jakýmsi „anonymním“ bodem využívající naše služby, u kterého jsou na základě jeho chování vypozorované určité zájmy, které ho však nijak blíže nespecifikují, jelikož takových podobných (ne-li stejných) „bodů“ se stejnými zájmy může našimi službami kolovat nespočet.

Zkusme se na to podívat ještě z jiné stránky. Spousty různých služeb, které na internetu využíváte, jsou vlastně „zdarma“ (respektive za ně nic neplatíte). U nás v Seznamu je to například E-Mail (který si troufám říct, patří k nejpopulárnějšímu v České republice), videoportál Stream či inzertní plocha sBazar. Pokud si chcete přečíst, co nového se ve světě událo, není nic jednoduššího, než omrknout portál Novinky.cz.

Nicméně, pokud vám má konkrétně tato služba zajišťovat neustále aktuální a kvalitní informace, je potřeba, aby existoval někdo, kdo tuto službu aktivně spravuje. Mezi tyto lidi patří nejenom redaktoři, ale také například produktoví manažeři, programátoři či testeři, kteří zastřešují technickou stránku věci. A tito lidé, stejně tak jako mnoha dalších se musí nějak uživit, tzn. mít ze své odvedené práce příjmy. A právě jeden ze zdrojů jejich příjmů je cílená reklama, ke které je od jisté doby zapotřebí mít váš souhlas.

Když to vezmu trochu s nadsázkou, tak váš souhlas a následný výdej cílené reklamy vlastně pomáhá ke zkvalitnění služeb například za pomocí investic, které jsou financovány z jejich zisku.

Naše cílená reklama je vlastně takový win-win. Na jedné straně stojíte vy jako návštěvník, který vidí relevantní obsah dle vašich potřeb a na druhé straně stojí naše společnost, která reklamu vydává a zajistí tím svým inzerentům větší účinnost.

Pamatuji si na svou zkušenost s cílenou reklamou v době covidové, kdy v kinech nově dávali film, na který jsem chtěl určitě zajít. Při brouzdání Seznamem na mě vyskočil branding od Cinestaru, který cílil na to, že chce znovu nastartovat filmovou smršť (nebo tak nějak) a nabízel vstupenky na určité období snad s 50% slevou. Díky snadnému prokliku reklamy jsem tak vstupenky koupil. Na film bych určitě šel, ale spíše o něco později a za dvojnásobek. V tomto případě mi cílená reklama pomohla alespoň něco ušetřit.

Považuji za povinnost v rámci tohoto článku zmínit ještě jednu záležitost, která může být právě důvodem k zamítání souhlasu a podpoře paranoidních myšlenek. Společností koluje informace, že personalizování návštěvníka může zapříčinit individuální pohyb cen ve prospěch prodejců. Zkusím uvést praktický příklad.

Chcete získat letenky do určité destinace skrz nějaký agregátor, který nabízí srovnání cen několika leteckých společností. Pokud máte povolen souhlas s personalizací (to však není v tomto případě výhradně podmínkou), mohou se ve vašem zařízení ukládat informace o frekvenci vašich návštěv, které jsou poté vyhodnocovány a zneužívány tak, že s každou návštěvou stránky cena letenek vzroste s cílem vás přesvědčit, abyste dané letenky koupili co nejdříve. Tohle chování je však silně proti pravidlům a morálce a hrozí za to vysoké pokuty. Bránit se proti tomu můžete tak, že agregátory budete navštěvovat výhradně skrz anonymní okno prohlížeče, které nemá uložená žádná vaše data. Doposud jsem však osobně nenarazil na agregátor, který by takové chování vykazoval.

Cílem tohoto článku bylo objasnit, jak cílená reklama a náš CMP dialog funguje a jakým způsobem obohacuje obsah služby. Za sebe mohu říct, že od té doby, co mám možnost znát, na čem celý proces staví, co je cílem a jaké má výhody a nevýhody se přikláním k faktu, že je lepší s personalizací souhlasit. Při procházení tak vidím relevantní obsah, aniž bych se nějak výrazně bál o své soukromí. Navíc, před povinností, která nutí společnosti, aby návštěvníky otravovaly s CMP dialogem a cookie lištami, se cílená reklama vydávala automaticky a musím říct, že jsem nikdy nezaznamenal žádné problémy v oblasti svých osobních údajů.