Článek
Na úvod bych rád zdůraznil, že nejsem odpůrce plateb kartou, ale pouze jejich povinného přijímání. Sám karty ve svém podnikání akceptuji.
Souhlasím i s tím, že možnost platby kartou může být pro podnikatele určitá konkurenční výhoda – ta by ale logicky zmizela, pokud by ji musel nabízet každý.
A teď k tomu, proč si myslím, že se to celé špatně počítá. V diskusích se obvykle vše zjednoduší na tvrzení, že 1,5 % za karetní transakce „přece nic není“ – tak proč se tomu někdo brání?
Pojďme si to „nic“ trochu rozebrat.
Poměrně běžná obchodní přirážka je 50 %, což odpovídá zhruba 33% marži. Pokud mám měsíční tržbu 100 000 Kč, pak marže činí přibližně 33 000 Kč. V takovém případě už není řeč o 1,5 % z tržby, ale o více než 4,5 % z marže.
A jdeme dál – z oněch 100 000 Kč si banka měsíčně strhne 1 500 Kč. Ročně to dělá 18 000 Kč, což odpovídá zhruba 54 % jednoho měsíčního výdělku. Převedeno na pracovní dny: skoro 12 dní ročně pracuji jen na poplatky za karetní transakce. Jinými slovy: každý měsíc pracuji jeden den pro banku.
Kdyby banky strhávaly stejné poplatky těm, kdo jsou největšími nadšenci do plateb kartou – a ne těm, kdo službu poskytují – možná by jejich nadšení rychle opadlo. Inu, z cizího krev neteče.
Samozřejmě jde o modelový příklad, částky jsou zaokrouhlené. Mým cílem není přesnost na haléř, ale ukázat, jak nákladná je ve skutečnosti povinnost přijímat karty. Nepočítám zde další výdaje jako nájem, daně nebo odvody – pokud bych je zahrnul, procento zisku ukrojeného karetními poplatky by bylo ještě výrazně vyšší.
Jak říkám – je to zjednodušený výpočet, který má ale přiblížit realitu, na kterou se v debatách o „povinných kartách“ často zapomíná.
