Článek
V poslední době mě čím dál víc znepokojuje vystupování některých českých politiků, zejména Jany Maláčové a Lubomíra Zaorálka. Ne snad proto, že bych s nimi nesouhlasil ve všem – ale kvůli jejich postoji k bezpečnostním otázkám, zejména ohledně referenda o klíčových geopolitických tématech.
Jana Maláčová sice tvrdí, že by v referendu o vystoupení z EU nebo NATO hlasovala pro setrvání, ale to mě příliš neuklidňuje. Nakonec – je to jen jeden hlas. Co mě ale znepokojuje výrazně víc, je už samotné prosazování referenda jako nástroje k rozhodování o otázkách národní bezpečnosti. V tomto ohledu mi začíná připomínat Tomia Okamuru v dobách Úsvitu, kdy na každý problém odpovídal kouzelným slovem „referendum“. Tehdy byl ve straně ještě i Radek John (za Věci veřejné), který měl zase zálibu ve slově „dinosaurus“, ale to už je jen odbočka.
Referendum o EU? Proč ne.
Na rovinu: nemám zásadní problém s referendem o vystoupení z EU. Vždyť jsme do ní vstoupili na základě referenda v roce 2003, a dnes už je volební tělo úplně jiné. Mezi voliči jsou dnes lidé, kteří se tenkrát ještě nenarodili nebo byli v dětském věku. Dnešní čtyřicátníci tehdy vůbec neměli možnost se k tak zásadnímu kroku vyjádřit. A navíc – tehdy šlo o hlasování „naslepo“. Dnes už máme dvacet let zkušeností s fungováním Unie, a mohli bychom tedy hodnotit reálně, nikoli hypoteticky.
Ale bezpečnost? To je jiná liga.
Referendum o NATO? Ne! A nikdy.
Zato u otázky vystoupení z NATO nebo jiných bezpečnostních témat už vidím vážný problém. A netýká se to jen Maláčové – ale i Lubomíra Zaorálka, který dokonce mluvil o referendu ohledně výdajů na obranu (například 5 % HDP).
Proč je to nebezpečné? Tady jsou tři klíčové důvody:
1) Lidé většinou bezpečnosti nerozumí
To není urážka, to je fakt. Stejně jako většina z nás nerozumí konstrukci mostů, neměla by veřejnost rozhodovat o složitých obranných strategiích. V bezpečnosti rozhodují komplexní a technické faktory, které nelze shrnout do pár sloganů. Ale přesně to by se v referendu stalo.
2) Veřejnost nemá přístup k důležitým informacím
Klíčové rozhodování o bezpečnosti státu často stojí na informacích tajných služeb – a ty jsou z podstaty neveřejné. Pokud nemáme přístup k utajovaným informacím, jak bychom mohli učinit kvalifikované rozhodnutí? O co by se opíral názor běžného voliče? O dojmy z internetu? O názory youtuberů, kteří se stylizují do role bezpečnostních expertů?
3) V čase dezinformací je to jako hrát ruskou ruletu
Informační prostředí je dnes znečištěné dezinformacemi, manipulací a cílenou propagandou. Kdyby se konalo referendum o vystoupení z NATO, spustila by se obří vlna dezinformací, placených kampaní a cílených zásahů do veřejného mínění. Výsledek by mohl být fatální – ne kvůli vůli lidu, ale kvůli tomu, kdo a jak lidem informace servíruje.
A co těch „13 důchodů“?
Zaorálkův návrh na referendum o obranném rozpočtu je dalším výstražným signálem. Maláčová okamžitě nabídla alternativu – místo vyšších výdajů na obranu raději „třinácté důchody“. Jenže takové návrhy jsou populismus nejhrubšího zrna. Cíl je jasný: zaujmout voliče. Co na tom, že ty důchody by nakonec stejně nedostali. Účel světí prostředky.
Závěr
Lidé jako Maláčová nebo Zaorálek možná nemají úmysl oslabit bezpečnost státu – ale jejich návrhy k tomu objektivně vedou. Z toho důvodu je vnímám jako bezpečnostní riziko. Demokracie má své hranice, a jednou z nich je nepřenechávat klíčová rozhodnutí o národní bezpečnosti náhodě – nebo horší variantě: internetové bublině.
Referendum je nástroj, ne všelék. A určitě ne nástroj na odjištění granátu.
