Článek
Naslouchá lidem za nocleh
Šuraf Išida měl všeho dost a přemýšlel, jak se vymanit z běžného japonského způsobu života. Před několika lety dal výpověď v práci, prodal veškerý svůj majetek (nechal si jen pár věcí, které se mu vejdou do batohu) a vyrazil na cestu po Japonsku. Aby ušetřil za ubytování, přespává u cizích lidí, kterým za to nabízí možnost vyzpovídat se z jejich starostí.
Střechu nad hlavou mu nabízejí osamělí lidé, z 90 procent svobodní muži, kteří si chtějí s někým popovídat. „Rád poslouchám jejich příběhy. Je to jako číst každý večer jinou knihu a nikdy to není nuda,“ říká pan Išida.
Mezi jeho hostiteli se nevyskytují jen starší lidé, u nichž bývá osamělost velkým problémem, ale ubytovala ho například i jedna japonská dvacátnice. Ta popisuje svou zkušenost takto: „Když jsem měla pocit, že už nemůžu dál, hodně jsem utrácela nebo pila, ale nikdy to nepomohlo. On ovšem naslouchal mým problémům a jediné, co za to chtěl, bylo zůstat v mém bytě. Přišlo mi to jako docela dobrá nabídka“.
O Šurafovi natočila reportáž japonská televize Fuji a stala se z něj svým způsobem celebrita, v konzervativní japonské společnosti ale musí čelit i kritice. Lidé mu většinou vyčítají, že zneužívá laskavosti a štědrosti cizích lidí.
Živí se tím, že nedělá skoro nic
Šódži Morimoto dostává zaplaceno za účast. Lidé si ho už „kupovali“ z docela absurdních důvodů. Doprovázet někoho na večeři za peníze je dnes docela obvyklé nejen Japonsku, ale aby si někdo najal člověka na to, aby ho dotyčný pozdravil na konci maratonu, nebo aby s ním byl při práci, to je tedy síla. Jedna žena přišla o svého partnera, který si vzal život, a najala si Morimota, aby mu nasadil klobouk a seděl s ní, zatímco na něj vzpomínala.. Také ho využili lidé, kteří chtěli sdělit příteli nebo členovi rodiny něco závažného a cítili se lépe, když u toho s nimi někdo byl.
Reakce na sociálních sítích byly smíšené. Někteří jsou toho názoru, že Morimoto našel způsob, jak pomáhat a nabízet určitý druh terapie těm, kteří se potýkají se zármutkem a osamělostí, zatímco jiní vyjadřují své znepokojení, že Morimotovy služby poukazují na rozšířený a rostoucí problém osamělosti a neschopnosti nebo neochoty řady lidí navazovat skutečné vztahy s ostatními.
Záskok po japonsku
Ženichův svědek Rjúči Ičinokawa zaujal místo před shromážděnými svatebčany, odkašlal si a následujících pár minut hovořil o nevěstě a ženichovi. Nic neobvyklého, kdyby čerstvé novomanžele znal - on je ale neznal o nic více než servírka a číšník, kteří je obsluhovali. Od chvíle, kdy se hosté posadili ke stolu, až po poslední tóny písně v rámci zábavné večerní karaoke, byl Ičinokawa součástí velkého (ač dobře míněného) podvodu.
Je totiž profesionálním zaskakovačem. Tato služba se v Japonsku rozmáhá čím dál víc. Jde o zdárně se rozvíjející podnik, který zajišťuje osamělým lidem falešné manžele, svědky, příbuzné, kamarády, kolegy a partnery, aby se po boku klienta účastnili rodinných akcí, pohřbů či firemních večírků v rámci plnění společenské funkce.
Jednou měl Ičinokawa dokonce za úkol předstírat, že je strýcem dvanáctiletého chlapce a jeho mladší sestry, a na školním sportovním dni je oddaně povzbuzoval, natáčel je a účastnil se všech soutěží, do kterých byly zapojeny děti i dospělí. Pokud by se ho někdo zeptal, představil by se jako strýc, možná by prohodil pár zdvořilostních frází a nenápadně by se vytratil. Dotyčné děti byly ve škole šikanovány kvůli tomu, že nemají otce.
Ičinokawa rozjel svou agenturu Hagemaši Tai („Chci tě rozveselit“) poté, co přehodnotil svůj původní plán stát se kvalifikovaným poradcem.
„Po prvním úspěšném svatebním proslovu se začali žádosti jen hrnout,“ řekl britskému deníku The Guardian. „Lidé chtěli ženy, mladé i staré osoby, všechny typy, ale samozřejmě jsem nemohl veškeré role zastat sám,“ uvedl Ičinokawa, který zaměstnává třicet lidí různého věku i pohlaví ve všech koutech Japonska a se schopnostmi a dovednostmi osvojit si jakoukoli identitu. Jeho spolupracovníci si za službu účtují v přepočtu necelé tři tisíce korun. Pokud ale mají proslov anebo mají zpívat karaoke, je to dražší.
Zoufalost na prodej
Paní Miyabi dostávala zaplaceno třeba za to, aby plakala na pohřbech nebo omdlévala na svatbách. Její klienti se totiž nechtěli stydět za mizernou účast. Jednou si Miyabi a dvacet dalších žen najala jistá středoškolačka jenom na to, aby nafotily vysmátou fotku na Instagram s blikající cedulí míru a nápisem „rozhodně mám přátele“.
Miyabi také jednou předstírala důvěrnosti cestou k domu klientových rodičů, jen aby to vypadalo, že jsou s klientem zamilovaní a chystají se vzít.
S průměrně 15 zakázkami týdně má nepravidelnou pracovní dobu, ve dne v noci. Jako dcera lékaře a zdravotní sestry se stále snaží přesvědčit rodiče, že její relativně nový profesní obor je legitimní. Peníze vydělá sice pěkné, ale ne neuvěřitelné, zhruba 115 dolarů za dvě hodiny.
Proč to dělá? Prý pomáhá osamělým lidem, kteří potřebují přátelství. „Tolik lidí je dobrých v životě online nebo v životě v práci, ale ne v reálném životě,“ říká. „Pro takové klienty je dávka emocionálního kontaktu silná, i když je k ní připevněná cenovka.“
Řídí se dvěma pravidly: Žádný románek, žádné půjčování peněz. A také: Být připravena na všechny typy klientů. Vdovce, kteří potřebují někoho, s kým by se mohli dívat na televizi, stydlivé chlapy, kteří potřebují poradce pro randění, stydlivé holky, které touží po společnici při nakupování. Nebo na týpka, který potřebuje kolegu, co by s ním čekal sedm hodin před obchodem Nike, aby ulovil nové tenisky ve slevě.
Pak jsou tu falešní přátelé. Pan Hayato čelil v 35 letech silnému tlaku, aby si našel ženu a založil rodinu. To se nestalo, a tak pro své rodiče sehrál divadlo. S pomocí Miyabi vymyslel solidní frašku: Namluvili rodičům, že Miyabi je jednou ze zaměstnankyň v jeho firmě a že se do sebe zamilovali. Oba si to předtím nacvičili, včetně biografických detailů a romantických vrtochů.
Jsou divní?
Japonci pronajímají kočky, kupují použité spodní prádlo a v barech si u nich můžete pohladit sovu. Počet agentur, které nabízejí „pronájem osoby“, se za osm let v Japonsku zdvojnásobil. Tento trend je podle The Guardian důsledkem sociálních a ekonomických změn v kombinaci s hluboko zakořeněnou kulturní averzí sdílet osobní a profesní problémy. Nejde tedy vždy čistě a pouze o osamělost jako takovou.
Zdroje:
https://theweek.com/articles/631927/inside-japans-booming-rentafriend-industry
https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/osameli-japonci-si-mohou-pronajmout-kamarada/r~i:article:648421/
https://www.unilad.com/news/man-hires-himself-lonely-people-does-nothing-japan-307947-20240930
https://www.novinky.cz/clanek/koktejl-japonec-pet-let-prespava-u-cizich-lidi-na-oplatku-jim-nasloucha-40500316
