Článek
V Manhattanu na 53. ulici stojí snad poslední telefonní budka v New Yorku. Den před tím, než ji mají zbourat, se přihodí něco, co samolibému chlapovi převrátí život vzhůru nohama. V budce zazvoní telefon a Stuart Shephard (Colin Farrell) udělá tu chybu, že ho zvedne. Kdosi neznámý mu začne vyhrožovat. Pokud prý Stuart nebude poslouchat jeho příkazy, odstřelí ho snajpr, který ho má na mušce. Collin Farrel se ocitá v nervydrásající pasti.
Nápad, který čekal desítky let
Autorem původního konceptu byl scenárista Larry Cohen, známý svými originálními, často provokativními thrillery. Myšlenka vznikla už v 60. letech. Cohen později v rozhovorech vzpomínal, že ho inspiroval Alfred Hitchcock a jeho schopnost vytvořit napětí z jednoduché situace.
„Chtěl jsem film, který by se mohl odehrávat téměř celý na jednom místě. Něco jako moderní morální past,“ uvedl Cohen pro magazín Creative Screenwriting.
Scénář ale dlouho narážel na nedůvěru studií. Jedna lokace, minimum akce, prakticky jen dialogy – to nezní jako jistý kasovní trhák. Projekt tak zůstal roky v šuplíku.
Joel Schumacher šel do rizika
Zlom nastal, když se látka dostala k režisérovi Joelu Schumacherovi. Ten už měl za sebou výrazné snímky jako Volný pád nebo Klient, kde rovněž pracoval s napětím a morálními dilematy.
Zásadní kapitolou Schumacherovi filmografie je právě Volný pád. Temné drama s Michaelem Douglasem vypráví o obyčejném muži, který během jediného dne psychicky zkolabuje a začne násilně reagovat na frustrace moderní společnosti. Film byl v době uvedení kontroverzní. Jedni jej četli jako ostrou společenskou kritiku, druzí jako nebezpečné ospravedlňování hněvu „obyčejného bílého muže“. Právě schopnost vyvolat debatu o rozpadu amerického snu a narůstajícím odcizení společnosti z něj ale udělala kultovní titul 90. let.
Scénářem Telefonní budky byl Schumacher nadšený. „Byl to nejkratší scénář, jaký jsem kdy četl, a jeden z nejnapínavějších. Každá stránka měla energii,“ prohlásil v rozhovoru pro The Guardian v roce 2003.
Rozhodl se film natočit téměř v reálném čase a zachovat klaustrofobii příběhu. Natáčení probíhalo převážně na jedné newyorské ulici, kde byla budka speciálně upravená tak, aby umožnila dynamickou práci kamery.
Colin Farrell pod tlakem
Hlavní roli Stu Sheparda svěřil vycházejícímu hereckému talentu Colinu Farrellovi. Pro irského herce šlo o zásadní kariérní moment. Prakticky celý film stojí na jeho výkonu – na tváři, hlasu, mimice i panice. Farrell později přiznal, že natáčení bylo psychicky vyčerpávající: „Byl jsem v té budce deset, dvanáct hodin denně. Nemohl jsem si nikam sednout, nemohl jsem odejít. Ta klaustrofobie byla skutečná,“ uvedl pro Empire Magazine. Herec také dodal, že právě omezený prostor mu pomohl dostat se hlouběji do psychiky postavy: „Stu je člověk, který celý život manipuluje ostatními. Najednou je to on, kdo se ocitne v pasti. A divák sleduje jeho rozpad v přímém přenosu.“
Hlas, ze kterého máte husí kůži
Farrellova protivníka - anonymního odstřelovače – divák neuvidí, vyjma několika vteřin na konci. Jeho přítomnost je zprostředkována hlasem herce Kiefera Sutherlanda. A z toho hlasu mrazí úplně stejně jako kdysi z Tajemného hlasu v epizodě britského krimiseriálu Profesionálové. Pamatujete na to strašidelné: „Sjuuuuzn!“
Sutherland v rozhovoru pro IGN prohlásil: „Nejtěžší bylo najít správný tón. Neměl to být šílenec. Měl to být někdo, kdo věří, že koná spravedlnost.“Jeho klidný, téměř monotónní hlas kontrastuje s Farrellovou narůstající panikou. Právě tento kontrast vytváří napětí.
Roli policejního vyjednavače ztvárnil Forest Whitaker, který do filmu vnesl klid a lidskost. „Nešlo jen o záchranu rukojmího. Šlo o pochopení, co toho muže dohnalo až sem,“ uvedl v rozhovoru pro BBC. Jeho postava představuje protiváhu jak chladnému odstřelovači, tak hysterickému Stu Shepardovi.
Děj se odehrává v rušných kulisách ulice New Yorku
Odklad kvůli 11. září
Film byl dokončen už v roce 2000, ale premiéra byla několikrát odložena. Důvodem byly mimo jiné skutečné případy odstřelovačů v USA a také citlivost tématu po teroristických útocích z 11. září 2001. Studio se obávalo negativní reakce publika.
Do kin se snímek dostal až v roce 2002. Přesto – nebo právě proto – zaujal svou aktuálností. Rozpočet činil přibližně 13 milionů dolarů a celosvětové tržby přesáhly 90 milionů.
Získal převážně pozitivní ohlasy. Roger Ebert napsal ve své recenzi pro Chicago Sun-Times: „Je to film, který vás drží v napětí ne tím, co vidíte, ale tím, co si představujete.“
Telefonní budka není jen thriller. Je to příběh o lži, veřejné ostudě a mediální masce. Stu Shepard, úspěšný publicista, který si buduje image a manipuluje fakty, pokud je sám konfrontován s vlastními činy, jeho obranné mechanismy se bortí.
Scenárista Larry Cohen poznamenal: „Nechtěl jsem jen příběh o muži s puškou. Chtěl jsem příběh o společnosti posedlé image a lží.“
V době, kdy mobilní telefony vytlačily telefonní budky z ulic, působí film téměř jako časová kapsle. Skleněná budka se stala symbolem izolace uprostřed davu, což je téma, které je ještě aktuálnější v éře sociálních sítí.
Tento thriller zůstává důkazem, že silný nápad, precizní scénář a odvážná režie mohou vytvořit intenzivní filmový zážitek i bez velkolepých kulis. A že někdy stačí jediné zazvonění telefonu, aby se celý život obrátil naruby.
Zdroje:
https://www.csfd.cz/film/8227-telefonni-budka/prehled/
https://en.wikipedia.org/wiki/Phone_Booth_%28film%29
https://www.splicedwire.com/03features/jschumacher.html
https://www.salon.com/2003/04/04/phone_booth/
https://kinomaniak.cz/filmy/telefonni-budka
https://www.filmovamista.cz/58-Telefonni-budka
https://en.wikipedia.org/wiki/Joel_Schumacher
