Prodali byste se na internetu, kdyby to bylo za hodně peněz?

Ti chlapi jsou fakt divní. Vysolit instagramové exhibicionistce 2,3 milionu za to, že si s ním občas popovídá, nebo ho doprovodí na večeři, to je solidní bizárek.

Článek

Stalo se v Brazílii: Modelka Kerolay Chaves, kterou na Instagramu sleduje 1,8 milionu lidí, obdržela obálku s šekem na v přepočtu 2,3 milionu korun. Muž, který prý zahrnoval Kerolay dárky už v minulosti (většinou posílal šperky nebo květiny), zničehonic přišel s nabídkou kvalitního popovídání si u občasné večeře. Kerolay Chaves má však svou hrdost, podpořenou téměř dvěma miliony sledujících a pohádkovými výdělky, takže nabídku po dlouhém zvažování odmítla.

Je zvláštní, že téhle Kerolay bych si na ulici ani nevšiml, vypadá úplně obyčejně, pozornost snad budí jen svým větším poprsím, protože je to holka krev a mlíko. Z čehož plyne, že každá žena se dnes může stát hýčkanou a bohatou princeznou, pokud v tom umí chodit. A to téměř bez práce, respektive za pár fotek na síti a trochu té konverzace s klienty.

Díky sítím dnes mohou mít pohodu, klídek a tabáček i ženy, které by toho v době předinternetové nejspíše mnoho nedokázaly. Ale platí to vlastně i pro muže. Kdejaký Lojza přece může natočit pár přitroublých videí, které se bůhvíproč stanou virálními, a za několik měsíců se z něj stane milionář, i když třeba jen vychodil zvláštní školu.

Asi nemá cenu se nad tím pohoršovat, takhle to prostě dneska funguje, a jestli je to správné nebo snad dokonce spravedlivé, to je zbytečné řešit, protože spravedlivého na tomto světě není nic a nikdy nebude. Život je loterie a věčný boj.

Blbý, kdo dává, a blbější, kdo nedává fotky na Instagram. Když nad tím tak přemýšlím, kdybych si byl stoprocentně jistý, že si za několik trapných videí budu moci koupit dům, nejspíš bych do toho šel taky. Za rok či dva bych toho šaškování nechal a do měsíce by po mně neštěkl pes, takže bych ani nemusel „chodit kanálama“. Nic není staršího než včerejší pomluva.

Žijeme dobu informační, srdíčkovou a lajkovou, a na počítači, který se vejde do kapsy, jsme nějakým způsobem závislí skoro všichni. Někteří z nás kontrolují nové informace třeba i na přechodu pro chodce. Protože, co když třeba právě teď vystavila novou fotečku Kerolay Chaves? Přece nebudu poslední, kdo ji uvidí, to bych byl za hlupáka. Musím být v obraze, in a fancy. Vždycky ready. Neboli „vždy připraven“, jak se to říkalo v dobách předpotopních.

Takže, přátelé, tento článek vlastně směřuji k tomu, že já připraven jsem a jsem nakloněn spolupráci, protože na ten barák fakt nutně potřebuju! Momentálně bydlím na ubytovně, jak jsem psal v jednom z předchozích blogů, ale taky chci být ukrutně bohatý, a chci to ještě mnohem víc, než to chtěla Marfuša z Mrazíka. Čili, kdyby mě někdo chtěl, za 2,3 mega si s ním milerád popovídám nebo zajdu na večeři. Žádný šek neodmítnu, slibuju. Prsa sice nemám (leda snad špekové jedničky), ale zato umím chrochtat tak srandovně, až se ostatní za břicho popadají. Přece nebudu makat někde ve fabrice u pásu, když jsou teď takové možnosti a příležitosti. Stačí se jenom nebát, roztáhnout křídla a úspěch a sláva se určitě dostaví. A konečně ze mě bude hrdý a nezávislý muž, který bude dostávat svou dávku srdíček a lajků co tři vteřiny. To bude sladký život. O takovém jsem vždycky snil. Až se bude na internetu prodávat úplně každý, konečně na Zemi nastane vytoužený ráj.