Článek
Ingredience na luxusní film, ale…
Člověka hned napadne, jak se s takovým sňatkovým podvodníkem žije a jak takový prapodivný vztah vůbec funguje, ale to nám režisérka Eva Tomanová neumí, nebo bůhvíproč nechce, zprostředkovat. O minulosti Moniky se více dozvíme i z anotace než z dokumentu samotného. Upoutávka na film je ale těžce mimo mísu, protože já tedy rozhodně „vnímavý psychologický portrét“, jak bylo avizováno, neviděl.
Dokument, který prakticky nic nedokumentuje
V anotaci se dočteme, že Monika měla dům, velké auto a úspěšné podnikání. Patřil jí krámek se starožitnostmi v centru Prahy a byla majitelkou soukromé mateřské školky. Ve filmu se ale tato úspěšná podnikatelka rozhoduje, zda dá sušenky svému dítěti, nebo je raději pošle Miráčkovi do kriminálu. Jak k takovémuto pádu došlo? Eva Tomanová nepovažuje za nutné to vysvětlit, takže nevíme. Na oba hlavní aktéry má tisíc otázek snad i průměrný žák prvního stupně zvláštní školy, jenom ne paní režisérka.
Miráček je vcelku pohledný a inteligentně působící mladý muž. Proč se z něj stal podvodník? Rád bych věděl, ale téměř všechny důležité věci bohužel zůstávají nezodpovězeny, respektive se jimi dokumentaristka nezabývá.
Miráčkova obhajoba u soudu, že měl špatné dětství, to jsou jen fráze určené k obměkčení soudce za účelem nižšího trestu, ale rozhodně ne sonda do hlubin zločinecké duše. Přitom právě toto by mohla být látka na samostatný film o kariéře obchodníka s citovými a sexuálními iluzemi, o jeho motivacích a pohnutkách k takovému jednání, o jeho pobytu ve vězení, a tak dále.
Monika otěhotní a záhy zjistí, že je HIV pozitivní. Další samostatné téma. Jenže o údělu těhotné ženy s HIV se nedozvíme také nic, snad kromě toho, že dítě se Monice naštěstí narodí zdravé. Jako by režisérka točila dokument o člověku se sennou rýmou a nikoliv o osobě s HIV.
To měl být jako pokus o syrovost, autentičnost a nepřikrášlenost?
Pokud ano, selhává na celé čáře a výsledkem je jen plytkost, povrchnost, bezobsažnost a marnost nad marnost. Syrové, autentické a nepřikrášlené NIC. Jako by vážná nemoc nehrála v životě a vztahu se sňatkovým podvodníkem skoro žádnou roli. Takže se vlastně jen dočkáme zjištění, že existují HIV pozitivní lidé a citoví podvodníci. Jenže to jsme věděli i bez dokumentu.
Jako umění naruby to taky nefunguje. I sádrový trpaslík, pocákaný barvami, může být umění, ale musí něčím zaujmout, probudit nějaké emoce. Jenže jedinou emoci, kterou Eva Tomanová probouzí měrou vrchovatou, je divákův vztek, že prošustrovala látku, o níž se jiným filmařům ani nesnilo. Materiál a příběh, který kdyby dostal do ruky režisér hodný svého jména, vzniklo by opravdu mistrovské dílo.
Monika se nám po čase jaksi odmilovává, protože čekat šest a půl roku na to, až se její podvodník s dluhy vrátí z kriminálu, to se nedá. Chybí jí sex, a tak brouzdá po seznamkách a hledá povyražení. Jak by takové povyražení ženy s HIV a třemi malými dětmi mohlo vypadat, to samozřejmě režisérka neřeší, ale na to už jsme si tak nějak zvykli.
Monika je neustále sama, a tak pije. A to tak moc, že musí vyhledat odbornou pomoc. Většina svobodných matek k alkoholismu nesklouzává, Monika ano. Proč? Po tom Tomanová nepátrá, byť by z toho šel udělat další atraktivní film.
Režisérka filmu Začít znovu by mohla závažná témata přehazovat vidlemi, ale místo toho jen mlátí prázdnou slámu. Její předchozí dokument Stále svoji (o jedné alternativní „bio rodině“ žijící mimo civilizaci), který jsem neviděl, a už ani nechci, podle řady recenzentů z čsfd.cz trpí úplně stejnou jalovostí. Opravdu svérázná tvůrčí metoda.
Při jedné z návštěv v kriminále se Monika s Miráčkem málem rozejdou, aby se později po jeho propuštění z vězení vzali. Jak k takovémuto obratu došlo? Pořád ta samá písnička s názvem „Domysli si sám“.
Žádný nový začátek slibovaný v názvu
Na konci pouze uvidíme pár fotek ze svatby a poté nám režisérka několika větami v posledním filmovém políčku před závěrečnými titulky sděluje, že Mirek už celý rok pracuje a splácí dluhy.
Pro chabou powerpointovou prezentaci je to možná dostačující, pro film ani náhodou. Paní Tomanová promrhala obrovskou příležitost.
Česko, 2019, 75 min
Režie: Eva Tomanová
Scénář: Eva Tomanová
Kamera: Petr Koblovský, Michal Vojkůvka, Miroslav Šnábl, Jiří Krejčík ml.
Zdroj:
https://www.csfd.cz/film/700360-zacit-znovu/prehled/
