Článek
Na Elánech jsem byl někdy v druhé půli osmdesátých let v Olomouci. Tenkrát jeli koncertní šnůru už v nepůvodní sestavě bez Vaša Patejdla, což se mi moc nezamlouvalo. Ráž i Baláž měli takové divné kytary s miniaturním obdélníkovým tělíčkem, lístek stál do třiceti korun a při odchodu z domu jsem tak spěchal, že jsem upadl na schodech a natrhl jsem si cosi u kotníku, takže jsem pak na koncert dopajdal a posléze několik týdnů nosil sádru.
První zásadní „konec“
První velký otřes přišel v roce 1985, kdy klávesista a hlavní skladatel Vašo Patejdl odešel na sólovou dráhu. Kapela se tehdy prakticky rozpadla a fanoušci byli šokováni. Jožo Ráž tehdy v rozhovoru vysvětloval, že byli mladí, úspěch přišel rychle a každý měl pocit, že ví, kam má jít. Patejdl doplnil: „Chcel som si vyskúšať vlastnú cestu. Neznamenalo to, že by som na Elán zanevrel. Bolo to obdobie hľadania, čo vlastne chcem robiť a ako písať hudbu, ktorá ma baví.“ I přes tento výpadek se kapela po čase opět sešla a pokračovala v nahrávání a koncertech. Návrat Patejdla přinesl nové písně, které posílily pozici kapely a ukázaly, že její příběh zdaleka nekončí.
Další krizový moment
Ten nastal v roce 1999, kdy Jožo Ráž utrpěl vážnou autonehodu. Kapela byla nucena přerušit činnost a budoucnost byla nejistá. Ráž později vzpomínal: „Bola to situácia, keď si človek uvedomí, že hudba je krásna vec, ale zdravie je všetko. Človek sa zamyslí nad tým, čo je v živote dôležité.“ Bubeník Ľubo Horňák tehdy dodával: „Nevedeli sme, či má zmysel pokračovať bez Joža. Elán bez hlasu by nebol Elán. Bolo to obdobie veľkých otázok a neistoty.“ Po několika letech Jožovy rehabilitace se kapela vrátila na scénu a vydala nové album, které potvrdilo, že legenda stále žije a její hudba dokáže oslovit i nové generace.
Ohlášený důchod?
Rok 2018 přinesl oznámení o „konci“, tentokrát motivované věkem, zdravotními potížemi a dlouhodobou únavou členů. Ráž tehdy uvedl: „Máme svoj vek a už nemáme chuť cestovať po halách. Elán splnil všetko, čo mal. Je čas dať priestor mladším, ale spomienky a hudba zostávajú.“ Ján Baláž doplnil: „Nikto z nás nechce skončiť na pódiu ako vlastná karikatúra. Chceme, aby si ľudia pamätali Elán taký, aký bol – energický a plný hudby.“ Fanoušci tehdy reagovali smíšeně – někteří přijali pauzu s pochopením, jiní doufali, že kapela najde novou energii a znovu se vrátí, protože to, co kapela představovala, bylo příliš silné na to, aby zmizela.
Situace dnes
Aktuálně ohlášený brzký konec koncertování je SNAD pouze dočasný, jako ten minulý. Doufejme, že si chalani odpočinou a za nějaký čas jim zase budou patřit pódia v Československu. Jožo Ráž sice znovu zdůraznil, že kapela je unavená, má svůj věk a cítí, že je čas uzavřít jednu kapitolu hudební cesty, a Ján Baláž si přisadil, že chtějí, aby si lidé pamatovali Elán takový, jaký byl – plný energie a hudby, nikoli jako stín někdejší slávy, ale… jak už jsem řekl na začátku: kéž to nebude tak horké! Olympic taky končil asi stokrát a pořád hraje.
Reakce fanoušků
Odezva přišla okamžitě a stále je velmi emotivní, vždyť je to teprve pár hodin, co jsme se o zamýšleném neradostném kroku Elánu dozvěděli. Sociální sítě se rozhořely vzpomínkami, fotografiemi a videi z koncertů. Kapela nás pódiově „opouští“ jako hudební ikona a coby kulturní symbol minimálně jedné generace. V jednom starším rozhovoru Jožo Ráž prohlásil, že Eláni mají asi 500 písní a z toho zhruba 300 hitů, což byla od něj sice trochu nadsázka, ale ne zas tak velká. Oni jsou totiž opravdu hudební úkaz. Budeme bohužel muset nejspíš nějaký čas vydržet, než se znovu nakopnou a než jim živé publikum začne chybět až do té míry, že je koncertní absťák polije živou vodou a zase si oblečou koncertní Dresy. A i kdyby se tak náhodou k velké lítosti všech přece nestalo, hity jako Voda, čo ma drží nad vodou, Tuláci v podchodoch nebo Kočka jsou beztak nesmrtelné.
Zdroje:
elan.sk, novinky.cz, tn.nova.cz, cs.wikipedia.org, irozhhlas.cz
