Článek
Vznik a historická role
Francouzskou cizineckou legii založil francouzský král Ludvík Filip 9. března 1831. Legie vznikla jako jednotka určená výhradně dobrovolníkům ze zahraničí – původně k ochraně francouzských kolonií v Africe a následně jako součást imperialistických tažení i válečných konfliktů.
V prvních dekádách se legie zapojila do akcí v Alžírsku, později v Prusko‑francouzské válce a nakonec i v obou světových válkách. V bitvě u Camerone v Mexiku v roce 1863 se malý oddíl legionářů proslavil právě díky odhodlání bránit pozice až do posledního náboje. Tato událost se stala symbolem loajality a statečnosti legie a dodnes ji připomíná slavnost Den Camerone.
Legie v e 20. století
Po skončení koloniální éry se zdálo, že existence legie je ohrožena. Nicméně během 20. století se její role změnila a stále více byla nasazována v oficiálních misích francouzské armády, včetně Balkánu, Perského zálivu či mírových operací OSN v Jugoslávii a v Africe. Dnes legie čítá zhruba 8 000 až 9 000 mužů z desítek zemí světa, přičemž se stále považuje za elitní součást francouzských ozbrojených sil.
Podmínky pro přijetí se sice v průběhu let měnily, ale obecně může do legie vstoupit muž ve věku od plnoletosti do 40 let jakékoli národnosti. Rekruty čeká náročný výcvik a přísná disciplína, která je pro legii charakteristická. Po odsloužení minimálně tří let může legionář požádat o francouzské občanství, což je jeden z důvodů, proč legie přitahovala dobrodruhy, ale i muže s problematickou minulostí.
Život v legii je často popisován extrémními podmínkami, tvrdým výcvikem a nasazením. Slavné motto „Legio Patria Nostra“ – tedy „Legie je naše vlast“ – vystihuje, jak si legionáři sami přisvojovali novou identitu a smysl služby.
Rota Nazdar
V českém povědomí se objevuje Rota Nazdar, která vznikla 31. srpna 1914 během první světové války jako součást cizinecké legie složená převážně z českých a slovenských dobrovolníků.
Rota Nazdar byla krátce nasazena na západní frontě u Arrasu a utrpěla těžké ztráty, přesto její vznik představoval důležitý bod v cestě ke vzniku samostatných československých legií. Z jejích vojáků později vznikaly jiné československé jednotky bojující na západní frontě až do konce války.
Mezi další české osobnosti spojené s legií patří například Josef Šnejdárek, který ve legii sloužil 28 let, nebo František Kobzík, český legionář z druhé světové války, který prošel službou v legii a později se zapojil do odboje proti nacistickému Německu.
Moderní legie a česká stopa v ní
Dnes je francouzská cizinecká legie stále aktivní složkou ozbrojených sil Francie. Kromě tradičních bojových povinností se účastní i moderních misí v zahraničí, humanitárních operací a spolupracuje s vojenskými složkami spojenců. Její přístup k náboru, výcviku i nasazení se v průběhu let modifikoval, avšak základní hodnoty jako disciplína, statečnost a loajalita zůstávají stěžejní.
„První týdny jsou jako bourání osobnosti,“ vzpomíná britský legionář Simon Murray, autor knihy Legionnaire. „Nejde jen o fyzickou námahu – jde o neustálý tlak, nedostatek spánku, disciplínu, která vás učí, že individuální ego neexistuje. Cenu má jen jednotka.“ Jeho dny byly naplněny nekonečnými běhy s plnou polní, drhnutím ubikací a kolektivními tresty za chybu jednotlivce. „Každý krok, každý pokyn má smysl. A vy se učíte být součástí stroje,“ dodává.
Američan Joel Struthers ve vzpomínkové knize Appel popisuje denní rutinu bojové jednotky: „Ráno začíná nástupem, pokračuje fyzickým tréninkem, údržbou výstroje a specializovaným výcvikem. Ale nejhorší je odloučení. Víte, že o nasazení rozhoduje politika, ne voják. Jednou cvičíte v korsických horách, podruhé hlídáte prašnou základnu v africkém vedru.“
Zkušenosti z moderních operací shrnuje Adrian Gilbert: „Bylo čtyřicet stupňů ve stínu, prach všude, a přesto jsme fungovali jako stroj. Věděli jsme, že se na sebe můžeme spolehnout.“
Napětí mezi legionáři z různých koutů světa bývá občas patrné, ale sdílení námahy, rizika, odpovědnosti, nebezpečí a tvrdých výzev vytváří pouto silnější, než je rodina. Přesně tohle mi popisoval Pavel, který prošel francouzskou cizineckou legií v první půli devadesátých let. Do Francie odjel hned po maturitě. Také mi vyprávěl o zvláštním druhu úcty mezi vojáky. Například když mluvili ve větší skupině, jeden druhému stiskl ruku na znamení, že právě dohovořil, aby si vzájemně neskákali do řeči. Tihle tvrdí a odvážní chlapi vědí, že se na sebe musí stoprocentně spolehnout, což buduje nadstandardní vztahy. Svou roli v tomto může sehrát i respekt a obdiv k výkonům ostatních.
Mezi vojáky, kteří si vyzkoušeli vojnu na dřeň, patří i Roman Svoboda, jenž více než 17 let sloužil u elitní výsadkové jednotky 2e REP. „Bylo to fyzicky i psychicky extrémní. Ošetřoval jsem těžce zraněné pod palbou, koordinoval záchranné postupy a vedl malou skupinu v rámci komanda,“ vzpomíná Svoboda.
První mise v Afghánistánu pro mě byla jako olympiáda – byl jsem připraven a neměl jsem strach. Ale jak léta přibývala, teprve jsem pochopil, jak těžké je smířit službu s rodinou
Během služby absolvoval přes 13 nasazení v Afghánistánu, Mali, Nigeru, Burkině Faso a Středoafrické republice. Často měsíce v podmínkách, které si většina civilistů nedokáže ani představit.
Stále výjimečná
Francouzská cizinecká legie zůstává unikátní vojenskou složkou, v níž se tvrdá realita bojového nasazení potkává s odvahou, bratrstvím a mezinárodní sounáležitostí.
Zdroje:
