Článek
Už věk 54 let je sám o sobě při hledání místa velmi limitující, protože zaměstnavatelé prostě lidi pár let před důchodem nechtějí, leckde se na ně dívají skrz prsty a kladou si otázku, proč to takový člověk nedoklepe do penze v předchozím zaměstnání.
Dobře, řekněme, že paní ředitelka se bezva vyspala a navíc je mimořádně lidumilná, takže s věkem nového uchazeče nemá žádný problém. Tyto potíže jsme tedy překonali a jdeme dál.
„Proč jste se rozhodl pracovat právě u nás?“ Pan Ch. odpoví, že odmala měl sociální cítění k lidem. Což je fráze, kterou když každá ředitelka sociálních služeb slyší, tak musí vylétnout z kůže, jelikož to říká 9 z 10 uchazečů, ale dobře, dejme tomu, že je to pravda. Dostáváme se tedy k bodu: Proč jste odešel z předchozího zaměstnání? A tady nastává první menší komplikace. Pan Ch. totiž naposledy pracoval ve vězení (nebo taky ne), takže ze svého předchozího zaměstnání byl propuštěn za poněkud zvláštních okolností. Ne že by snad špatně pracoval, chraň bůh, ale protože mu vypršel trest. Ať už v kriminále vykonával cokoliv, s pravděpodobností hraničící s jistotou nešlo o pracovníka v sociálních službách. Čili praxe, pokud nějaká byla, v úplně jiném oboru. Dalo by se říct, že spíše v oboru asociálních služeb, což je obor diametrálně odlišný.
Předtím, pokud je mi známo, pan Ch. dělal kariéru jako podvodník a provozovatel nevěstince, což sice jistým druhem sociální služba je, nicméně dost specifická, a zkušenosti z této sféry nemají pro tělesně a duševně postižené valný význam.
Je tu však jedno obrovské plus. Pan Ch. totiž umí s počítačem a to dneska umí málokdo. Taky musí být už od pohledu sympatický, když paní ředitelku ohromí natolik, že mu dá přednost před mnohem mladšími kandidáty s praxí a bez trestné minulosti. No ale tak proč ne, však druhá šance by se měla dávat, na tom se přece všichni shodneme.
Navíc pan Ch. už má trestní rejstřík čistý, takže nic nebrání tomu, aby ruka vklouzla do rukávu. Vždyť do sociálních služeb se pracanti dvakrát nehrnou, to je známý fakt. Vlastně buďme rádi, že na pohovor vůbec někdo přišel a nenechal postižené na holičkách.
Paní ředitelka je štěstím bez sebe, že pan Ch. je upřímný a nic nezatlouká, protože jí dokonce ukáže rozsudek, čímž si okamžitě získá její důvěru, a od té chvíle by za něj dala ruku do ohně. Dokonce ani jméno si po vykonání trestu nezměnil, takže je vidět, že jedná férově a v kriminále se polepšil. A tak to má být, každý si přece zaslouží druhou šanci a klid na práci. Je to rozhodně lepší, než aby znovu začal páchat trestnou činnost.
V rozsudku sice stojí, že pan Ch. 14 let seděl za podvody a spolupracoval se členy gangu, který kvůli penězům nakládal lidi do sudů a vyráběl z nich utopence, ale z toho je přece jasně patrné, že to panu Ch. ekonomicky myslí a že bude pro velmi zranitelnou skupinu osob (klientů) přínosem, protože ekonomika především. Navíc má podlomené zdraví a nikdo jiný by ho nezaměstnal, jelikož veřejnost si jeho osobu neprávem spojuje s podílem na vraždě pana J. M.
A lidem by se přece mělo pomáhat. Zvlášť, když jste ředitelkou pomáhající organizace. Co na tom, že prostředí těžkého žaláře člověka zrovna dvakrát nekultivuje.
Charisma, empatie a pracovní výkony pana Ch. musejí být fantastické, neboť i navzdory svému podlomenému zdraví zanedlouho povýší do vedoucí funkce. To je totiž zcela normální a standardní, že někdo před důchodem a bez praxe přijde na nové místo a za rekordně krátký čas se z něj stane vedoucí. To je vůči dlouholetým zaměstnancům naprosto fér a v pořádku. Nebo že už by byl pan Ch. na vedoucí místo přijat rovnou?
Nemůžu se zbavit dojmu, že tohle výběrové řízení nebylo tak úplně košer. „Čirou náhodou“ se mi ozval jeden bývalý zaměstnanec ze stejného zařízení, kde nyní pracuje polepšený pan Ch.
Identitu tají, protože prý neví, čeho je pan Ch. schopen, každopádně mi o něm ale nesdělil právě lichotivé poznatky. Navíc není pravda, že by si na pana Ch. nikdo nestěžoval, jak tvrdí paní ředitelka.
Získané poznatky zde nemohu prezentovat, protože to bych musel poskytnout prostor k vyjádření i druhé straně, a já nejsem žádný investigativní reportér, ale jen obyčejný bloger, který převážně komentuje veřejně dostupné informace a projevuje své názory.
Pouze zde vyjádřím určitou míru znepokojení ohledně toho, jestli paní ředitelka pana Ch. vybrala správně. Nezdá se totiž, že by byl člověkem na svém místě a tou správnou osobou v péči o handicapované. S jeho empatií ke klientům i kolegům to prý vůbec není tak horké, jak tvrdí paní ředitelka.
Malá perlička na závěr. Víte, co se v onom zařízení říká pracovníkům, kterým velí pan Ch., a kteří neposlouchají? Že půjdou do sudu. Tam teda ale mají nervy a černý humor!
A mimochodem, vy, kteří byste snad chtěli umístit svého příbuzného do některého ze středočeských sociálních zařízení, ale po přečtení tohoto článku máte jisté pochopitelné obavy a rádi byste se panu Ch. z ústavu v nejmenované obci vyhnuli, na internetu po panu Ch. nepátrejte. Pan Ch. si po svatbě změnil jméno, ale hlavně o něm na příslušném webu nenajdete ani písmenko, přestože zastává vedoucí funkci.
Ostatní vedoucí pracovníci tam uvedeni jsou, ale on ne. Což teda vůbec nechápu, protože když je tak dobrý a navíc umí s počítačem, tak by se to nemělo tajit, aby šel jemu podobným příkladem a aby pohádka o napraveném zločinci měla šťastný konec i pro mnohé jiné.
Fiktivní příběh volně inspirovaný skutečnými událostmi
