Článek
Má to jednu nespornou výhodu. Nikdo mě nemůže vykouřit ani ukončit důrazným zvoláním z režie, že jsem moc dlouhý (případně široký nebo bystrozraký). Nechci zdržovat a přejdu rovnou k věci, byť toho určitě nemám na srdci tolik, co režisérka Darja.
Můj měšec stárne a já vůbec nevím, co s tím. Skloubit práci a uvadající prostatu, to opravdu nezvládne každý. Měl bych se k tomu postavit jako chlap, jenže copak se dá dneska k něčemu postavit jako chlap?
Jasně, že jsem kdysi doma chodil zásadně jenom v trenkách. A nejen doma, v létě dokonce i do práce nebo do divadla. Jasně, že jsem v životě nehnul prstem a nikdy jsem nikomu s ničím nepomohl. Chlap se přece jenom válí na gauči s mobilem nebo s lahváčem v ruce.
Když si ulevím v obchodě nebo v bance, tak jsem prý odporný a nechutný mačo a prase. To jsou mi ale nové móresy… doba je tak změkčilá! Jsem z toho zmatený a zoufalý. Dřív jsem si v pohodě zapálil cigaretu ve špitále přímo na ARU a nikdo mě nebuzeroval. Primář mě dokonce ještě pochválil, jak jsem sympaticky maskulinní pacient.
Není to tak dávno, co jsem se koupával jednou za půl roku jak Ludvík XVI. a šaty jsem nosil až do té doby, než se ze mě samy srolovaly a odpadly do pračky. Dneska abych se myl skoro každý týden. Jak to všechno mám stíhat?! Jasně, že trochu smrdím, ale když použiju deodorant, tak mě ani neucítíte.
Něco jsem si ze starých časů ponechat musel, abych se vnitřně úplně nerozpadl. Jasně, že u oběda pořád krkám i v nóbl restauraci. Přece po mně nikdo nemůže chtít, abych se vzdal všech svých radostí. Jasně, že chci souložit osmkrát denně a každý den teplou večeři. Jasně, že harantům neutírám nudle u nosu. Proč se mám vůbec rozhodovat mezi dítětem a válením u televize? Jasně, že svou ženu nikdy neobejmu a nikdy jsem jí nekoupil kytku, ani dárek k výročí, které ani nevím, kdy je. Jasně, že se po sexu vždycky odvalím na bok a usnu jako špalek. Jasně, že nikdy neventiluju svoje pocity a nikdy nepřemýšlím o tom, co je pro rodinu dobré. Jasně, že nerozeznám lososovou od oranžové, lžičku od vidličky a sukni od halenky. Jasně, že…
„Zlato, už toho psaní nech, jsi moc dlouhej. Běž radši dovařit ten oběd, jo? V kuchyni se ti kouří od plotny.“
Pardon, volá mě moje žena, tak já se vám zas někdy ozvu, jestli mi nezmění heslo na wifi.
„Jistě, miláčku, už letím. Dáš si pak se mnou kávičku?“
„Zbláznil ses? Máš přece ještě vyluxovat a pověsit záclony!“
„Tak promiň, miláčku, myslel jsem, že bysme mohli…“
„Nemohli. Než se vrátím, ať je všecko hotový. Na ledničce jsem ti nechala pade na zmrzlinu.“
Jasně, že jsem drsňák a doma tomu všemu velím. Jasně, že jsem bourák největšího kalibru a vždycky budu. Jasně, že nosím peníze jenom já a moje žena nevydělá ani na slanou vodu.
„Počkej ještě, zlato! Na něco jsme zapomněli: Co je Jaroušek Boženčinej?“
„No tygr, samozřejmě. Tak čus, ty můj českej tygře. Jdu na jedno.“
„Pa, režisérko mého života.“
Anketa
Zdroj:
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/kultura-predava-se-cesky-lev-cenu-za-prinos-ziska-kameraman-vladimir-smutny-247457
