Článek
Útěk v sudech od ryb
Za vysokými zdmi cisterciáckého kláštera Marienthron plynul život po staletí v pevném řádu: modlitby, práce, ticho. V roce 1523 však mezi řádovými sestrami propukl tichý neklid. Nejmladší z nich, tehdy čtyřiadvacetiletá Katharina von Bora, strávila v řeholních institutech většinu svého dosavadního života. Narodila se do chudší šlechtické rodiny a po smrti její matky ji otec v pouhých pěti letech poslal na výchovu do klášterní školy. V roce 1515 složila řeholní slib.
Do přísně střeženého kláštera Marienthron se však tajně začaly dostávat pašované spisy augustiniánského mnicha Martina Luthera. Jeho teze zpochybňovaly hodnotu mnišských slibů a hlásaly, že ke spasení vede pouze víra, nikoli odloučení od světa.
„Bůh nestvořil člověka k tomu, aby doživotně živořil v izolaci od společnosti, ale aby žil ve víře mezi lidmi.“ (Martin Luther, z traktátu O mnišských slibech, 1521)
Během zimy na počátku roku 1523 došla trpělivost skupině devíti až dvanácti jeptišek. S vědomím, že opuštění kláštera bez svolení je podle církevního i říšského práva považováno za zločin a kacířství trestající se až smrtí, udělaly riskantní krok: tajně odeslaly dopis do Wittenbergu.
Adresátem nebyl nikdo jiný než sám Martin Luther. Žádaly jej o podporu a realizaci záchrany.
„Přijali jsme zprávu o sestrách z Nimbschenu, jež touží opustit své vězení. Je naší křesťanskou povinností pomoci těm, kdo chtějí uniknout z okovů falešné zbožnosti.“ (Martin Luther, z osobní korespondence, jaro 1523)
Na Bílou sobotu, 4. dubna 1523, dorazil k branám kláštera v Nimbschenu torgavský radní a obchodník Leonhard Köppe. Pravidelně do kláštera dodával zásoby, tentokrát však jeho vůz vezl zcela jiné zboží na cestě zpět.
Pod plachtami a v prázdných dřevěných sudech od sleďů se ukrylo devět řeholnic v čele s Katharinou von Bora. Únos proběhl v absolutní tichosti pod rouškou noci. Jakýkoliv neočekávaný hluk mohla stráž na nádvoří odhalit.
Martin Luther podle Lucase Cranacha
Příjezd do Wittenbergu
O několik dní později dorazil krytý vůz do centra reformačního dění Wittenbergu. Místní obyvatelé i studenti univerzity přihlíželi neobvyklému výjevu: z vozu vystoupila skupina vyčerpaných, ale odhodlaných žen v řeholním oděvu.
Zpráva se po městě rozšířila okamžitě. Lutherův spolupracovník Philipp Melanchthon i další učenci sledovali událost s jistými rozpaky, vědomi si politických rizik pro celé reformační hnutí.
„Právě do města dorazil vůz plný vestálských panen. Všechny touží spíše po manželství než po klášterním životě. Kéž jim Bůh dá manžely, aby nenastalo nic horšího.“ (student univerzity ve Wittenbergu, z dopisu příteli, duben 1523)
Ženy bez domova a bez věna
První plán Martina Luthera byl jednoduchý, chtěl vrátit uprchlé jeptišky jejich rodinám. Narazil však na tvrdou realitu. Příbuzní Kathariny von Bora i ostatních žen odmítli přijmout své dcery zpět.
Důvody byly praktické i bezpečnostní, přijetí uprchlé jeptišky znamenalo napomáhání ke zločinu. Rodiny navíc nechtěly nebo nemohly vyplácet věno. Luther se tak ocitl v roli poručníka a ochránce bezradných žen.
Ruiny kláštera Marienthron
Nové útočiště v domě Cranachových
Zatímco většině ostatních jeptišek se postupně dařilo najít manžely nebo službu, Katharina von Bora našla dočasný domov u váženého malíře Lucase Cranacha staršího a jeho ženy Barbary.
V jejich domácnosti si rychle získala respekt pro svou inteligenci a schopnost spravovat velké hospodářství. Naučila se účetnictví, vedení domácnosti i základy ošetřovatelství.
Časem zůstala nezabezpečená pouze Katharina. Dohodnutý sňatek s mladým patricijem Hieronymem Baumgartnerem selhal kvůli odporu jeho rodiny. Dalšího nápadníka, pastora Kaspara Glatze, Katharina rozhodně odmítla.
Při rozhovoru s Lutherovým přítelem Nikolausem von Amsdorf dala jasně najevo, co chce. Prohlásila, že se provdá pouze za Amsdorfa nebo za samotného Martina Luthera.
Současný Wittenberg - Lutherovo město
Bývalý mnich si bere bývalou jeptišku
Martin Luther se zpočátku ženit nechtěl, neboť očekával, že jako říšský psanec může být kdykoli upálen. Přesto se rozhodl učinit krok, kterým dal jasný příklad ostatním. 13. června 1525 uzavřel s Katharinou von Bora manželství. Martinovi bylo 42 let, Katharině 26. Přestože šlo zpočátku spíše o praktický svazek, vyvinul se mezi nimi hluboký, milující a vzájemně se respektující vztah.
Svatba se konala v augustiniánském klášteře ve Wittenbergu. Katharina se poté ujala vedení rozsáhlé domácnosti. Hospodařila na polích, chovala dobytek, vařila pivo a starala se o zahrady i finance. Manželé měli šest vlastních dětí: Hanse, Elisabeth, která zemřela jako malá, Magdalenu (ta zemřela ve 13 letech, což Luther velmi těžce nesl), Martina, Paula a Margarethe.
„Moje Käthe je v hospodaření tak zdatná, že jí přenechávám všechna rozhodnutí o domě a majetku. Já se mohu věnovat Písmu.“ (Martin Luther z tzv. Stolních rozhovorů)
Kromě vlastních dětí vychovávali také sirotky a příbuzné. Jejich dům se stal centrem reformace – bydleli zde studenti, hosté i významní učenci. U společného stolu vznikaly slavné „Stolní hovory“, při nichž Luther diskutoval o víře, politice i běžném životě.
Co na to církev a lidé?
Svatba Martina a Kathariny vyvolala obrovský skandál a její vnímání se zásadně lišilo podle toho, z jaké strany církevního rozkolu se na ni lidé dívali.
Pro římskokatolickou církev byla naprosto neakceptovatelná, hříšná a právně neplatná. Luther byl bývalý augustiniánský mnich a Katharina cisterciácká jeptiška. Sňatek dvou lidí, kteří složili doživotní slib čistoty (celibátu), byl podle kanonického práva závažným zločinem a svatokrádeží.
Katoličtí kritici tvrdili, že jakožto bývalí řeholníci jsou si v Kristu „bratrem a sestrou“, a proto je jejich svazek incestní. Vznikla lidová pověst (šířená katolickými odpůrci), že ze spojení bývalého mnicha a jeptišky se podle starého proroctví narodí Antikrist. Katolický humanistický učenec Desiderius Erasmus k tomu ironicky poznamenal: „Pokud je pravda to proroctví o Antikristovi, pak už dnes na světě chodí tisíce antikristů.“
Katolické pamflety označovaly Katharinu za „kněžskou nevěstku“ a tvrdily, že celá reformace byla od počátku pouhou zástěrkou pro Lutherovu tělesnou touhu.
Nadšením neoplývali ani všichni Lutherovi stoupenci a přátelé. V Německu vrcholila krvavá Německá selská válka a Lutherův nejbližší spolupracovník Philipp Melanchthon považoval svatbu v takto krizovém momentu za politicky a společensky velice nevhodnou a obával se, že to poškodí pověst celého reformačního hnutí. Šokovalo to i mnohé prosté obyvatele, pro které představa ženatého kněze a vdané jeptišky stále představovala tabu.
Jenže Martin Luther sňatek uzavřel mimo jiné právě proto, aby vytvořil nový teologický precedens. Odmítal katolický pohled na celibát jako na „vyšší duchovní stav“. Tvrdil, že celibát je lidský vynález neobsažený v Bibli a že manželství je Bohem požehnaný stav pro všechny.
Tím, že se veřejně oženil, vytvořil nový model – takzvanou protestantskou farní domácnost. Manželství pastora se stalo základním stavebním kamenem komunity a Katharina v něm fungovala jako první „farská paní“, což se stalo vzorem pro protestantské církve na další století.
Luther komentoval svou svatbu s nadhledem a provokativním vtipem – prohlásil, že se oženil mimo jiné proto, „aby potěšil svého otce, naštval papeže, rozesmál anděly a rozplakal ďábly“.
Závěr
Když roku 1546 Luther zemřel, zůstala Katharina ve složité finanční situaci. Kvůli válkám musela několikrát opustit Wittenberg.
Útěk z Nimbschenu v roce 1523 neznamenal jen její osobní záchranu. Katharina ukázala, že žena 16. století může být aktivní v teologickém i společenském převratu.
Zemřela v Torgau v roce 1552 (ve věku 53 let) po nehodě vozu.
Zdroje:
https://www.worldhistory.org/Katharina_von_Bora/?hl=cs-CZ
https://www.luther-land.com/en/w/katharina-von-bora-luther?hl=cs-CZ
https://en.wikipedia.org/wiki/Katharina_von_Bora?hl=cs-CZ
https://www.ebsco.com/research-starters/biography/katharina-von-bora?hl=cs-CZ
