Jiří X. Doležal: „Myslím, že nejsem zapomenut, ale nemám kam psát.“

Co teď děláte, jak žijete, kam jste zmizel?

Tak já jsem přestal být veřejně činný a píšu básně. 28. února by mi měla vyjít sbírka.

A jak jste se k tomu dostal?

Já jsem první sbírku kóanů vydal v roce 2018, akorát jsem kolem toho nedělal žádný velký bugr, tak se to moc nerozkřiklo. Teď vydávám druhou, ale jenom jako e-knihu, abych se obešel bez nějakých sponzorů a bez peněz, protože knížka se musí nějak zaplatit, nevydělá na sebe. Takže já to vydávám sám v PDF. Je to ke stažení na mým webu jxd.cz a mám tam takový docela legrační způsob placení. Vy si to stáhnete a máte tam napsáno, že jestli se vám to nelíbí, tak to máte smazat. A jestli se vám to líbí, tak máte prostřednictvím QR kódu, který v té knížce je, zaplatit kolik chcete. Můžu vám říct, že když jsem za sbírku haiku před třemi lety vydělal asi tři tisíce korun, tak jsem byl opravdu na větvi. Vydělat v 21. století 120 euro na poezii, to je geniální.

Nechybí vám novinařina?

Novinařina mi popravdě řečeno moc nechybí, protože si myslím, že docela ztratila funkci zpětné vazby hlídače demokracie. Když se podíváte na výsledky voleb a na to, co se o těch lidech pravdivě píše… o těch lidech, co vyhráli, tak vidíte, že je to docela málo platný, když se napíše, že nějaký politik dělal hrozný věci, a že ho ty lidi stejně zvolí. Takže mi to až zas tak moc nechybí, ale jsem smutnej, že skončil svět, kdy ty média fungovaly.

V jakém momentě se to podle vás stalo, nebo proč se to stalo?

Já považuju za zlomový období covid. A proč se to stalo: Strašně velkou roli v tom podle mýho názoru mají sociální sítě, protože hlupáci se horizontálně propojili a už se zabaví i bez médií.

Chcete se vrátit k vašemu odchodu z Reflexu?

Z Reflexu jsem odešel z etických důvodů, protože tehdejší šéfredaktor Marek Stoniš začal ten Reflex měnit v jakousi dezolátskou žumpu. Nevím, jestli to ještě dělá, ale později dělal jakýsi deník TO, a když se na to podíváte, to je kvintesence dezolátství. Takže, odešel jsem z Reflexu a ve stejné době, což byla shoda, jsem odešel do polovičního invalidního důchodu. Kvůli páteři už nejsem schopen dělat reportéra. Takže jsem jako externista dělal komentátora pro Forum24. A z toho mě na podzim roku 2024 vyhodili.

Jak to?

Od jara 2024 mi méně a méně vycházely odevzdané články a nikdo se mnou nekomunikoval. Někdy v září byly volby. Já jsem napsal volební komentář „Andrej Babiš, vítěz voleb v zemi Švejků“. Byl to nejúspěšnější komentář k těm volbám. A pak mně nevyšlo nic tejden. Tak jsem si říkal, ááá, letíš! No, pak mně 13. listopadu vyšel zase nějakej článek o Babišovi. Zase měl velkou čtenost a od té doby už nic. Nadále se mnou nikdo nekomunikoval, neodpovídali mi na e-maily. Začátkem prosince si mě zavolal pan majitel a začal mi vykládat, že chce ukončit spolupráci, a předkládal nějaké naprosto obskurní a nepravdivé důvody. Tak jsem mu říkal: Pane majiteli, já jsem pravičák i doma, takže mně nemusíte vůbec nic vysvětlovat. Já chápu, že paní šefredaktorka nemá zájem o spolupráci se mnou, a to stačí. Takhle jsme se v dobrým rozešli.

A od té doby teda jste doma, píšete básně a…

A leštím meče.

Meče? Povídejte…

Celý život praktikuji zen a cesta zenu je cesta meče. A celoživotně mám rád zbraně. Tak jsem po padesátce začal přes e-bay kupovat zašlé japonské meče (tantó a wakizaschi), koupil si v Číně brusné kameny a rekonstruuji ty čepele. Je to koníček starců, časově náročný (jeden dělám půl roku) a nejlepší meditace vnoru, co znám.

Co váš osobní život, co vy a ženy?

Takhle, furt mi ještě stojí. Ale vzhledem k tomu, že některé z mých žen jsou vdané, tak o nich nemluvím. No a rodinu žádnou nemám a nikdy jsem neměl. Co nějak odešli na věčnost mí rodiče, tak nemám blízkých příbuzných.

Jaké pro vás bylo natáčení dokumentu Nepřesaditelný z roku 2017, který jste dělal s režisérem Igorem Chaunem? Vy jste se pak nějak nepohodli, ne?

Nejdříve bych chtěl podtrhnout, že to nebyl dokument, ale reklamní nebo marketingový film. To byla podpora pro Reflex, nebo měla být. No, pan Chaun už tehdy byl prorokem, rozumíte, ale já jsem profesionál. Nebo byl jsem profesionál, takže když jsem s ním dostal kšeft, tak se makalo. To, že s příchodem covidu se pan Chaun stal jedním z pilířů dezinformační scény, mě docela překvapilo, ale ne zas tak moc. Protože už tehdy měl docela nakročeno, ale my jsme v rámci té společné práce nebo společného kšeftu prostě tyhle věci nemohli řešit, abysme tu práci udělali.

Jak tomu mám rozumět, že se stal pilířem dezinformační scény?

No, za covidu se stal antivaxerem a ten vývoj směrem k tomu konvolutu těch bludných přesvědčení došel tak daleko, že jsem teď opakovaně viděl - a mám i v archivu jeho výroky v podcastu u pana Jakuba Horáka… přeju mu uzdravení Jakubovi… mám ho rád (pozn. známý politický marketér a komentátor Jakub Horák nedávno utrpěl krvácení do mozku, prasklo mu aneurysma a je ve vážném stavu) - a pan Chaun říkal u Jakuba Horáka, že ho pozorujou mimozemšťani.

No dobře, vy říkáte, že se stal antivaxerem, ale ono se přece ukazuje, že ty vakcíny nebyly tak úplně košer.

Rozhodně se nic takového neukazuje.

Aha. Můžeme se raději vrátit k těm básním?

Jde o lyrický deník existenciální poezie. Sbírka se jmenuje JXD Analytics: Zpráva o stavu duše za posledních 90 dnů zimy. Tady je pro ukázku báseň, která ze mě teď mimo chystanou sbírku vypadla:

Vedle poezie jsem taky trochu činný výtvarně. Vyrábím například plžítka

Nechybí vám popularita z dob Reflexu?

Mě by samotnýho zajímalo, co se děje, protože posledních několik měsíců já denně odbavuju třeba pět až deset žádostí o přátelství na Facebooku od reálných lidí. A to je situace, kdy nikam nepíšu, na Facebooku jsem aktivní minimálně a nevím, proč mně ty lidi píšou. Takže myslím, že nejsem zapomenut, ale nemám kam psát.

Fotky JXD pořídil Jaroslav M. Soukup, autorem plžítka je Jiří X. Doležal, s jehož laskavým svolením publikuji tento text i fotografie