Článek
Jde o psychickou poruchu charakterizovanou výraznou potřebou podpory, péče a vedení ze strany druhých lidí. Pro postiženého jedince je typický silný strach ze samostatnosti a především z opuštění.
Lidé s touto diagnózou často působí velmi přizpůsobivě a submisivně. V mnoha situacích nejsou schopni rozhodovat sami za sebe a přenášejí odpovědnost na partnera, rodinu nebo autoritu v zaměstnání. Strach z odmítnutí může být tak silný, že se raději přikloní k názorům druhých, i když s nimi vnitřně nesouhlasí.
Typické jsou také potíže při běžných životních rozhodnutích – od volby zaměstnání až po každodenní drobnosti. Postižení lidé mohou mít pocit vlastní neschopnosti a bezmoci, což je vede k tomu, že se silně upínají na jednu nebo více osob, které považují za oporu. Pokud takový vztah skončí, často okamžitě hledají jiný, aby nezůstali sami.
Porucha osobnosti, nikoli jen povahový rys
Je důležité rozlišovat mezi běžnou lidskou potřebou blízkosti a skutečnou diagnózou. Závislá porucha osobnosti je klasifikována mezi poruchy osobnosti takzvaného „klastru C“, tedy skupiny poruch spojených s úzkostí a nejistotou. Diagnóza se stanovuje pouze tehdy, pokud je závislé chování dlouhodobé, výrazné a výrazně narušuje osobní, sociální nebo pracovní život člověka. Podle odborných odhadů se tato porucha vyskytuje přibližně u 2 až 4 % populace a častěji bývá diagnostikována u žen než u mužů.
Psychologové se shodují, že vznik této poruchy má obvykle více příčin. Velkou roli může hrát povaha spojená s úzkostí a nízkým sebevědomím. Důležitý je ale také vliv prostředí – například příliš ochranitelská nebo naopak nestabilní výchova, která dítěti neumožní rozvíjet samostatnost. Takové zkušenosti mohou vést k tomu, že se člověk naučí spoléhat na druhé místo na sebe.
Závislá porucha osobnosti se často objevuje spolu s dalšími psychickými problémy. Patří mezi ně zejména úzkostné poruchy, deprese nebo poruchy přizpůsobení. Ty mohou vznikat například ve chvíli, kdy se člověk ocitne bez podpory osoby, na níž byl silně navázán.
Léčba: dlouhodobá práce na samostatnosti
Základním způsobem léčby bývá psychoterapie, zejména kognitivně-behaviorální. Ta pomáhá pacientovi rozpoznat a postupně měnit hluboce zakořeněné vzorce myšlení; například přesvědčení, že bez pomoci druhých nedokáže fungovat. Součástí terapie bývá také nácvik asertivity, sociálních dovedností a postupné posilování samostatnosti.
Farmakologická léčba se používá spíše doplňkově, například pokud se u pacienta současně objevují deprese nebo výrazné úzkosti.
Na rozdíl od některých jiných psychických poruch není závislá porucha osobnosti na první pohled nápadná. Postižení lidé často působí jako přátelští, vstřícní a ochotní. Právě jejich přehnaná potřeba přizpůsobovat se však může skrývat hlubší problém: strach, že bez druhých nedokážou obstát.
Psychologové proto upozorňují, že klíčem ke zlepšení je postupné posilování vlastní identity a schopnosti rozhodovat se samostatně. Teprve tehdy může člověk přestat být na druhých psychicky závislý a začít vést skutečně autonomní život.
Abychom lépe porozuměli vnitřnímu světu člověka se závislou poruchou osobnosti (ZPO), uveďme si několik konkrétních ilustrativních příkladů, které odrážejí jejich duševní nastavení.
Rozhodovací paralýza v běžných situacích
Pro člověka se ZPO není žádné rozhodnutí „malé“. Každá volba s sebou nese riziko chyby, kterou sami nedokážou unést.
„Stojím v obchodě a půl hodiny zírám na dva druhy pracího prášku. Musím zavolat mámě a zeptat se jí, který mám vzít. Když mi to nezvedne, cítím paniku a raději odejdu bez nákupu, protože se bojím, že vyberu ten špatný.“
„Před každým e-mailem v práci, i když jde o úplnou banalitu, se musím poradit s kolegyní. Potřebuji, aby mi potvrdila, že je každé slovo v pořádku. Bez jejího schválení tlačítko ‚odeslat‘ prostě nezmáčknu.“
Strach z nesouhlasu a potlačování vlastního já
Tito lidé se často vzdávají svých hodnot a názorů, aby se zalíbili osobě, na které jsou závislí. Fungují jako „emoční chameleoni“.
„Partner chce jít na horory, které k smrti nesnáším. Celou dobu v kině sedím v křeči a je mi zle, ale po filmu mu řeknu, že to bylo skvělé. Kdybych řekla pravdu, mohl by si myslet, že jsem nudná, a našel by si někoho jiného.“
„Vlastně už ani nevím, co mám ráda já. Moje oblíbené jídlo, hudba i politické názory se vždycky změní podle toho, s kým zrovna chodím. Je to jednodušší, než riskovat konflikt.“
Panika ze samoty a konce vztahu
Konec vztahu není vnímán jako smutná životní událost, ale jako naprostý zánik existence.
„Když se se mnou po pěti letech rozešel přítel, měla jsem pocit, že jsem přestala existovat. Jako by mě někdo vypnul. Do týdne jsem si našla někoho jiného přes seznamku, i když mi byl nesympatický. Hlavně jsem nemusela být ani jednu noc sama se svými myšlenkami.“
„Můj manžel mě ponižuje a občas mě i fyzicky napadne, ale představa, že bych si měla sama najít byt, platit složenky a rozhodovat o tom, co budu dělat v sobotu, je děsivější než ty rány. Bez něj jsem jen prázdná schránka.“
Nedostatek iniciativy a delegování zodpovědnosti
Závislá osoba se vyhýbá vedoucím rolím, i když má k výkonu práce všechny kompetence.
„Šéf mi nabídl povýšení na vedoucí týmu. Odmítla jsem to, i když bych ty peníze potřebovala. Nedokážu si představit, že bych měla nést zodpovědnost za chyby druhých nebo jim něco nařizovat. Raději budu dál dělat tu nejnižší práci, kde mi prostě jen někdo řekne, co mám dělat.“
Proč jsou tyto výpovědi důležité? Protože ilustrují koncept „interpersonální citlivosti“. Člověk se ZPO neustále skenuje náladu druhých a hledá v ní potvrzení své hodnoty.
Jak s těmito lidmi jednat, aniž byste prohlubovali jejich závislost
Nepřebírejte zodpovědnost. Pokud se vás ptají „Co mám dělat?“, odpovídejte „Co si o tom myslíš ty?“ nebo „Zkus se rozhodnout a já tě v tom pak podpořím.“
Oceňujte samostatnost. Chvalte je za momenty, kdy něco vyřídili sami, i kdyby to byla maličkost.
Podporujte terapii. Závislý člověk si často neuvědomuje, že jeho chování je diagnóza. Vnímá se prostě jen jako „ten slabší“.
Zdroje:
https://www.czech.wiki/wiki/Z%C3%A1visl%C3%A1_porucha_osobnosti
https://www.solen.cz/artkey/psy-200402-0002_Zavisla_porucha_osobnosti-diagnostika_a_lecb.php
https://psychiatriepropraxi.cz/artkey/psy-201690-0003_zavisla_porucha_osobnosti_a_deprese.php
https://dbterapie.cz/encyklopedie/zavisla-porucha-osobnosti/
