Článek
Poprvé jsem ho potkal někdy v lednu, když klečel na zmrzlém chodníku a pil pivo. Lidé kolem něj nevšímavě chodili. To jsem byl v Šumperku nový. Teď už to tady trochu znám a šumperského klečícího muže potkávám často. Takový obrázek vídáme v každém větším městě, jenže lidé většinou klečením demonstrují svoji bezmoc, aby něco vyžebrali. Pan Jekyll a Hyde, jak si šumperský bezdomovec, který údajně pochází z Británie, říká, mi jeho podivné chování nebyl schopen kloudně vysvětlit. Podle jeho slov - ale i Šumperáci to tvrdí - nežebrá a po nikom nic nechce. Mě sice požádal, ať mu za rozhovor koupím pivo, což ovšem není somrování, nýbrž legitimní žádost o honorář. To já po něm něco chtěl, ne on po mně. Pivo mu koupím zítra, v době natáčení před hypermarketem Albert jsem u sebe neměl své peníze, byl jsem nakoupit pro kolegu.
Pana Jekyll a Hyda jsem na ulici nikdy neviděl somrovat, žebrat, obtěžovat. Jenže proč klečí na veřejně exponovaných místech? Nevzbuzuje tím přece soucit, ale spíš odpor a opovržení jako většina podobných případů. On sám tvrdí, že je mu tak dobře, doma v bytě ho prý drtila samota.
Klečívá se za trest. Trestá se snad za něco? Klečívá se před Bohem. Ano, na začátku rozhovoru Boha zmínil, ale nemyslím si, že to je důvod jeho podivného chování. Chtěl jsem tomu přijít na kloub. Psychiatrickou pomoc odmítá. V podstatě odmítá jakoukoliv pomoc. Někdy si od lidí prý dvacku vezme a slušně poděkuje, jindy řekne, že nic nepotřebuje. Sám od sebe většinou o nic nežádá. Jen tehdy v zimě mě poprosil, že je mu blbě, tak jestli bych mu nezavolal sanitku. Místo sanitky přijela policie. Respektive, než stihla dorazit, pan Jekyll a Hyde zmizel v obchodě pro pivo, udělalo se mu mezitím lépe.
Říká se o něm, že peníze má. Nabízeli mu prý bydlení, ale jemu je lépe v pokleku na ulici. Moc jsem toho z něj nedostal, byl to takový rozhovor z voleje a bez přípravy, okamžitý nápad. Možná však o to autentičtější.
Zajímalo by mě toho o něm mnohem víc. Co dělal, jak žil, jestli měl rodinu, a spousta dalších věcí. I ten jeho údajný britský původ, protože česky mluvil čistě a bez přízvuku. Nebo to, jak pořád zmiňoval, že po něm jdou policajti. Jenže odpovídal dost stroze, nepodařilo se mi rozvázat mu jazyk příliš a jeho odpovědi kolikrát nedávaly smysl. Případ pro psychiatra? Vypadá to tak. Ale do léčebny on prý nepatří. A pokud není nebezpečný sobě nebo okolí, umístit ho tam proti jeho vůli nelze. V rozhovoru mu někdy není rozumět, protože většinou mluví se sklopenou hlavou.
Kolena má ovšem jako mladík. Poté, co jsme se domluvili na improvizované natáčení, jsem si jen rychle odskočil do obchodu nakoupit kolegovi a on si mezitím do hypermarketu odběhl na stranu. Z chodníku vystřelil jak mladý srnec. Klobouk dolů na to, že je mu 70, jak tvrdí, kór když celé dny proklečí.
Vrátil jsem se za minutku a zapnul jsem kameru. On přišel z toalety a zase si kleknul. Musel jsem si k němu sednout na chodník. Lidé z hypermarketu kolem nás chodili, jako bychom neexistovali. Takovéto výjevy jsou dnes úplně běžné a všichni mají dost vlastních starostí.
Je to nějaký pánův vzdor či protest? Snaha být zajímavý? Nepodařilo se mi to zjistit. Klečení na ulici před zraky stovek opovrhujících lidí přece není normální. Možná jde o nějakou formu masochismu, opravdu nevím, to by vám musel říct odborník po hlubším vyšetření.
Ale třeba bude šumperský klečící muž sdílnější příště, a ještě leccos z jeho záhadného příběhu objasním. Zítra má u mě slíbené pivo. Kdybyste se ho chtěli na něco zeptat, můžete v diskusi a já mu vaše otázky přečtu a třeba s ním natočím druhý díl.
Rezonuje mi toho totiž v hlavě spoustu. Například, jak to můžou vydržet jeho kolena. Přestože v mnohém si při našem povídání mohl vymýšlet a já to nemohl ověřit, to že klečí dnes a denně mnoho hodin na ulici, vám potvrdí každý Šumperák. Chtěl jsem se dozvědět víc o příčinách jeho konání i o jeho minulosti - jaký to byl člověk před jeho klečící anabází. Přiznávám, že jsem byl náhlým popudem k rozhovoru poněkud zaskočený a zmatený. Příště možná předvedu víc a záleží taky na tom, jestli se bude pán chtít svěřit a jít víc do hloubky svého smutného příběhu. A hlavně to budu točit horizontálně. Holt moje první video tady...
