Článek
Jako člověk, který několik let pracoval v domově pro seniory a který si velmi váží projektu Ježíškova vnoučata, za kterým paní Štrejbarová stojí, bych se k této její snaze chtěl vyjádřit. A dovolím si tvrdit, že co se týče sexuality seniorů v pobytových zařízeních, zde se autorka článku poněkud míjí se současnými možnostmi.
Je jasné, že zdaleka ne všichni senioři (řekněme 65+) na sex rezignovali, to je bez debat. Mě například v jednom domově při práci pusinkovala asi devadesátiletá babička s amputovanou nohou a vykládala mi, že se jí zdálo o sexu se mnou a že jsem v tom byl dobrý, o čemž se občas zdává i mně.
Nicméně vytvořit v domovech pro seniory jakési „šmajchlkabinety“, aby měli senioři kde naplnit své citové a sexuální potřeby, jak to ve svém článku navrhuje paní Štrejbarová, to je momentálně nereálné. Možná jde o hudbu vzdálenější budoucnosti. Povězme si i narovinu, že pro seniory v domově, kteří by snad i chtěli sex, není hlavní problém KDE, ale spíše s KÝM.
Musíme si uvědomit, že v domovech se z větší části vyskytuje nesoběstačná klientela, závislá na pomoci druhých. Podle mě není mnoho starých lidí, kteří by šli do domova dobrovolně nebo rádi. Spíše musejí, neboť již nejsou schopni se sami o sebe postarat a rodina to dělat nechce nebo nemůže. A v takovýchto podmínkách a za takových okolností prostě starý člověk na sex raději vzpomíná, než ho provozuje. To hlavní, po čem touží (jak jsem nesčetněkrát viděl a slyšel), je klid. Senioři se už moc nepotřebují seznamovat a družit. Vždyť i ty dobrovolně povinné společenské aktivity, které v domovech probíhají, je spíše obtěžují. A někde jsou důchodci dokonce rádi, že jsou rádi a že je personál neponižuje nebo nebije, jako tomu bylo například v ostravském domově Slunečnice. Nedostupnost sexu je asi to poslední, co by je trápilo.
Ne všude to chodí tak, jako to chodilo ve Slunečnici, což byl svého času takový lehčí kriminál pro staré, ale skoro všude to chodí tak, že personál je rád, když zvládne naplnit základní potřeby klienta. Naplnění duševních potřeb probíhá spíše naoko nebo na papíře. Dělá se to kupříkladu tak, že domov zorganizuje nějakou kulturní nebo společenskou aktivitu (koncert, beseda, atd.) a do společenské místnosti se navozí několik stařečků na invalidním vozíku, které to vlastně ani moc nezajímá. Celé se to nafotí a pověsí se to na nástěnku a na internet. Důležité je, aby na fotkách byl alespoň jeden stařecký úsměv a žádný pospávající klient. Pak se to celé prezentuje jako domov šťastného stáří, i když na pokojích klientů třeba běhají myši a neteče teplá voda.
Chuť na sex v domově, to bývá podle mých zkušeností u klientů velmi zřídkavé. Takoví dědečci a babičky samozřejmě existují, ale většinou je najdeme mezi chodícími klienty, kteří se obejdou téměř bez asistence, a když už se nakrásně v domově dají dva dohromady, tak si přece mohou objednat taxi a zajet si někam na penzion. Pokud na to mají, samozřejmě. Pokud ne, mohou jim na nějaký wellness pobyt přispět například Ježíškova vnoučata či jiné podobné projekty.
Proč o tom všem ale píšu. Autorka to jistě myslí se seniory dobře a je vidět, že má snahu zlepšit jejich neutěšený život v pobytových sociálních zařízeních. Jenom mám takový pocit, že kdyby na to šla z opačného konce, udělala by pro seniory lépe. Nevím samozřejmě o všem, co pro ně dělá, ale vím dobře, co staré lidi trápí a co potřebují. A věřte mi, že sex by byl na seznamu jejich přání hoooodně hluboko. Mnohem více by ocenili, kdyby si s nimi pečovatelé a pečovatelky občas popovídali a kdyby svou práci nedělali tak mechanicky.
Zaobírat se „šmajchlkabinety“ za situace, jaká nyní v seniorských zařízeních panuje, to se mi zdá momentálně nerealizovatelné a nevyužitelné. Navrhuji raději uvažovat o tom, co udělat pro seniory dobrého v tom, co opravdu chtějí. Třeba i něco tak dobrého a užitečného, jako je projekt Ježíškova vnoučata.
Zdroj:
https://medium.seznam.cz/clanek/oli-strejbarova-sexualita-senioru-v-domovech-je-potlacovana-paravany-nestaci-konecne-se-zacina-hledat-reseni-61267
https://jeziskovavnoucata.rozhlas.cz/
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/svedectvi-z-domova-senioru-kolegyne-rikaly-at-jsem-zticha-jinak-mi-zlomi-vaz-83162
