Článek
Jediné, co mu v češtině moc nejde, je „h“, které obvykle vyslovuje jako „ch“. A některá slova změkčuje. Třeba slovo Tunis by od něj znělo jako „Tuňis“.
Pochází z městečka Radecznica v lublinském vojvodství v jihovýchodním Polsku. Po studiích na vysoké škole zamířil na zkušenou do Velké Británie, kde pracoval na farmě, a tam se také seznámil se svou budoucí manželkou, s níž má 10letou dceru. Krzysztof říká, že pro něj po návratu z Anglie nebylo až tak složité odstěhovat se za ženou do Česka, neboť v roce 2007, kdy sem přijel, Polsko ekonomicky pokulhávalo, takže rozhodnutí, kde budou se ženou žít, padlo poměrně rychle. Nejprve spolu bydleli ve Valašském Meziříčí u rodičů manželky a později si našli vlastní byt.
Zpočátku Krzysztof na Valašsku pracoval v dělnických profesích, jelikož ještě neuměl moc dobře česky, a tehdy navíc nebylo pro cizince úplně lehké sehnat kvalifikovanou práci. Všichni ho zde ale přijali dobře a žádnou diskriminaci nebo xenofobii nikdy necítil. Jistý čas byl zaměstnán v Gumárnách Zubří, ty se však v krizovém období okolo let 2009/10 dostaly do problémů a zaměstnanci najednou neměli do čeho píchnout, Krzysztof si proto v práci četl staré české detektivky, které mu nosil kolega. „Díky tomu jsem se zlepšil v češtině, což mi později vyneslo lepší zaměstnání,“ vzpomíná s úsměvem muž, který v současnosti pracuje jako IT specialista ve firmě specializující se na zákazníky z východní Evropy.
Než se usadil u nás, o Češích měl mlhavou představu, která spíše korespondovala s obecným stereotypním povědomím Poláků, že Češi jsou „neškodní prosťáčci, kteří si ze všeho dělají srandu“. Mnoho Poláku nás právě takto vnímá. A kupodivu je jim to asi i sympatické, neboť v anketě oblíbenosti jiných národů se u nich Češi pravidelně umisťují na první příčce. Opačně to ovšem neplatí. Pro Čechy bývají nejoblíbenější Slováci. Jestliže na hodnotovém žebříčku Poláků velmi vysoko figuruje VLAST, pro Čechy je vlast spíše abstraktní entita. „Spousta Poláků vyznává životní krédo: Raději zemřít vstoje, než žít vkleče,“ vysvětluje pan Krzak. „Jenže pro Čechy by toto krédo mohlo znít přesně obráceně. V Polsku by se například nemohlo stát, že by nevyjely tanky, kdyby k nám vtrhli Rusové, které jste si ke všemu v roce 1968 sami pozvali,“ objasňuje Krzysztof svůj postoj.
Nelichotivý obraz češství dokresluje i známý polský novinář Mariusz Szczygieł, který je sice považován za čechofila, ale když si přečtete jeho knihu „Udělej si ráj“ nebo bestseller „Gottland“, napadne vás, že Szczygieł Čechy spíše skrytě pohrdá, ačkoliv se to snaží balit do líbivých řečiček. Nicméně jak Mariusz, tak Krzysztof, zdůrazňují, že česká bezstarostnost je právě to, co mnoha Polákům imponuje. Nekomplikovanost v existenciálních otázkách, nezatížená náboženstvím, je pro Poláky osvobozující. „Poláci jsou více impulzivní a emotivní, spoustu toho řeší, jdou do věcí po hlavě, někdy možná až trochu zbrkle. Češi jsou rozvážnější, mají rádi svůj klid, pohodu a materiální dostatek. Ostatní věci příliš neřeší, což hodně Poláků fascinuje, hlavně těch mladších,“ vysvětluje Krzysztof. „Ty starší to možná lehce irituje.“ Každopádně je česká povaha u mnoha Poláků oblíbená a v souvislosti s tím Krzysztofa napadá, že zřejmě i z toho důvodu je v Polsku tolik populární Švejk, který tam má svoje hospody i sochy.
S manželkou je již 2 roky rozvedený, ale hlavně kvůli dceři zatím neuvažuje, že by se vrátil do Polska, které prý Českou republiku momentálně v řadě věcí předčí. „Česko spíše stagnuje, ale v Polsku se masivně staví, investuje a modernizuje. Varšava je moderní město plné mrakodrapů, po celé zemi rychle přibývají desítky kilometrů nových dálnic. Tady nic takového nevidím, nebo v lepším případě tu jde všechno strašně pomalu,“ uvažuje Krzysztof. „Úroveň zdravotnictví nebo služeb je opačná, než byla v obou zemích v době, kdy jsem přijel. Zde se kupříkladu stojí fronty na zubaře, zatímco v Polsku zubaři hledají pacienty. U silnice tam třeba uvidíte billboard, na němž zubní lékař inzeruje nově otevřenou ordinaci. Někde jsem četl, že Poláci si za evropské dotace postavili dálnice a Češi cyklostezky a rozhledny. Něco pravdy na tom asi bude.“ Pan Krzak je toho názoru, že Poláci dnes mají oproti Čechům dostupnější, levnější a mnohdy i kvalitnější služby. „Tady se řemeslníka často nedočkáte, a pokud ano, tak se nedoplatíte. V Polsku vám chlapík přijde opravit skoro cokoliv a to téměř okamžitě. A zpravidla bývá i o třetinu nebo dokonce až o polovinu levnější. Dříve jste polské výrobky považovali za nekvalitní, ať už šlo o potraviny, spotřební zboží, nebo v podstatě o cokoliv jiného, ale toto už neplatí, nebo se to alespoň hodně mění. Jenže v hlavách nemála Čechů stále přetrvává stereotyp polských šmejdů, zrovna tak jako ono zažité: co Polák, to kšeftař.“
Warszawa
Češi podle Krzysztofa v Evropské unii všechno odkývají, zato Poláci se umí hlásit o slovo, umí se bránit, protestovat. „Máme to v povaze, a proto jsme jako bezmála 40milionový národ bráni více vážně. Čech se ozve, až když je opravdu zle a jsou ohroženy jeho základní, většinou hmotné, jistoty.“ Možné to je, pamatuji si totiž, jak nedávno v evropském parlamentu polská europoslankyně vpálila předsedkyni Evropské komise Ursule von der Leyen, že patří do vězení. Toho by se servilní český europoslanec neodvážil.
Co u nás Krzysztofovi chutná? Bramborové knedlíky plněné uzeným masem a valašská „kyselica“. Svíčková není úplně jeho gusto. Z polské kuchyně by nám doporučil tradiční polévku žurek, která se vaří z žitného kvásku, masového vývaru, klobásy a dalších ingrediencí. „Chutná příjemně nakysle a v jednom žebříčku nejlepších světových polévek dokonce obsadila druhé místo. Jak bývá zvykem, každá rodina má trochu jiný recept,“ povídá Krzysztof, který dále vyzdvihuje bigos, pirohy, či goląbki. Podle něj by Poláci správně měli o Vánocích hodovat na 12chodovém menu, ale v dnešní uspěchané době už to málokterá rodina dodržuje. Z české kinematografie se mu líbí Svěrákovy filmy a herecké výkony Bolka Polívky či Ivana Trojana. Má rád Olomouc, což mě jako Olomoučáka velmi těší. Praha je prý sice krásná, ale moc velká a rušná. V posledních letech se Poláci hodně zlepšují v hokeji, po celé zemi se staví nové zimní stadiony a tento sport se u našich severních sousedů stává hodně zajímavý. Polsko globálně dominuje ve volejbale a polskou sportovkyni Igu Świątek, světovou tenisovou jedničku, ani nemusím představovat. Není to tak dávno, kdy Poláci šíleli národním hrdinou Adamem Małyszem a jeho lety na lyžích.
Krzysztof se hodně zajímá o historii, a když jsem se ho ptal, koho z českých osobností minulosti Poláci znají, odpověděl mi, že vědí o Žižkovi, protože bojoval ve slavné bitvě u Grunwaldu coby žoldák na straně Poláků. Masaryka prý příliš rádi nemají, údajně byl proti Polákům, když v roce 1918 získávali samostatnost a v roce 1920 bojovali s bolševiky. „I my máme svého Masaryka - otce zakladatele. Jozefa Piłsudskeho,“ uzavírá naše povídání pan Krzak, který se cítí být již napůl Čechem. V českém jazyce totiž přemýšlí skoro častěji než v rodné polštině. Jakmile se však dostane do emočně vypjaté situace, okamžitě v myšlenkách přepíná do mateřské řeči.
Autorský text na základě příjemného rozhovoru s panem Krzysztofem Krzakem, který laskavě poskytl i úvodní fotografii
