Článek
Smutný příběh se odehrál před necelými třemi lety. Potrestán samozřejmě nebude nikdo, protože právník rodině zemřelého řekl, že jít proti lékařům je téměř bez šance.
Miloš pracoval jako živnostník ve stavebnictví a měl týden před svatbou, když se jednoho rána probudil a nemohl pohnout hlavou, která ho strašně bolela. Potíže neustávaly, naopak se vše zhoršovalo a jeho nastávající manželka Karolína mu zavolala záchranku, protože jiný transport do nemocnice v tu chvíli nebyl možný. Po zdlouhavém telefonátu nakonec přijela posádka zdravotníků s lékařem. Milošovi změřili tlak, provedli mu test na covid (s negativním výsledkem) a píchli mu injekci od bolesti. Tím první kolo „léčby“ skončilo. Převoz do nemocnice se nekonal, vše se odehrálo v sanitce před domem, kam Miloš ještě došel po svých.
Velmi brzy se mu však značně přitížilo. Dostal takovou horečku, až praskl teploměr, měl halucinace a kromě hlavy ho bolelo navíc i břicho. Na druhý pokus ho záchranka do nemocnice přepravila. Konkrétně na ambulanci neurologie. Tam Milošovi v oblasti krční páteře píchli injekce na uvolnění svalstva a opět ho poslali domů, přestože měl horečku, stěžoval si na bolesti a Karolína zdůrazňovala halucinace.
Zdá se vám to nemožné? Zažil jsem situaci jako přes kopírák, ale o tom později.
Brzy se Milošovi ke všemu přidaly průjmy, a když mu zoufalá Karolína převlékala znečištěné kalhoty od pyžama, s hrůzou zjistila, že má promodralé nohy. Takzvaná „rychlá“ přijela potřetí a konečně se začalo něco dít. Mladý lékař vyhrnul pacientovi kabátek od pyžama, aby mu natočil, EKG, a na Milošově trupu objevil modré skvrny. Nato prohlásil, že zřejmě v noci došlo k zástavě srdce. Tentokrát už pacient po svých do sanitky nedošel.
Cesta k pořádnému vyšetření byla konečně volná, jenže už bylo pozdě. Miloš se ocitl na interní JIP, kde mu udělali krevní testy a zjistili, že prodělává akutní sepsi. Okamžitě mu nasadili antibiotika, ale druhý den pacientovi začaly selhávat ledviny. Byl přeložen na ARO a uveden do umělého spánku. Horečky neklesaly ani za použití termofólie. Za dva dny Milošovi začalo selhávat srdce. Dvakrát ho resuscitovali a potřetí zemřel.
Dvaapadesátiletý muž měl místo svatby pohřeb. Možná se někde v práci škrábl o špinavý hřebík - i takhle se dá zemřít, když se někde šetří na nepravých místech.
Mého otce oddělali dost podobně. S bolestmi na hrudi ho poslali domů poté, co mu píchli analgetikum. Otec se přitom celý život léčil s kardiovaskulárními onemocněními!
Za dva dny byl v krajské nemocnici znovu. A tentokrát už netvrdili, že jeho „bolesti jsou od zad“. Konečně mu milostivě udělali ultrazvuk srdce a zjistili, že prodělal masivní infarkt zadní stěny srdce.
Tátu nezachránila ani operace, do několika dní zemřel. Ironií osudu bylo, že celý život pracoval ve stejné nemocnici jako gynekolog. Ani bývalému kolegovi lékaři nevěnovali péči, jakou měli.
Dnes lituji, že jsme se tenkrát s nemocnicí nesoudili. Jenže tohle prostě v době úmrtí nejbližšího neřešíte.
Od smrti táty uběhlo už víc jak dvacet roků, takže je to pryč, ale Milošova rodina by to vzdávat neměla. Jedině tak se snad někdo kompetentní probere a začne řídit české zdravotnictví humánnějším způsobem.
Vůbec nechápu tu novodobou posedlost ambulantní medicínou, kdy lékař po nedostatečném vyšetření pošle pacienta domů i v případě, kdy by mohlo jít o život, což by poznal i student prvního ročníku lékařství. Stalo se to tátovi, stalo se to Milošovi a klidně se to může stát i vám. Nedejte se, buďte asertivní a braňte se!
