Článek
Po letech strávených ve vyhnanství jsem se chtěl vrátit do své rodné Olomouce, ale zřejmě si budu muset nechat zajít chuť. Jsem totiž sám a pronájmy i v mnohem méně atraktivních oblastech (než je Olomouc) jsou velmi drahý špás.
Málem mi vypadly oční bulvy, když jsem na netu zmerčil ty ceny. Jeden jediný pokoj v Olomouci za 11.300! Plus po vás ještě chtějí 4 tisícovou kauci. To je snad zlý sen. A to i přesto, že pokoj je plně vybavený, s internetem a klimatizací.
Pokoj v Amsterdamu? Nikoliv, v Olomouci
Brzy mě nejspíš mohou očekávat na azyláku. Anebo v urnovém háji, kde jsou nájmy ještě relativně v pořádku. Aby mi pokoj v cizím domě či bytě, kde ani nebudu mít plné soukromí, sežral podstatnou část příjmů, na to tedy nejsem zvědavý.
Ještě vcelku nedávno se dal za o něco málo více peněz pronajmout rodinný dům na vesnici. Dnes místo toho dostanete pouhý pokoj ve městě a cosi financí vám zbyde jako cena útěchy. Získáte sice cimru s klimatizací a internetem, zato však se sdíleným záchodem a kuchyní.
Není to Londýn, Paříž ani Amsterdam, je to sídliště v Olomouci
Další inzerát mě taky dojal skoro až k slzám. V jedné z kdysi nejhorších lokalit v Olomouci nabízejí 3kk, 70 metrů čtverečních, za 22 tisíc korun. Požadují kauci 45 tisíc, dále chtějí 3655 korun za energie a to si ještě na sebe máte napsat elektřinu. Plus provize RK ve výši jednoho nájmu. Takže, abyste vyfasovali klíče od panelákového bytu, jimiž čtvrť Černá cesta bývala neblaze proslulá, musíte vysolit přes 100 tisíc, a to ještě třeba v novém pseudodomově nebudete mít ani štokrle. Pokud byste si pak kvartýr sami chtěli vybavit alespoň tím základním a nejnutnějším, praskne na to minimálně dalších 50-80 tisíc. To už jsme minimálně na stopadesáti, za což byste ještě relativně nedávno pořídili obstojný (a vybavený) mobilní domek.
Nedivím se, že na tento dva dny starý inzerát zatím v komentářích nikdo nereagoval, tohle už je totiž fakt přehnané, přinejmenším na Černou cestu určitě. O menší byty se však nájemníci stále rvou jak hladoví vlci. Jeden takový mi utekl dřív, než jsem se vůbec stačil dostavit na prohlídku.
Bělidla nejsou zrovna nejoblíbenější olomoucká čtvrť, jenže nejděte tam, když tam nabízejí garsonku (22 metrů čtverečních) za lidových 12.500 včetně energií. Možná v tom byl nějaký háček, protože pán, který se mi do telefonu ozval coby zástupce pronajímatele, si stěžoval, že tam měl předtím nějaké feťáky, kteří mu špeluňku dost zdevastovali. Na fotkách vypadala špeluňka docela obyvatelně, jenže realita mohla být samozřejmě jiná, to už jsem zažil Xkrát. Každopádně, když jsem pánovi za pár hodin volal znovu, abych si domluvil prohlídku, jeho feťácké doupě za hubičku prý už je pronajaté, sdělil mi. Údajně měl ráno prohlídku a s někým si plácl.
Já si asi s nikým hned tak neplácnu, reálně to u sebe vidím tak, že si budu moci pronajmout nanejvýš nějakou VIP garáž. Čistou, suchou, pokud možno s elektrikou a vodou. Až v tomhle státě zlevní bydlení, žádný byt už potřebovat nebudu, bude mi stačit dřevěný spacák.
Konkurz na nájemníka
„Ideálně pracující ženu, bez zvířat, bez sociálních dávek, nekuřáka,“ vybírá si pan domácí, koho ubytuje ve svém panelákovém 1+1 na ulici I.P. Pavlova v Olomouci. Tenhle inzerát jsem ulovil na ulovdomov.cz. Pan bytný sice na dnešní poměry není až tak drahý, ale zase si klade spoustu podmínek, přičemž na některé z nich ani podle zákona nemá právo. Jistě, pronajímatel sice v inzerátu netvrdí, že muž, kuřák, na sociálních dávkách, se psem a kočkou nikdy nepřekročí práh jeho bytečku, který kdysi za socíku pořídil od družstva s doplatkem 20 tisíc a dnes je z něj díky tomu realitní magnát, jenže ve skutečnosti to přesně takhle je: Muž se u něj nechytá, invalidní důchodce se u něj nechytá (protože co jiného než sociální dávka je invalidní důchod), milovník zvířat si u něj taky neškrtne. Převis poptávky a nabídky je tak obrovský, že pronajímatelé si mohou klidně vybírat i zrzavé třicátnice s velikostí ňader 4 a více. Jinými slovy: Když už najdu něco za přijatelnou cenu, vždycky je v tom zádrhel, anebo byt zmizí rychleji, než stačím vytočit telefonní číslo.
Byt, či nebýt?
Česká bytová blamáž se ještě více rozrostla s odcházející vládou. Vzpomínám si, jak pan profesor, když se tehdy ucházel o přízeň voličů, mazal občanům Nutellu kolem pusy a sliboval, že za jeho vlády se postaví 40 tisíc nových bytů. Kolik bytů se doopravdy postavilo, nevím, ale mám betonovou jistotu, že zásluhou Fialovy vlády se bytová situace nijak nezlepšila. Dlouhodobě špatnému stavebnímu zákonu a nedobrému fungování stavebních úřadů ještě přisolil někdejší ministr Ivan Bartoš s jeho zpackanou digitalizací, která ochromila stavebnictví a Česko připravila o miliardy.
Některým z nás asi brzy nezbyde nic jiného. Bytová politika v ČR je příšerná
Že Česká republika v otázce bydlení v kondici není ani náhodou, je názorně vidět na situaci v Praze. Naše hlavní město disponuje pouze okolo 20 tisíci obecních bytů. Naproti tomu jen o málo větší Vídeň jich má víc jak patnáctinásobek. Ve Vídni si podáte žádost o byt a do půl roku bydlíte, zatímco v Praze se můžete jít se svou žádostí každý rok vyfotit, abyste aspoň měli památku na to, jak při čekání na byt stárnete.
Lesk a bída českého nájemního bydlení bude ještě dlouho pokračovat. Lesk na účtech pronajímatelů, bída v peněženkách nájemníků.
Zdroje:
https://www.novinky.cz/clanek/ekonomika-nejhorsi-v-evrope-najmy-v-praze-jsou-mezi-evropskymi-metropolemi-nejmene-dostupne-40471021
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/ivan-bartos-digitalizace-stavby-fiasko-system.A240724_185633_domaci_stud
https://m.facebook.com/groups/spoluydleniolomouc/
https://advokatnidenik.cz/2025/05/26/ceska-republika-by-kvuli-digitalizaci-mohla-prijit-az-o-137-mld-kc/
