Článek
Stromek strojit nebudu, nemám pro koho, ale větvičku si možná utrhnu a ozdobím. Mám už koupené baňky i led světýlka. Materiální bída se přežít dá, ale horší je to s tou duševní, která je v období Vánoc, když se člověku přihodí, že zrovna zůstane jako kůl v plotě, obzvláště trýznivá.
Sám doma. Tahle rodinná komedie k Vánocům už dlouhá léta neodmyslitelně patří jako cukroví nebo krájení jablíček. Zatímco malý Kevin musel čelit obrovské přesile dvou dospělých banditů, já se budu bránit pouze slzám. To přece dám.
Rybí filé si neobalím, osmažím si jen prsty, ale salátu, toho si udělám kotel. Nebude to zase tak špatné. Budu mít doma teplo a v břiše mi taky kručet nebude. To v dnešní těžké době nemá každý.
Vánoce jsou hlavně o rodině a mezilidských vztazích, respektive měly by být. Jenže maminka tenhle rok přes nejkrásnější svátky zůstane v nemocnici a přítelkyně u rodičů. Letos se to prostě nějak blbě sešlo. Ale jak říkám, taky jsem mohl mrznout na ulici a zvenku pozorovat rozsvícené stromečky a šťastné obličeje za okny cizích příbytků.
Máma má obavy, jak to zvládnu. Přece jen jsou Vánoce čas, kdy snad ani ten největší introvert nechce zůstat sám. Ale zase bude líp. Snažím se vidět vánoční sklenici napůl plnou.
Večer si zapálím svíčku, dám si vínko (i když bych neměl) a poslechnu si na obstarožním noťasu Pink Floydy. A budu doufat, že příště už budu moci strávit Ježíška se svými blízkými.
V dnešní době někteří lidé - a není jich zrovna málo - sice žijí naoko spolu, ale v podstatě spíš každý zvlášť. Já budu sice sám, ale nikoliv opuštěný, v tom je velký rozdíl. Žádní bandité mě - doufám -ohrožovat nebudou, tak nač si vlastně stěžovat? To ničemu nepomůže.
Zažil jsem i horší situace. Několikrát jsem se na Vánoce ocitl v nemocnici, nebo jednou dokonce tisíce kilometrů od rodiny. Je pravda, že tenkrát bych nejraději na Štědrý den strčil hlavu do písku, ale člověk nakonec přežije všecko, když musí.
Jedině, když zabojujete o své místo na slunci, můžete vyhrát. V opačném případě jste navždy odsouzený k nespokojenosti, ne-li rovnou neštěstí. Sice se zpívá, že ty nejlepší věci jsou zadarmo, ale sebeúcta zadarmo není, na té se musí hodně makat. Třeba i tím, že člověk zvládne Vánoce v osamění. Jedině pak si může vážit sám sebe.
Francouzský spisovatel Michel Houellebecq je dokonce toho názoru, že samota je morální povinnost, od které se odvíjí takzvané civilizované chování. A možná má pravdu. Protože pokud člověk nevydrží ani sám se sebou, jak má potom někdo jiný vydržet s ním?
Dneska jsem chytrý jak rádio a zítra se ze všeho můžu zhroutit, ale nikdy není na škodu mít připraven plán bitvy. Blízcí lidé se k vám zase vrátí, když jim ukážete snahu.
Dokud máte někoho, komu na vás záleží, nikdy nejste sami a ztracení, i když je ten někdo od vás fyzicky daleko.
