Hlavní obsah
Lidé a společnost

Nejodpornější zaměstnání na světě: Muži v Indii se potápějí do výkalů, aby města přežila

Foto: Flickr.com / volná licence

Zápach je tak intenzivní, že působí téměř fyzickou bolest. Před otevřeným kanálem na předměstí Dillí stojí muž v plavkách. Nemá protichemický oblek, dýchací přístroj, přilbu ani holínky. Jedinou jeho výbavou je bambusová tyč, plechové vědro a provaz.

Článek

Zhluboka se nadechne, přidrží se okraje kanálu a ponoří se dolů – přímo do husté černé kaše tvořené lidskými exkrementy, průmyslovým odpadem a hnijícími organickými zbytky.

​Tento muž je takzvaný sewer diver – čistič kanálů a žump. Podle zpráv lidskoprávních organizací musí čističi v podzemí často pracovat zcela nazí nebo jen v minimálním ochranném oděvu, protože jakákoliv látka nasáklá toxickou břečkou těžkne a překáží v pohybu v těsném kanalizačním prostředí.

​„Když poprvé sestoupíte dolů, nemůžete dýchat. Oči vás pálí tak, že je nemůžete otevřít. Abychom ten zápach a strach vůbec přežili, většina z nás se před vstupem do šachty opije nejlevnějším alkoholem,“ popisuje čtyřicetiletý Rakesh z Dillí, který v městských kanálech pracuje přes patnáct let.

​Podzemní síť městských stok je laboratoří na výrobu smrtících plynů. Rozkladem organického materiálu bez přístupu kyslíku se v uzavřených prostorách hromadí sirovodík, metan, oxid uhelnatý a amoniak. Sirovodík je zákeřný především tím, že ve vyšších koncentracích během několika sekund omráčí čichové buňky, oběť si přestane uvědomovat nebezpečí a po několika vdechnutích upadá do bezvědomí.

​Úmrtí v podzemí bývají rychlá a tragická. Často probíhají v řetězové reakci: když první dělník v šachtě ztratí vědomí, jeho kolega na povrchu se mu vydá na pomoc bez dýchacího přístroje a mnohdy zahyne také.

​Kromě akutní otravy hrozí čističům dlouhodobá devastace zdraví: chronická onemocnění dýchacích cest, emfyzém nebo tuberkulóza v důsledku trvalého vdechování plynů, bakteriální a virové infekce způsobené přímým kontaktem s fekáliemi, záněty spojivek a postupné ztrácení zraku způsobené toxickými výpary.

​Statistiky ukazují, že průměrný věk dožití pracovníka vykonávajícího ruční čištění stok nepřesahuje 45 až 50 let.

Foto: Flickr.com / volná licence

Indie je s hygienou poněkud na štíru

​Proč tuto práci dělají hlavně Dalité?

​Ruční čištění stok v Indii není pouhou otázkou chudoby nebo nezaměstnanosti, ale jde o hluboce zakořeněný kastovní problém. Drtivá většina mužů, kteří tuto práci vykonávají (odhaduje se, že jde o více než 90 %) patří k takzvaným Dalitům, dříve označovaným jako „nedotknutelní“.

​Tradiční hinduistický kastovní systém přisuzuje určité komunitě status „nečistoty“ na základě narození. Čištění lidského odpadu bylo po staletí považováno za povinnost přiřazenou nejnižším vrstvám společnosti.

​I když je diskriminace na základě kasty podle indické ústavy z roku 1950 nelegální, v praxi přetrvává.

​„Když jsem dokončil střední školu, šel jsem na úřad práce. Úředník se podíval na moje jméno a kastu a bez zaváhání mi řekl: Proč se snažíš o kancelář, když tví lidé čistí záchody? Jdi za otcem,“ vysvětluje aktivista Bezwada Wilson.

​Zákon na papíře a realita na ulici

​Indický parlament přijal již v roce 1993 zákon zakazující stavbu suchých záchodů a zaměstnávání ručních čističů, tento zákon však trpěl řadou právních kliček a byl úřady prakticky ignorován.

​V roce 2013 vstoupil v platnost zpřísněný zákon který explicitně zakázal ruční čištění fekálních nádrží a suchých toalet i vstup jakéhokoliv pracovníka do kanalizačních šachet bez komplexního ochranných pomůcek a vybavení.

​Zákon stanovil přísné tresty včetně odnětí svobody pro soukromníky i státní úředníky, kteří by ruční čištění nařídili. Realita je však komplikovaná. Soukromé firmy, kterým města přidělují údržbu, předpisy obcházejí. Pracovníky najímají neoficiálně na denní bázi za zlomek minimální mzdy, čímž se vyhýbají jakékoliv právní i finanční odpovědnosti v případě úrazu či smrti.

​Bezwada Wilson a boj za lidskou důstojnost

​Klíčovou postavou v boji za úplné vymýcení ručního čištění odpadů je Bezwada Wilson, zakladatel a národní koordinátor hnutí Safai Karmachari Andolan (SKA).

​Wilson, který se sám narodil do rodiny vykonávající tuto práci v Jižní Indii, zasvětil celý život pranýřování systémové nespravedlnosti. V roce 2016 obdržel prestižní ocenění Ramon Magsaysay Award (často nazývané asijskou Nobelovou cenou) za svůj neúnavný boj za lidskou důstojnost.

​Hnutí SKA pod jeho vedením zmapovalo tisíce případů nezákonného ručního čištění a předložilo je soudům. Wilson organizuje protesty, pomáhá vdovám po obětech této práce dosáhnout právní satisfakce a prosazuje rekvalifikaci bývalých čističů.

​„Otázka nezní, zda máme technologie na čištění kanálů. Technologie máme. Otázka zní, zda má naše společnost dostatek svědomí, aby přestala posílat lidi umírat jen proto, že se narodili do určité kasty,“ prohlásil Bezwada Wilson pro zahraniční média.

Foto: Flickr.com / volná licence

Aktivista Bezwada Wilson

​Cena za lidský život

​Vztah indické justice k této problematice prošel dlouhým vývojem. V roce 2014 Nejvyšší soud Indie nařídil, aby rodině každého pracovníka, který zemřel při čištění kanalizace nebo septiku od roku 1993, bylo vyplaceno odškodné ve výši 10 lakhů rupií (přibližně 300 000 Kč).

​Protože však úmrtí neustávala a inflace znehodnotila původní částku, vydal Nejvyšší soud v říjnu 2023 přelomové rozhodnutí. Odškodné pro pozůstalé v případě smrti v kanálu bylo navýšeno na 30 lakhů rupií (cca 850 000 Kč). Pracovníci, kteří utrpí trvalé zdravotní následky, mají nárok na 20 lakhů rupií.

​Soud dále zdůraznil, že nucení lidí k nebezpečnému ručnímu čištění bez ochrany je přímým porušením článku 21 indické ústavy, který garantuje právo na život s lidskou důstojností.

​Mýtus o čisté Indii a vládní statistiky

​V roce 2014 zahájila indická vláda masivní celostátní kampaň Swachh Bharat Abhiyan („Mise za čistou Indii“), jejímž cílem byla výstavba miliónů toalet a ukončení otevírání suchých záchodů.

​Ačkoliv kampaň přinesla výrazný pokrok, v otázce ručního čištění stok vznikl propastný rozdíl mezi oficiálními vládními prohlášeními a daty nevládních organizací. Vládní představitelé opakovaně uvedli, že v Indii již nedochází k úmrtím v důsledku „přímého ručního sběru exkrementů“, a případná úmrtí definují jako „nehody při nebezpečném čištění septiků kvůli nedodržení bezpečnostních předpisů“.

​Hnutí Safai Karmachari Andolan však dokumentuje stovky úmrtí v kanálech v posledních letech. Lidskoprávní organizace jako Human Rights Watch upozorňují, že úřední klasifikace problém pouze zametá pod koberec.

​Ženy a vdovy po čističích

​Dopady této profese se neomezují pouze na muže, kteří sestupují do šachet. Tragickým rozměrem je osud rodin, které po smrti živitele zůstávají bez prostředků.

​Ženy z komunity Dalitů navíc často vykonávají ruční odstraňování odpadu ze suchých toalet ve venkovských oblastech. Za tuto práci dostávají mnohdy jen staré jídlo nebo několik rupií měsíčně od vesnických rodin.

​Když muž zemře v kanalizační šachtě, vdova čelí dvojímu tlaku. Získání úředního potvrzení o příčině smrti (např. pitevní zprávy potvrzující udušení plynem) trvá roky, přičemž zaměstnavatelé často popírají, že zesnulý pro ně pracoval.

​Stigma nečistoty se přenáší i na děti, pro které je obtížné dokončit vzdělání nebo získat jiný druh obživy.

​Roboti místo lidí?

​Nadějí na definitivní ukončení této praxe jsou moderní robotické technologie vyvíjené přímo v Indii. Nejinovativnějším projektem je robot Bandicoot, který vyvinula společnost Genrobotics.

Robot Bandicoot je navržen tak, aby napodoboval pohyb lidských rukou v podzemí. Je vybaven kamerami s nočním viděním a senzory nebezpečných plynů. Pomocí robotického ramene dokáže odstraňovat pevný odpad, kamení a usazeniny ze dna šachet.

​Operátor ovládá robota z povrchu pomocí konzole. Některé indické státy (např. Kérala, Tamilnádu či Maháráštra) začaly tyto roboty zařazovat do výbavy městských služeb. Problémem však zůstává pomalé tempo zavádění a vysoké pořizovací náklady pro chudší samosprávy, pro které je stále levnější využít neoficiální manuální práci bezbranných dělníků.

​Cesta k definitivnímu konci neviditelného otroctví

​Ruční čištění stok v 21. století představuje hluboký paradox indické společnosti. Na jedné straně stojí nejlidnatější země světa, která vysílá sondy na Měsíc.a k Marsu a disponuje špičkovým IT sektorem, na straně druhé přetrvává praxe, při níž se lidé bez ochranných pomůcek potápějí do fekálií.

​Dokud nezmizí poslední ruční čistič, zůstane tato profese skvrnou na mapě lidských práv a připomínkou toho, jak hluboko může klesnout lidská důstojnost.

Zdroje:

https://www.safaikarmachariandolan.org/?hl=cs-CZ

https://lawsathi.in/blog/supreme-court-orders-30-lakh-compensation-for-manual-scaveng/?hl=cs-CZ

https://en.wikipedia.org/wiki/Bezwada_Wilson?hl=cs-CZ

https://www.bbc.com/news/world-asia-india-67191131

https://www.theguardian.com/world/2018/mar/04/im-born-to-do-this-condemned-by-caste-indias-sewer-cleaners-risk-death-daily

https://youtu.be/GvrjWlDgE4Y?si=4SAy-X0gPv178×o_

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz