Článek
Ultramaraton Westfield Sydney – Melbourne, spuštěný v roce 1983, byl jedním z nejnáročnějších závodů na planetě. Probíhal za spalujícího denního vedra i v mrazivých nocích, vyžadoval mimořádnou přípravu, důkladné plánování a téměř nadlidskou výdrž. Byl soustem pro vrcholové sportovce, kteří počítali každou kalorii, každou minutu odpočinku i každý krok. V ročníku 1983 startovali špičkoví běžci jako například legendární řecký ultramaratonista Yiannis Kouros.
Když se 61letý pěstitel brambor a chovatel ovcí Cliff Young objevil na startovní čáře v montérkách a v holínkách, lidé ho měli za nějakého místního vtipálka nebo dokonce za blázna. Holínky se pak staly symbolem jeho příběhu, ale pravda je taková, že těsně před startem dostal nový pár běžeckých bot a v těch pak závod absolvoval.
Rodák z Victorie nebyl v závodění úplným nováčkem. Melbournský maraton běžel už v letech 1979 až 1982 , poté co se v 56 letech začal běhání věnovat závodně. Jeho osobní rekord? 3:02:53! Fantastické na někoho, kdo začal tak pozdě. Kdy Young začal běhat pro zábavu, není zcela jasné, ale místní obyvatelé Otway Ranges si ho už dávno zvykli vídat, jak běhá po silnicích a přes pole. Nejbližší větší město, Colac, bylo od jeho domova v Beech Forest vzdálené 40 kilometrů a Cliff s běháním tam a zpět neměl problém.
Marketingový běh
Ultramaraton ze Sydney do Melbourne byl vlastně reklamním tahem. Společnost Westfield, specializující se především na velká nákupní a zábavní centra, o dva roky dříve kontaktovala svůj marketingový tým s nápadem, který by ji proslavil. Martin Noonan navrhl závod mezi komplexy Westfield v Parramattě a Doncasteru, ale jak se blížil den D, vedení se dozvědělo o Youngově účasti a zaváhalo. „Řekli mi: ‚Během závodu nenecháme na Hume Highway umřít nějakého geronta,‘“ vypověděl Noonan, kterého následně požádali, aby situaci nějak vyřešil. Noonan proto pozval Younga na běhání do Melbourne, aby vůbec zjistil, s kým má tu čest.
„Běželi jsme asi tři hodiny a pak jsme se dostali na kopec,“ vzpomínal Noonan. „Konverzace utichla. Trochu jsem na něj tlačil, protože jsem tehdy nebyl tak špatný běžec, ale sakra, on pořád běžel vedle mě. Bylo mi 27 a jemu 61. On byl ale výjimka.“
Noonan toho dne zjistil, že Cliff je skutečně nadaný běžec. Jeho vítězství nebylo tak zázračné, jak se později zdálo ohromenému národu. V jistém smyslu se Young na tento závod připravoval celý život.
Svůj první melbournský maraton zaběhl v roce 1979 v kalhotách Fletcher Jones a v silném svetru. Ve své věkové kategorii pohodlně vyhrál. Brzy běhal i delší závody a vysloužil si pověst kvalitního běžce. „Znal jsem ho ze závodů, kterých se účastnil,“ vzpomínal známý atlet irského původu Tony Rafferty, který závod ze Sydney do Melbourne dokončil téměř dva dny za Youngem. „Říkal jsem, že tenhle chlap je drsný. Veřejnost to nevěděla, já ano. Byl jsem si skoro jistý, že Cliff ten závod dokončí a že by to možná byl dokonce závod mezi námi dvěma.“
Když Younga oslovili reportéři s mikrofony, Cliff jim s klidem vysvětlil, že běhat je pro něj stejně přirozené jako dýchat: „Podívejte, vyrůstal jsem na farmě, kde jsme si nemohli dovolit koně nebo auta, takže jsem ovce naháněl já. Kdykoli se blížila bouřka, musel jsem sehnat celé stádo. Ovcí jsme měli dva tisíce a měli jsme dva tisíce akrů půdy. Někdy jsem musel běžet dva či tři dny, než jsem je sehnal, trvalo to dlouho, nakonec jsem to ale dokázal,“ řekl něco, čemu málokdo nevěřil.
Kamenná holínka na památku Cliffa Younga v jeho rodném městečku
Ještě, než zazněl startovní výstřel, stihl konsternovanému novináři odpovědět, proč si na závod nevzal umělé zuby. Prý mu při běhu klapají a je to nepříjemné. Lidé si klepali na čelo. Když poté jedenáct běžců vyrazilo vpřed, postarší muž se rozběhl podivným, těžkopádným šouravým krokem, čímž dojem blázna ještě umocnil.
Favorité nasadili tempo a brzy se vzdálili. Cliffův styl nepřipomínal nic z toho, co učili trenéři atletiky. Místo, aby zvedal kolena, vlekl nohy těsně nad zemí. Vypadalo to spíše jako šourání. Zkušení trenéři a lékaři v doprovodných vozidlech to nechápali a předpovídali, že s takovou technikou brzy skončí s křečemi v sanitce. Jenže to, co laici i odborníci považovali za ryzí amatérismus, byla ve skutečnosti adaptace na extrémní fyzickou zátěž. Cliff za desítky let honění ovcí v rozblácených kopcích Beech Forestu intuitivně vyvinul pohyb, který spotřebovával minimum energie. Neztrácel sílu vertikálním pohybem, ale veškerou energii směřoval dopředu. Australský Forrest Gump.
Jeho nohy pracovaly jako kyvadlo, ulevovaly bokům a šetřily šlachy na chodidlech. Zatímco ostatní běžci s každým dopadem absorbovali nárazy, Cliff se po silnici hladce šoural bez zbytečných otřesů. Způsob, jakým se pohyboval, byl velmi šetrný a úsporný.
Profesionálové spali, farmář běžel
Youngova taktika byla možná neúmyslná, ale extrémně účinná. Běžci se gentlemansky, dohodli, že budou spát až do úsvitu, ale první noc Cliffův týmový masér špatně nastavil budík a on se probudil krátce po druhé hodině ranní. Vydal se na trať a po nějaké době se doprovodného týmu zeptal, proč běží tak dlouho a je stále tma. Špatně nastavený budík mu na začátku druhého dne zajistil slibný náskok. Od té doby spal až do konce závodu minimálně.
„Z ničeho nedělal vědu. Bral věci, jak byly, nic víc, nic míň, a vytěžil z nich maximum,“ vyprávěl o Cliffovi jeho kamarád Mike Tonkin. Jistý Wally, jeden z dvoučlenného týmu přátel, který Younga na trati doprovázel, k tomu dodal: „Dokud člověku neteče krev z očí, není zničenej.“
Ředitel závodu Sydney - Melbourne John Toleman popisoval, jak se Cliffovi na noze udělal ohromný puchýř, Wally vzal kapesní nůž, vyřízl mu ho a strčil mu nohu do misky s alkoholem. „Ještě dnes cítím tu bolest. A to byl Cliff teprve u Albury a měl před sebou ještě dlouhou cestu do cíle,“ řekl Toleman.
S postupujícími dny se závod proměnil v psychologické drama. Média v celé Austrálii byla jako u vytržení. Novináři začali opouštět vedoucí týmy favoritů a sjížděli se kolem jedenašedesátiletého chlapíka, který odmítal zastavit. Závod se stal národní senzací. Lidé lemovali silnice, mávali vlaječkami a vyhlíželi Cliffa.
Tomu se z kyslíkového dluhu a spánkové deprivace občas dělaly mžitky před očima, ale jelikož mu ještě netekla krev z očí, jeho nohy nepřestávaly pracovat. Je to úžasné, jak tvrdí a odolní někteří lidé umějí být.
Soupeři se snažili dohnat ztrátu. Zkracovali dobu spánku, zvyšovali tempo, ale jejich těla rozhozená náhlou změnou plánu začala protestovat. Cliff jako by neměl žádné limity v hlavě. Jak byl nekomplikovaný, prostě si řekl, že musí běžet z bodu A do bodu B a skončit až v cíli.
Cílová rovinka a zlomený rekord
Dne 27. dubna 1983 po 5 dnech, 15 hodinách a 4 minutách dorazil do Melbourne. Když protínal cílovou pásku, dav přihlížejících šílel. Nejenže dokázal zvítězit nad o generaci mladšími profesionálními atlety, ale doslova rozdrtil rekord. V cíli se ocitl téměř o dva dny dříve, než s čím počítaly nejoptimističtější odhady.
Při závěrečném ceremoniálu mu pořadatelé předali šek na 10 000 australských dolarů (v té době šlo o značnou finanční částku). Peníze si však nenechal. Rozhodl se je rozdělit mezi ostatní účastníky závodu, protože podle něj podali stejně obdivuhodný výkon jako on. Z jedenácti startujících dokončilo první ročník ultramaratonu Sydney - Melbourne šest běžců.
Příběh Cliffa Younga se nestal jen dojemnou legendou, ale také předmětem zkoumání sportovních vědců, fyzioterapeutů a biomechaniků. Odborníci, kteří se mu zpočátku posmívali, museli podrobit jeho běžecký styl důkladným analýzám v laboratorních podmínkách.
Zjištění byla překvapivá. Vědci potvrdili, že takzvaný „Cliff Young Shuffle“ je z hlediska spotřeby energie na extrémně dlouhých tratích jedním z nejefektivnějších způsobů pohybu. Tím, že minimalizoval vertikální pohyb těla a zatížení kloubů, snižoval opotřebení svalů a zabraňoval mikroúrazům tkání, k nimž dochází při klasickém běžeckém dopadu na patu či špičku.
Během následujících let začali ultramaratonci po celém světě tento styl napodobovat a zařazovat ho do svého tréninku. Šouravý styl se stal standardní technikou v moderním ultra běhu – zejména ve chvílích, kdy je potřeba po desítkách kilometrů šetřit síly. Prostý farmář z Beech Forestu tak nevědomky přepsal metodiku vytrvalostního sportu.
Mladá manželka a pamětní holínka
Po vítězství v ultramaratonu byl Young najednou slavný a pocítil vlnu zájmu od žen, na což nebyl připravený. Podle Martina Noonana mu začaly milostné dopisy chodit už v polovině závodu. Netrvalo dlouho a našel si přítelkyni, 22letou Mary Howellovou, a ještě téhož roku se vzali. Vzhledem k věkovému rozdílu manželství nepřekvapivě nevydrželo a o pět let později byl Cliff opět svobodný.
„Cliff žil 61 let svobodným životem, takže jejich vztah nikdy nemohl být jednoduchý,“ vzpomínal Neil Kearney. „Někteří lidé si myslí, že se ohledně Mary choval jako hloupý starý blbec ale takový je prostě život.“
Ačkoli už nikdy nedosáhl takového úspěchu jako v ultramatatonu ze Sydney do Melbourne, pokračoval v závodění ještě dlouho po sedmdesátce a pokaždé budil nebývalou pozornost médií.
Když v roce 2003 ve věku 81 let zemřel, Austrálie na něj smutně zavzpomínala. V městečku Beech Forest dnes stojí památník v podobě velké kamenné holínky, která připomíná muže, jenž dokázal nemožné, propracoval se do australského folklóru, psaly se o něm písně a natočil se o něm film.
Zdroje:
https://www.abc.net.au/news/2025-03-24/cliff-young-potato-farmer-who-ran-from-sydney-to-melbourne/105023078
https://youtu.be/wys79-unK9s?si=e6PQUhfdk5Sg1Asi
https://www.idnes.cz/onadnes/zdravi/cliff-young-bezec.A140729_154950_behani_fro
https://en.wikipedia.org/wiki/Cliff_Young_(athlete)
https://magazin.aktualne.cz/postarsi-australsky-farmar-se-prihlasil-na-ultramaraton-a-vyhral-cliff-young-bezel-v-holinkach/r~aaa290f12e2d8c5693463229c4bed98d/
https://www.marathons.com/en/inspiring-runners/cliff-young-the-ultra-marathon-farmer_qe13
