Článek
V úterý 11. září 2001 v 09:41:15 pořídil fotoreportér agentury Associated Press Richard Drew pomocí fotoaparátu s teleobjektivem sérii dvanácti snímků. Zachycují muže padajícího z horních pater severní věže. Jediná z těchto fotografií se stala ikonickou, můžete ji vidět v tomto článku.
Na rozdíl od většiny ostatních záběrů, které zachycovaly nekontrolovaně padající těla, tento konkrétní snímek působí až nepřirozeně. Muž padá téměř vertikálně, temenem hlavy napřed, s levou nohou pokrčenou v koleni, paralelně s ocelovými sloupy mrakodrapu
Fotografie se po zveřejnění v mezinárodních médiích 12. září 2001 setkala s drtivou kritikou a čtenáři ji označili za drastickou, chladnokrevnou, strašidelnou a sadistickou. V následujících letech si však získala uznání. Britský zpěvák Elton John ji dokonce zakoupil do své osobní sbírky a nazval ji „nejkrásnějším snímkem něčeho tak tragického“.
Skleněné peklo, reakce médií a tabuizace snímku
Podle vyšetřování USA Today a federálního úřadu pro standardy a technologie vyskočilo nebo vypadlo z oken věží minimálně 200 lidí. První pády byly zaznamenány v 08:51, pouhých pět minut po nárazu prvního letadla. Podle svědeckých výpovědí z ulice lidé skákali jednotlivě, v párech a v několika případech se dokonce drželi za ruce. Vteřinový pád z výšky kolem 400 metrů trval přibližně 10 sekund, přičemž těla dosahovala rychlosti kolem 200 km/h.
Snímek „The Falling Man“ (Padající muž) vyšel v ranním vydání The New York Times 12. září 2001 na straně A7 a objevil se v desítkách dalších amerických i světových deníků. Reakce veřejnosti byla drtivá.
Čtenáři obviňovali redakce z neúcty k mrtvým, ze žurnalistického hyenismu a z narušení soukromí oběti ve chvíli těsně před smrtí. Většina amerických médií po 12. září snímek na dlouhé roky zcela stáhla.
Kouřící věže Světového obchodního centra
Pátrání po identitě
Otázka, kdo byl muž z kontroverzní fotografie, nedala spát několika novinářům. Jako první se do pátrání pustil kanadský reportér Peter Cheney. Na základě oblečení (tmavých kalhot, bílé košile a tmavých bot) vyslovil hypotézu, že by mohlo jít o Norberta Hernandeze, šéfkuchaře vyhlášené restaurace Windows on the World, která sídlila v nejvyšších patrech Severní věže. Když však Cheney ukázal snímek Hernandezově rodině, ta to odmítla. Představa, že by jejich blízký spáchal sebevraždu, byť pod tlakem nesnesitelného žáru a kouře, znamenala pro věřící rodinu hluboké náboženské i osobní stigma. Příbuzní po detailním zkoumání oblečení kategoricky vyloučili, že by na fotografii byl Norberto.
Nejucelenější a dnes všeobecně uznávanou investigaci provedl novinář Tom Junod, jehož rozsáhlý text vyšel v roce 2003 v časopise Esquire. Junod postupoval systematicky: prošel seznamy zaměstnanců i hostů, kteří se v osudné ráno nacházeli nad zónou nárazu v patrech 101 až 107. Zahrnul do svých úvah nejen restauraci Windows on the World, ale i společnost Forte Food, která zajišťovala catering. Klíčový průlom přinesl detailní rozbor celé sekvence dvanácti fotografií, které Richard Drew stihl v rozmezí několika sekund pořídit. Na ostatních snímcích ze sekvence je vidět, že poryv větru během pádu muži rozepnul a vyhrnul bílou košili, pod níž se odhalilo zářivě oranžové tričko.
Tento zdánlivě nenápadný detail nasměroval pátrání k Jonathanu Brikleymu (v některých přepisech uváděnému jako Eric Briley), 43letému audio-vizuálnímu technikovi, který v restauraci Windows on the World pracoval. Brikley byl známý tím, že nosíval pod služební košilí oranžové tričko svého oblíbeného sportovního týmu, což potvrdila i jeho sestra Gwendolyn. Úřady a soudní lékaři v New Yorku však nikdy oficiálně tomuto muži identitu nepřidělili. Mimo jiné proto, že odmítli klasifikovat pád obětí z WTC jako sebevraždu a označili všechna úmrtí za zabití.
V obecném povědomí však Jonathan Brikley zůstává jako nejpravděpodobnější možnost toho, kdo byl mužem ze snímku.
Hasičský vůz na místě činu 16.11. 2001
Operace Žlutá stuha
Zatímco se Manhattan potýkal s kolapsem, o více než 2 000 kilometrů dál na severovýchod probíhala největší improvizovaná operace v historii civilního letectví.
V 09:45 vydal Ben Sliney, národní krizový manažer Federálního leteckého úřadu, pro něhož to byl shodou okolností první den ve funkci, rozkaz k uzavření amerického vzdušného prostoru. Příkaz znamenal okamžitý zákaz vzletů všech civilních strojů a rozkaz všem letadlům ve vzduchu ihned přistát.
Nad Atlantikem se v tu chvíli nacházelo více než 500 transatlantických letů mířících do Severní Ameriky. Přibližně polovina z nich již překročila bod návratu a neměla dostatek paliva pro návrat do Evropy.
Do akce vstoupil kanadský úřad Nav Canada spuštěním Operace žlutá stuha. Kanada převzala kontrolu nad všemi příchozími mezinárodními lety a odklonila 239 komerčních letadel s více než 33 000 cestujícími na svá letiště.
Anomálie jménem Gander
Gander je malé městečko na ostrově Newfoundland s přibližně 10 000 obyvateli. Jeho letiště mělo unikátní dispozici. Ve 40. a 50. letech 20. století sloužilo jako klíčový uzel pro doplňování paliva transatlantických letadel a během studené války rozměry ranvejí odpovídalo potřebám vojenských bombardérů. Disponovalo tak obrovskými přistávacími a odstavnými plochami, přestože jeho terminál byl dimenzován na malé regionální linky.
Během několika hodin přistálo na drahách v Ganderu 38 dopravních letadel, převážně širokotrupé stroje typu Boeing 747, 777 a Airbus A340. Na jejich palubách bylo 6 122 cestujících a 473 členů posádek z 95 různých zemí. Populace městečka se tím okamžitě zvýšila o více než 60 %.
Kanadské ostrovní městečko Gander, které poskytlo pomoc a azyl tisícovkám uvízlých cestujících
Situace představovala extrémní bezpečnostní i humanitární výzvu. Zprvu nikdo nevěděl, zda se na palubách odkloněných letů nenacházejí další teroristé. Cestující museli strávit v zaparkovaných letadlech 12 až 28 hodin. Prověrky pasů, zavazadel a letadel prováděla Kanadská královská námořní policie a imigrační úředníci postupně, stroj po stroji.
Obyvatelé Ganderu a sousedních obcí začali spontánně pomáhat. Odborový svaz řidičů školních autobusů přerušil probíhající stávku a řidiči začali zdarma svážet cestující. Místní hotely měly pouze 500 pokojů. Základní a střední školy, tělocvičny, kostely, komunitní centra, hasičské zbrojnice a zasedací místnosti se proměnily na noclehárny. Tisíce lidí byly ubytovány v soukromých domech místních obyvatel.
Mezi tisíci lidmi byli diabetici, pacienti se srdečními chorobami i cestující po operacích. Zdravotníci v Ganderu pracovali nepřetržitě a vydávali léky na základě kontrol krabiček a konzultací s lékaři na dálku, bez ohledu na chybějící předpisy či pojištění.
V městečku uvízly skupiny lidí, které nemluvily anglicky. Místní střední škola zorganizovala tlumočnické týmy ze studentů a učitelů. Pro židovské cestující byla zřízena speciální kuchyně odpovídající pravidlům košer stravování.
V nákladních prostorách letadel cestovala desítka zvířat. Místní veterinářka a dobrovolníci se k nim prostříhali přes dveře, vybudovali pro ně provizorní útulek v letištním hangáru a denně je venčili, krmili a opatrovali. Pasažéři zůstali v Ganderu až do 15. září, kdy byl americký vzdušný prostor postupně opět otevřen.
Příběh vzájemné solidarity se v roce 2017 stal námětem pro broadwayský muzikál Come From Away.
Z událostí z 11. září 2001 i po čtvrtstoletí běhá mráz po zádech. Radikálně změnily Ameriku i svět.
Zdroje:
https://longform.org/posts/the-falling-man?hl=cs-CZ
https://the911legacy.org/legacy-stories/operation-yellow-ribbon/?hl=cs-CZ
https://en.wikipedia.org/wiki/The_Falling_Man?hl=cs-CZ
https://en.wikipedia.org/wiki/Operation_Yellow_Ribbon?hl=cs-CZ
https://cs.wikipedia.org/wiki/Teroristick%C3%A9_%C3%BAtoky_11._z%C3%A1%C5%99%C3%AD_2001
https://en.wikipedia.org/wiki/September_11_attacks
https://www.novinky.cz/clanek/historie-den-ktery-zmenil-cely-svet-pripominame-si-11-zari-2001-40408333
https://www.news.com.au/world/north-america/the-falling-man-story-behind-the-most-powerful-image-of-911/news-story/33c7bd71bf1de7f158c02e372c3244c1?amp
