Článek
Vždycky se mi vybaví ta mrtvolná atmosféra novoročního dopoledne. Bloudím sám liduprázdnými ulicemi, na zemi spousta rozbitých či nedopitých lahví alkoholu a všelijaké další haraburdí a smetí. Všichni vyspávají kocovinu, Vánoce v trapu a zítra zase do školy. Není většího zmaru. Tenhle zážitek se do mě vryl tak hluboko, že prostě Nový rok od té doby nesnáším.
Odpoledne frázovitý novoroční projev prezidenta plný falešných slibů a planých nadějí. Nic nefunguje, všude zavřeno a všichni zalezlí ve svých ulitách.
Není komu zavolat, s kým si popovídat, natož cokoliv podniknout. Svět umřel a kolem mě jako by kroužila smrt. Jímá mě úzkost, ale nezbývá než to přetrpět.
Dojídají se okoralé chlebíčky, pijí se hektolitry kávy a konzumují se lektvary na povzbuzení či na zmírnění kocoviny. Naprosto zbytečný, promarněný a plonkový den.
Ještě, že už zítra se zase všecko vrátí do normálu. Inu, do normálu… Co je vlastně dneska normál? Všechno a nic zároveň.
Navíc nás čeká pekelně těžký rok, v jehož závěru se sice - jak doufám - zbavíme hlavního škůdce, který se konečně odporoučí zpátky do Brna, ale tím se jako mávnutím kouzelného proutku příliš nezmění.
Přesto věřím, že s příchodem Donalda Trumpa by se něco zlepšit mohlo. Možná dokonce hodně. Pokud se konečně podaří ukončit válku na Ukrajině a aspoň trochu vyčistit progresivní chlívek, bude to paráda. Donald to slibuje, tak uvidíme.
Se starým Joem (v Česku hojně přezdívaným „Bidet“) bychom na něco takového mohli rovnou zapomenout, jako on zapomínal, kde je, a co dělá. Hlavně, že neopomněl udělit milost svému povedenému synáčkovi Hunterovi, ačkoliv sliboval, že to nikdy neudělá. Na to taky asi zapomněl.
Ten chudák, který byl dokonalou vizitkou dekadentního Západu, už vůbec nevěděl, která bije. Až teď konečně americká administrativa a média přiznávají, co jsme 4 roky měli možnost sledovat v přímém přenosu. Přesto starý Joe téměř do poslední chvíle tvrdil, že se těší skvělé mentální kondici, i když například prohlásil, že „byl první černoškou, která sloužila s černým prezidentem“.
Nějaký důvod k opatrnému optimismu by tu díky Donaldovi byl, pokud ho ovšem do inaugurace nikdo nezavraždí.
Že Evropská socialistická republika půjde ještě víc do kytek, to je zase druhá věc. Jsou o tom přesvědčeni někteří erudovaní ekonomové v popředí s Markétou Šichtařovou. Aby taky ne, když EU s pomatenou Ursulou tvrdošíjně trvá na svých zelených experimentech a na dotačním a přerozdělovacím splachování peněz do kanálu.
Nechci ale hned první den v roce tolik sýčkovat a rád bych přidal ještě něco povzbudivého. Bohužel mě zrovna nic nenapadá. Což takhle dát si alespoň pár novoročních vtipů na spravení nálady?
Přijde holohlavý chlápek do kadeřnictví a ze svých posledních třech vlasů chce uplést copánek. Holič se netváří zrovna nadšeně, ale pustí se do díla. Co čert nechtěl, jak plete, jeden vlas vytrhne. Zákazník je z toho dost rozlazený, ale po chvíli řekne: „No tak pleťte dál.“ Holič tedy plete dál, jenže netrvá dlouho a podaří se mu vyškubnout i druhý vlas. Hrozně se zákazníkovi omlouvá a sype si popel na hlavu. Zákazník se na něj smutně podívá a pronese: „Ale co, tak to nechte rozpuštěný.“
Víte, jak poznáte, že jste starý? Když vám všichni chválí vaše boty z krokodýlí kůže, a vy jste přitom naboso.
Přijde žena do erotic shopu, chvíli se rozhlíží a pak řekne, že by si vzala tam ten červený vibrátor. A prodavačka na to: „Ale to je hasicí přístroj, paní!“
Hezký či alespoň snesitelný nový rok 2025 všem lidem dobré vůle
