Článek
Narodil se roku 1892 v Annapolisu ve státě Maryland. Otec byl učitel, matka operní pěvkyně, a právě hudba měla být původně jeho cestou. Cain dokonce koketoval s myšlenkou profesionální pěvecké kariéry, ale nakonec se vydal jinudy. Klíčovou zkušeností se stala novinařina – pracoval pro americké noviny a naučil se psát rychle, úsporně a bez zbytečných ozdob. Styl, který později přenesl do literatury, vycházel právě z této disciplíny: žádné zdržování, žádné moralizování, jen syrový sled událostí a dialogů.
Do světa prózy vstoupil relativně pozdě. Když v roce 1934 vydal román Pošťák vždycky zvoní dvakrát, způsobil tím okamžitý rozruch. Vznik knihy nebyl náhodný, stálo za ním mnoho let pozorování a konkrétní inspirace. Cain se pohyboval mezi novináři, kriminálními případy i příběhy z amerických silnic a zapadlých podniků. Podle dobových svědectví ho ovlivnil skutečný případ vraždy ženy a jejího milence, kteří plánovali zabít manžela kvůli penězům a svobodě. Stejně důležitá byla ale i atmosféra Ameriky 30. let: hospodářská krize, nejistota, lidé na cestě, bez pevného zázemí. Právě z tohoto prostředí se rodí Frank Chambers, tulák bez minulosti, a Cora - žena uvězněná v manželství i v dusném prostoru venkovské restaurace.
Cain psal román s až novinářskou přesností. Krátké věty, minimum popisů, maximum napětí. Kniha je proslulá svou stručností a tvrdým realismem. A právě to čtenáře šokovalo. Reakce byly rozporuplné a o to silnější. Některé americké knihovny román odmítaly zařadit do fondů, byl označován za nemorální a nebezpečný. Na druhé straně se okamžitě prodával a četl. Čtenáře fascinovalo, že Cain neodsuzuje ani neomlouvá. Jedna z dobových reakcí, citovaná v pozdějších literárních studiích, vystihuje náladu přesně: „Nevím, jestli ty lidi (hlavní hrdiny) nenávidím, nebo jim rozumím, ale nemůžu přestat číst.“
Právě tato ambivalence (odpor i přitažlivost zároveň) se stala jedním z hlavních důvodů, proč román přežil desetiletí. Čtenáři v něm neviděli jen kriminální příběh, ale cosi nepříjemně pravdivého o lidské touze a slabosti. A Cain, aniž by moralizoval, nechal příběh běžet k nevyhnutelnému konci.
Tahle logika osudu, která jako by se vysmívá lidské vůli, se naplno rozvinula i v jeho dalším zásadním díle Pojistka smrti z roku 1943. V něm pojišťovací agent Walter Huff podlehne manipulativní ženě a zaplete se do promyšlené vraždy kvůli pojistnému plnění. Podle literárních analýz Cain mistrně pracuje s perspektivou a napětím, čtenář od začátku ví, že plán je odsouzen k nezdaru, a právě to vytváří tíživou atmosféru. I zde byly reakce čtenářů podobné: fascinace spojená s neklidem. Kritici oceňovali technickou dokonalost, zatímco část veřejnosti znovu upozorňovala na morální problematičnost příběhu.
Ačkoli je dnes Cain považován za jednoho z pilířů amerického noiru, on sám se takto neoznačoval. Tvrdil, že nepíše „žánr“, ale příběhy o lidech. Přesto jeho práce zásadně ovlivnila podobu noir estetiky nejen v literatuře, ale i ve filmu. Není náhoda, že jeho knihy přitahovaly filmaře. Jeho dialogy byly úderné, situace dramaticky vystavěné a morální konflikty jasně vyhrocené.
Jack Nicholson a Jessica Lange ztvárnili hlavní úlohy ve druhé filmové adaptaci slavné detektivky
Sám Cain v Hollywoodu nějakou dobu působil jako scenárista. Spolupracoval se studii, ale nikdy se plně nesžil se studiovým systémem. Vadila mu nutnost kompromisů i kolektivní charakter filmové tvorby.
Když se v roce 1981 objevil film „The Postman Always Rings Twice“, šlo už o druhou velkou hollywoodskou adaptaci slavného románu Pošťák vždycky zvoní dvakrát. Tentokrát však byl příběh podán jinak – otevřeněji, syrověji a bez zábran, které svazovaly starší verzi z roku 1946. Režisér Bob Rafelson vsadil na intenzitu emocí a tělesnosti, čímž přiblížil film modernímu publiku, ale zároveň rozdělil kritiky i diváky.
Do hlavních rolí obsadil Jacka Nicholsona jako Franka Chamberse a Jessicu Lange jako Coru. Nicholsonův Frank není jen tulák, je to muž plný vnitřního napětí, dravosti a zároveň jakési bezcílnosti. Lange naopak vytváří Coru jako komplexní postavu: není jen manipulativní femme fatale, ale žena uvězněná v životě, který nechce žít. Právě chemie mezi těmito dvěma herci se stala jedním z nejdiskutovanějších prvků filmu.
Vezměme mladého pobudu, vysaďme ho na osamělé benzínové pumpě kdesi v Kalifornii a začněme větou „Z náklaďáku se senem mě vyrazili někdy v poledne.“ Tíha té věty je obrovská. Plně charakterizuje hrdinu. Zopakujme si tuhle pozoruhodnou větu, a její příběh už neopustíme – leda na poslední stránce. Děj se pod horkým kalifornským sluncem řítí kupředu jako pes po horké stopě, prochází sérií citových zvratů, obviňování a usmiřování, je naplněn neklidnými, intrikujícími a chybujícími lidmi a špatnými rozhodnutími v ovzduší zločinu, chamtivosti a touhy… a lidské přirozenosti. Jak snadno lidé pohřbívají nejvyšší hodnoty, lásku a sounáležitost! Brilantní román, upřímný a čestný, řazený mezi nejlepší literární díla všech dob, inspirovala Zolova Tereza Raquinová a on sám inspiroval Camusova Cizince. A název? Je metaforou spravedlnosti, jež přijde možná až napodruhé
Film se proslavil svou erotickou otevřeností. Už úvodní scény mezi Frankem a Corou vyvolaly v době premiéry rozruch. Šlo o jednu z prvních velkých hollywoodských produkcí po uvolnění cenzurních pravidel, která zobrazila sexualitu velmi přímočaře. Kritici tehdy psali, že film „posouvá hranice mezi vášní a násilím“ a že vztah hlavních postav je „stejně destruktivní jako přitažlivý“. Právě tato fyzická intenzita měla být klíčem k pochopení rozhodnutí hlavní dvojice – vražda jako by nebyla jen kalkul, ale i výbuch potlačované touhy.
Zároveň se tvůrci snažili zůstat věrní duchu Jamese M. Caina. Scénář, na němž se podílel i dramatik David Mamet (byť neoficiálně), zachovává strohost dialogů i nevyhnutelnost tragédie. Postavy jednají rychle, často impulzivně, a postupně se zaplétají do sítě vlastních rozhodnutí. Právě tato „logika neodvratného pádu“ je jedním z určujících rysů Cainovy předlohy a film ji přebírá bez zmírnění.
Reakce na snímek byly výrazně polarizované. Někteří kritici oceňovali herecké výkony a atmosféru, jiní poukazovali na to, že film příliš spoléhá na sexualitu na úkor psychologické hloubky. Roger Ebert například napsal, že jde o „film, který je technicky dobře udělaný, ale emocionálně chladný“, čímž vystihl ambivalenci, s jakou byl snímek přijímán. Diváci byli často přitahováni právě tím, co kritici problematizovali – otevřeností, napětím a nejednoznačností postav.
Dnes je tato verze vnímána jako důležitý most mezi klasickým film noir a modernějším, explicitnějším pojetím vztahových dramat. Není to jen adaptace kriminálního příběhu, ale studie posedlosti, touhy a destrukce. A stejně jako román, i film zanechává diváka v neklidu - bez jasného morálního ukotvení, ale s pocitem, že byl svědkem něčeho nepříjemně pravdivého.
Zajímavé je, že autorův osobní život neodpovídal temnotě jeho děl. Nebyl skandalista ani bohém v klasickém slova smyslu. Přesto dokázal s až znepokojivou přesností zachytit momenty, kdy se člověk zlomí. Cain rozuměl tomu, jak blízko má normální život k katastrofě. Právě tato schopnost – odhalit křehkost morálních hranic – dává jeho příběhům nadčasovou sílu.
James M. Cain zemřel v roce 1977, ale jeho dílo zůstává živé. Ne kvůli složitým zápletkám, ale kvůli něčemu mnohem znepokojivějšímu: jeho postavy nejsou výjimečné. Jsou až příliš obyčejné. A právě proto v nich čtenář či divák může zahlédnout něco znepokojivě známého.
Anketa
Zdroje:
https://www.britannica.com/biography/James-M-Cain
https://www.britannica.com/topic/The-Postman-Always-Rings-Twice-novel-by-Cain
https://www.britannica.com/topic/Double-Indemnity-novel-by-Cain
https://www.biography.com/writer/james-m-cain
https://lithub.com/why-james-m-cain-is-the-master-of-american-noir/
https://www.theguardian.com/books/2012/nov/23/james-m-cain-noir-fiction
https://www.tcm.com/tcmdb/person/30935%7C0/James-M-Cain/
https://www.imdb.com/name/nm0128591/
https://www.britannica.com/topic/The-Postman-Always-Rings-Twice-film-1981
https://www.imdb.com/title/tt0082934/
https://www.rogerebert.com/reviews/the-postman-always-rings-twice-1981
https://www.theguardian.com/film/2015/jun/25/the-postman-always-rings-twice-review
https://www.tcm.com/tcmdb/title/86784/the-postman-always-rings-twice/
