Článek
Mojí mamince se jednou v noci začalo hůře dýchat, a když se to nezlepšilo ani ráno, ale naopak se jí výrazně přitížilo, s provinilým pocitem, že obtěžuje, si zavolala sanitku. Já jsem byl bohužel krátkodobě nepřítomen a s nočními dýchacími obtížemi se mi maminka nesvěřila.
Možná to znáte
Je vám špatně, ale stydíte se zavolat si o pomoc. Co když se ve finále ukáže, že to není nic vážného, a vy zaberete místo někomu, kdo záchranku opravdu potřebuje. Budete minimálně za blbce a hypochondra. V horším případě může kvůli vám opravdu někdo zemřít. S tímhle pocitem mamka vytočila 155.
Operátorka ZZS se mámy ptala na potíže, aby jí poradila, co má případně dělat, ale také proto, aby posoudila nutnost výjezdu. Nějaký dlouhý výslech k posouzení naléhavosti situace podle mě nebyl nutný, jelikož dušnost není zkřivený vlásek a u staré paní je velmi riziková, pročež sanitka měla vyjet bez otálení, ale to je jen můj názor. Maminka měla štěstí, že ve stejnou dobu nikde nepobíhal chlápek s kudlou v zádech, jinak by se na ni možná včas nedostalo.
Další nadbytečné otázky
Posádka červených andělů dorazila během několika minut a nastalo druhé kolo dotazování. Záchranářům (lékař nepřijel) se moc nelíbilo, že jediným důvodem, proč si je maminka zavolala, bylo ono špatné dýchání. Nějak se jim to nezdálo jako dostačující důvod pro převoz do nemocnice Zdravotnickou záchrannou službou. Dost se zajímali o to, jestli pacientku nemůže odvézt někdo jiný, popřípadě taxi. Tímto se zabývali poměrně dlouho, a mamka se musela doprošovat, aby ji vzali s sebou, když se stejně vracejí zpátky do nemocnice. Vysvětlila jim, že opravdu nemá nikoho, kdo by ji odvezl, a že s taxíkem by to bylo komplikované. Nebylo jisté, jestli by se taxislužbou vůbec do špitálu dostala (bez doprovodu nebo bez chodítka je totiž imobilní), a nebylo zaručeno, že taxi bude volné a že řidič bude ochoten poskytnout jí asistenční službu. (Senior taxi je v našem městě pouze na objednání dva dny předem a neslouží pro urgentní případy.) Navíc ani nebyla ve stavu, kdy by si mohla toto vše zařídit, obvolat a zrealizovat. Když nemůžete dýchat, začnete panikařit. Záchranka proto byla jediným řešením.
Červeným frajerům se to ale pořád nezamlouvalo. Sice to nebyli lékaři, nicméně o tom, kdo smí do nemocnice „rychlou“ a kdo se tam má dopravit po vlastní ose, rozhodovali velmi suverénně a rezolutně. Nakonec mamku, vracejíce se na základnu, milostivě vzali. Naštěstí jim tou dobou neběhal po ulici někdo s kudlou v zádech.
Bylo to tam
V nemocnici mamce udělali potřebná vyšetření a ukázalo se, že má pokročilou plicní embolii. Což je velmi vážný a život ohrožující stav. Prý dorazila za minutu dvanáct. Kdyby si červení andělé chtěli v bytě „povídat“ ještě o trochu déle, maminka už by tu dnes nemusela být.
Škoda, že už dnes lékař nevyjíždí pokaždé
Ještě předtím záchranáři mámu nezapomněli sprdnout, že zneužívá Zdravotnickou záchrannou službu a že se to bude řešit. To už seděla hrobníkovi na lopatě, ze které utekla jen tak tak díky promptnímu zásahu lékařů v nemocnici. Za což bych jim chtěl tímto moc poděkovat!
Ale nepříjemní záchranáři si moje srdce zrovna nezískali. Napříště by si mohli odpustit svoje pichlavé poznámky alespoň do té doby, dokud nebude jasné, co pacientovi vlastně je.
Kdysi jezdil se záchrankou automaticky lékař a bylo to mnohem lepší. Borci v červených bundách, co vystudovali „zdrávku“ na vysoké, je nikdy nebudou moci plnohodnotně nahradit.
