Ředitelka sociálních služeb zaměstnala muže, který byl 14 let ve vězení

Chodounský si odpykal celý souhrnný 14letý trest za návod k vraždě a také za podvody. V současné době je zaměstnán jako vedoucí týmu sociálních služeb v jisté středočeské organizaci, kde pracuje pro mentálně postižené, což je obzvláště zranitelná a zneužitelná skupina osob. Nicméně zákon mu to umožňuje. Jeho trest byl totiž před časem vymazán z rejstříku trestů, takže ho má nyní čistý.

Angažmá Chodounského a jeho následné povýšení do vedoucí funkce se jeví mnohem srozumitelnější, když zjistíte, že za něj ztratila slovo jeho manželka, která ve stejném zařízení pracuje na jiném místě. Až potud je tedy ještě vše v mezích zákona a protekce.

Co ale v intencích práva (natož morálky) nejspíše není, je odstranění mladého muže, který se stal svému nadřízenému nepohodlným. Chodounský jej před časem naverboval pod příslibem vyššího platu a lepších pracovních podmínek. Tou dobou ještě mladík, který nastoupil jako pracovník v sociálních službách, nevěděl, s kým má tu „čest“.

Když se slíbený vyšší plat nekonal a David Veselý bral naopak ještě méně než v předchozím zaměstnání, zcela pochopitelně se proti tomu ohradil. Což byl začátek jeho konce.

Záminkou k jeho brzkému odstranění byla událost, která se stala na výletě s klienty. Výletu do Prahy se tehdy zúčastnila i mentálně postižená klientka, která nebyla schopna ujít delší trasu, na což ale Davida a jeho kolegyni nikdo neupozornil. Bohužel se přihodilo to, že tato klientka si po jisté době kvůli vyčerpání lehla na zem.

David s kolegyní se to snažili vyřešit, jenže domluvy nepomáhaly, a tak se obrátili na pana bývalého Chodounského. Ten prý sice projevil soustrast, ale jinak moc ochotný nebyl. Takříkajíc nechal své podřízené ve štychu. Možná záměrně.

Na to konto David a jeho kolegyně požádali o pomoc pražskou rodinu klientky, která jim vzápětí pomohla svou příbuznou dopravit na Masarykovo nádraží. Odtamtud se pak celá skupina dostala do místa určení, kde zmoženou klientku posadili na invalidní vozík a odvezli ji domů.

Dobře to dopadlo, nikdo se nezranil, ani neutrpěl jinou újmu, a nebýt onoho incidentu, kdy si klientka lehla na zem, byl by to úplně normální a bezproblémový výlet. Podle mě nebylo nutné tu událost nijak dramatizovat a rozmazávat ani přesto, že David s kolegyní údajně pochybili v tom, že nespolupracujícící klientce zajistili odvoz autem na Masarykovo nádraží.

Místo poděkování za zvládnutí nepříjemné situace se dočkali obvinění, že do ležící klientky kopali, tahali ji za vlasy a nadávali jí. Časem vyšlo najevo, že vedle pana Chodounského stojí za tímto obviněním i jeden rozhořčený klient, který se kvůli mimořádné události na pražském výletě nedostal na Karlův most. Tento klient později přiznal, že na něj byl vyvíjen nátlak, aby na Davida podal nepravdivou stížnost.

Následně Chodounský obvinil Davida z krádeží, ale odmítl poskytnout záznamy z kamer, které by jeho obvinění dokazovaly. David toto osočení rezolutně odmítá. Ředitelka organizace Iveta Blažková o žádných krádežích údajně nic neví.

Brzy nato je pan Veselý „odejit“ z práce. Jeho kolegyně se raději odebrala na neschopenku a dnes již v organizaci také nepracuje. Po údajných výhrůžkách a nátlaku odešel David takzvaně dohodou, čímž si organizace kryje záda.

Je pravda, že v takto vyhrocené situaci David několikrát neudržel nervy na uzdě a v soukromých zprávách určených jeho kolegům si na klientku, která způsobila pozdvižení na pražském výletě, neslušně postěžoval. Tyto zprávy se však nikdy neměly dostat na veřejnost.

Ředitelka Blažková tvrdí, že pan Veselý jednal s klienty v napjatých situacích nevhodně vícekrát, což prý bylo důvodem jeho nuceného odchodu, to však někteří Davidovi kolegové rozporují.

Pan Chodounský na základě těchto soukromých zpráv, které se k němu dostaly protiprávně v rozporu s ochranou soukromí, z Davida účelově „vyrobil“ pracovníka, který se ke klientům chová agresivně. Já mám ale informace od zdroje, který je vůči organizaci v tuto chvíli vázán mlčenlivostí, že David byl ke klientům velmi uctivý, laskavý a ochotný. A tento zdroj je připraven to dosvědčit i u soudu. Někteří pracovníci už toho zkrátka mají dost a nenechají se zastrašovat. Dojde-li na lámání chleba, komu asi soud uvěří? Bezúhonnému Davidovi a jeho kolegům, nebo pánovi, kterého soud usvědčil z podvodů, návodu k vraždě a poslal ho na 14 let do vězení?

Paní inženýrka Blažková také popřela, že by zaměstnanci čas od času dostávali podezřele vysoké odměny. Přitom v lednu tohoto roku přistálo na výplatní pásce Davida Veselého bezmála 60 tisíc korun, což je pro pracovníka v sociálních službách (na té nejnižší pozici) naprosto nepředstavitelný plat. Pan Chodounský, který se tak už dnes nejmenuje, tedy nemluvil úplně do větru, když Davidovi sliboval lepší peníze. Ty ale přicházely jen výjimečně. Ředitelka Blažková ale kategoricky popřela, že by se mohlo jednat o tak vysokou částku. „My dáváme jednou za čas odměny, ale maximálně tak patnáct tisíc korun,“ sdělila mi při našem telefonickém rozhovoru. V tom případě by musel být Davidův čistý plat okolo 45 tisíc, což není, běžně totiž brával částku zhruba o 20 tisíc nižší a může to doložit.

Tak či onak se teď David cítí poškozen, a proto ani nereagoval na nabídku, že by v rámci organizace mohl být přeložen na jiné místo. Z čehož je zřejmé, že špatným pracovníkem nebyl, když si ho paní ředitelka chtěla ponechat i navzdory jeho údajné neslušnosti ke klientům v zátěžových situacích. Davidovy kvality (minimálně v počátku jeho působení v organizaci) potvrzuje i tento zápis z hodnotící schůzky, v němž pan Chodounský Davida chválí až na půdu, a kde mimo jiné píše, že David je oblíbený, přátelský, fér a nikdy neodmítne pomoci týmu.

Spor zdaleka nekončí. David se obrátil se stížností na Krajský úřad Středočeského kraje, který je zřizovatelem dotčené organizace. Po nějaké době mu přišla odpověď v podobě alibistických úřednických frází, z nichž vyplývá, že krajský úřad v této věci nehne prstem.

David Veselý se proto hodlá obrátit na soud. Nejde mu totiž ani tak o nespravedlivou (a pravděpodobně i nezákonnou) výpověď, nebo snad o peníze. Jde mu o princip. Protože aby s bezúhonným a dobře pracujícím zaměstnancem zametal někdo jako Chodounský, to si prý jen tak líbit nenechá.

Text je sepsán podle výpovědi Davida Veselého a na základě vyjádření inženýrky Ivety Blažkové, ředitelky organizace

https://www.novinky.cz/clanek/krimi-chodounsky-z-kauzy-orlickych-vrazd-dela-v-socialnich-sluzbach-s-postizenymi-40478178

Obrázky v textu jsou použity se svolením Davida Veselého.