Článek
Pro muslimy je posvátným místem islámu, pro Židy místem, kde podle tradice stával první i druhý jeruzalémský Chrám, a pro křesťany je neoddělitelnou součástí města, v němž se kdysi odehrávalo biblické drama.
Kdo přijíždí do Jeruzaléma poprvé, obvykle jej spatří dříve než cokoli jiného. Zlatá báň se třpytí nad střechami starého města a je viditelná z mnoha kilometrů. Řada lidí se domnívá, že jde o hlavní jeruzalémskou mešitu. Skalní dóm ale není klasickou mešitou určenou pro pravidelné společné modlitby. Tou je známější nedaleká mešita al-Aksá. Skalní dóm je především svatyní postavenou nad posvátnou skálou, která má mimořádný význam pro několik světových náboženství.
Nedaleká mešita al-Aksá
Základová skála
Srdcem celé stavby je masivní, hrubý kus vápence známý jako Základová skála. V židovské, křesťanské i islámské kosmologii toto místo představuje duchovní střed vesmíru.
Podle Talmudu je tato skála prvním bodem, který Bůh stvořil, a z něj se rozvinul zbytek světa. Kniha Genesis a židovská tradice ji ztotožňují s horou Moríja, místem, kde Abrahám svázal svého syna Izáka k oběti. Později zde král Šalamoun vztyčil První chrám a po jeho zničení Babyloňany zde stál Druhý chrám. V nejposvátnější části chrámu, tzv. Velesvatyni, spočívala Archa úmluvy právě na tomto skalním podloží.
Pro muslimy je skála spojena s mystickou Noční cestou proroka Muhammada. Podle tradice Muhammad v doprovodu archanděla Gabriela dorazil na okřídleném oři Burákovi do Jeruzaléma a právě z této skály vystoupil sedmi nebesy k božskému trůnu.
Přímo pod skálou se nachází přirozená podzemní jeskyně známá jako Studna duší, kde se podle mystických legend shromažďují duše zemřelých k modlitbě a která po staletí fascinovala poutníky i archeology svými ozvěnami a dosud neprobádanými dutinami.
Skalní dóm
Geometrie inspirovaná věčností
Svatyni nechal v letech 688–691 n. l. postavit chalífa Abd al-Malik z dynastie Umajjovců. V době, kdy islám formoval svou vizuální identitu, bylo cílem vytvořit stavbu, která by svou velkolepostí konkurovala tehdejším byzantským křesťanským chrámům, zejména chrámu Božího hrobu v Jeruzalémě a chrámu San Vitale v Ravenně.
Architektura Skalního dómu je mistrovským dílem matematické symetrie a byzantského inženýrství. Vnější stěny tvoří dokonalý osmiúhelník. Tento tvar nebyl zvolen náhodou, v křesťanské i raně islámské architektuře symbolizoval osmiúhelník přechod mezi čtvercem (Zemí) a kruhem (nebem).
Uvnitř budovy podpírají dva soustředné prstence sloupů a pilířů masivní kopuli. Tento půdorys byl navržen tak, aby umožňoval plynulý rituální obchvat kolem centrální skály. Původní dřevěná kopule, v průběhu staletí mnohokrát opravovaná (dnes pokrytá pozlaceným hliníkem), má průměr přibližně 20 metrů a ční do výšky 35 metrů. Její proporce přesně odpovídají délce každé z osmi vnějších stěn, což vytváří dokonalou harmonii.
Uličky starého Jeruzaléma jsou malebné
Vizuální jazyk nebes
Interiér i exteriér Skalního dómu jsou oslavou textury, barev a světla. Vnitřní prostory jsou obloženy bohatým žilkovaným mramorem a nad ním se rozprostírá více než 1 200 metrů čtverečních originálních byzantských mozaik.
Na rozdíl od křesťanského umění té doby islámské mozaiky striktně odmítají zobrazení lidských či zvířecích postav. Místo toho umělci vytvořili fascinující zahrady z palmových listů, vinné révy, květin a bohatě zdobených královských diadémů a korun. Tyto motivy měly evokovat představy o ráji.
Podél vnitřního ochozu se táhne 240 metrů dlouhý pás arabské kaligrafie v kùfském písmu. Jde o vůbec nejstarší dochovaný monumentální nápis z raného islámského období. Obsahuje pasáže z Koránu, které oslavují Boha jako jediného stvořitele a zároveň vzdávají úctu Ježíši (Ísovi) jako proroku a Marii (Marjam), čímž stavba vědomě navazuje na abrahámovské dědictví Jeruzaléma.
Původně byly vnější stěny zdobeny skleněnou mozaikou. V 16. století však osmanský sultán Sulejman Nádherný nechal exteriér kompletně obložit tisíci ručně malovanými perskými fajánsovými dlaždicemi v odstínech modré, tyrkysové a bílé, které dodávají stavbě její dnešní nezaměnitelný pohádkový vzhled.
Kulturní křižovatka staletí
V průběhu dějin Skalní dóm zrcadlil kulturní proměny celého Středomoří. Když v roce 1099 křižáci dobyli Jeruzalém, přeměnili Skalní dóm na křesťanský kostel Templum Domini (Chrám Páně). Na vrchol kopule vztyčili zlatý kříž, skálu obložili mramorem, aby z ní poutníci neodlamovali kousky jako relikvie, a v jeskyni zřídili oltář. Tento architektonický typ rotundy s kopulí hluboce ovlivnil Evropu – rytíři templáři podle něj stavěli své kruhové chrámy po celé Evropě, včetně Londýna či Paříže, v domnění, že jde o přímou kopii Šalamounova chrámu.
V roce 1187 Saladin vrátil stavbě její původní islámský charakter, odstranil kříž a stěny nechal omýt růžovou vodou přivezenou z Damašku.
Závěr
Skalní dóm je stavba, kde se byzantské řemeslo, antické sloupy, perská keramika a arabská kaligrafie spojily v jeden harmonický celek, aby ohraničily holou skálu, která pro miliony lidí představuje posvátné místo.
Zdroje:
https://smarthistory.org/the-dome-of-the-rock-qubbat-al-sakhra/
https://en.wikipedia.org/wiki/Dome_of_the_Rock
https://www.britannica.com/topic/Dome-of-the-Rock
https://study.com/academy/lesson/dome-of-the-rock-definition-history-architecture-facts.html
