Článek
Nedávno umřel jeden můj dobrý známý, velmi význačný, chytrý a úspěšný pán s obrovským přehledem, kterého bych si klidně dokázal představit za prezidenta. Byl poněkud zavalitější postavy a já si ihned smutně představil, co o něm asi v nemocnici říkali sestry a zřízenci, když ho po smrti odstrojovali, omývali a balili do vaku pro zemřelé.
Urážení nejen za zády klientů
V tu chvíli je úplně jedno, kým jste byl/a na tomto světě. Vždy se najde dost ubohých a cynických lidí, kteří si na vás budou léčit své komplexy. Případné poznámky typu „Inženýrek je tlustej, kdo se s ním má tahat!“ nebývají nic výjimečného. Věřte nebo ne, takhle to chodí. Takto se vcelku běžně zdravotníci a pečovatelé mezi sebou baví o osobách, o které se mají starat jak o oko v hlavě.
Bohužel nutno říct, že někteří pracovníci v takzvaně pomáhajících profesích, jako jsou zdravotnictví či sociální služby, svými klienty a pacienty skoro až opovrhují. Jestli jste si mysleli, že v tomto oboru se vyskytují samí altruisté a miliusové, tak to jste na omylu. Je v něm přítomen úplně stejný podíl zla jako všude jinde.
Zlámalovou už resuscitovat nebudeme
V domově důchodců třeba jeden kolega napřímo jisté babičce řekl: „O Vánocích tu budeme mít koncert, ale vy to už nestihnete.“ Babička byla dementní a naštěstí to nepochopila. Ale co ostatní klienti, kteří to slyšeli a pochopili? Jak se jim asi žije v takovém prostředí a atmosféře? Ze zkušenosti víme, že stěžovat si moc nemohou, nebo se bojí.
V zázemí je to ještě horší, tam se mluví zcela otevřeně a natvrdo. Zvlášť tehdy, když je moc stresu a práce. Následující věty bývají vyjádřeny mnohem expresivněji, než jak je tu uvádím. V sesterně například slyšíte, že ten či onen smrdí, jiný se pozvracel, další furt s něčím otravuje (i když na to má plné právo), z tamtoho teče stolice, příbuzný pacienta X je hňup, Novák se zase pomočil, Dvořák si vytáhl kanylu, mamlas, Dlouhý má věčně špinavé trenky, hnusák, Černá při jídle furt kašle a prská, Hromada imrvére telefonuje, Kusá si pořád na něco stěžuje, Žemla řve jak na lesy, Borovička při odchodu nedal ani bonboniéru, škrt jeden. A Zlámalovou už v žádném případě neresuscitovat!
Téměř vždy a všude se něco takového objeví. „Já se s váma tahat nebudu,“ zaznívá docela běžně i před nemocnými. I mnohem horší věci. Do nějakých práv pacientů na slušné zacházení to občas mívá daleko. Ta jsou jen na papíře, realita je jiná.
Závěrem
Líbí se mi, jak si vždycky tohle přečte nějaký zdravotník nebo pracovník v sociálních službách, a cítí se velmi dotčený a obviňuje mě z dehonestování a bůhvíčeho. Možná pracuje v zařízení, kde se žádná neslušnost nekoná, což je mi dost podezřelé, ale v globále se tento jev vyskytuje v míře nikoliv neobvyklé. Bylo by naivní myslet si, že ve zdravotnictví a sociální sféře s vámi budou jednat příliš laskavě. Sice by měli, ale to je prozatím jen vlhký sen manažerů kvality.
Anketa
Zdroj: Text je zpracován na základě četných pracovních zkušeností ve zdravotnictví a sociálních službách
