Článek
Že je Mallory drsná jak paty staré babky, o tom jsem se přesvědčil záhy po našem seznámení. Zhruba před dvěma lety jsem ji požádal o rozhovor, na který se ve smluvený termín nedostavila, ani se mi neomluvila, což jsem jí asi poněkud příkřeji vyčetl. Nevěděl jsem ale, že Mallory zrovna tou dobou ležela ve špitále, protože ji srazil nějaký hulvát na elektrovehiklu, zlomil jí žebra a rozbil mobil. No a za pár dní mi od ní přišla hustá odpověď. Napsala mi, že by mi nejradši dala „takový dělo, až bych se vrátil s banánama“. Což mě na chvíli zmrazilo, ale vzápětí i docela pobavilo, když mi došlo, že po jejím dělu odlétnu do Afriky. Prostě drsňačka Mel.
Většinou ale správná a upřímná ženská „od podlahy“. Umí milovat až za hrob, dojímat se, být něžná i empatická, a pokud může, snaží se pomoci. Vždycky to ale taková květinka nebyla. Ve 13 letech začala brát drogy a v 18 ji zavřeli. Žila na ulici, v autě, po známých, stýkala se s pochybnými existencemi. O svém pobytu ve vězení dnes vypráví při besedách, které pravidelně pořádá spolek PRAK v rámci prevence kriminality. „Byla jsem ve vězení několikrát, poprvé dokonce ještě za minulého režimu. Kriminál jsem vnímala jako nutný zlo, který musím přežít, zvládla jsem se přizpůsobit v jakýmkoliv prostředí. Odseděla jsem si dohromady něco přes pět let. A myslím, že mě vězení nenapravilo, náprava přišla až s rozhodnutím, že to chci jinak,“ prozrazuje Mallory, které prý normální život nabízel strašně málo, a proto se dostala k drogám.
Její závislosti jsou dnes passé, abstinuje od alkoholu i drog a je za to vděčná. Zažívá věci bez úniku k berličkám a být čistá pro ni není balvan, ale znovuobjevování a úžas, jaký život vlastně je, nebo může být. Ale…
„To je ten život bez drog, pořád se něčeho bát, raduju se tak minutu, když se něco povede,“ pronesla ve slavném dokumentu z roku 2015. Ve filmu jsme ji viděli v euforii, když si po delší době na ulici sehnala byt, nebo když se dostala na střední školu (vystudovala sociální práci), ale taky totálně zlomenou, když jí její tehdejší partner dal takové dělo, že málem odletěla pro banány.
Jak to má se strachem a radostí dnes? Prý pořád stejně. Ve stejném roce, kdy si s Helenou Třeštíkovou na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech potěžkala Křišťálový glóbus, přišla o oba své rodiče v rozmezí pěti měsíců, což byl začátek jejích psychických problémů, a poté ji ještě dorazil covid. „Kvůli té strašné izolaci jsem se příšerně rozpila a několikrát mě hospitalizovali na psychiatrii po panických, depresivních a sebepoškozovacích epizodách,“ svěřuje se. Také se nedokázala srovnat s dospíváním syna a se změnou jeho chování. Navíc se objevily zdravotní problémy. Mallory už přes dva roky žije v bolestech a čeká na totální endoprotézu kyčle. Operaci jí museli odložit kvůli spící žloutence.
Mallory s Helenou Třeštíkovou
V současné době bydlí u kamarádky a do pohody má hodně daleko. Je však bojovnice, jak jsme měli možnost vidět. I když bydlela v autě, snažila se chodit do práce, zatímco její přítel se flákal. Na partnery neměla úplně štěstí. Několikrát k sobě přitáhla nějakého budižkničemu nebo vyžírku. Její největší láska, Gábin, skvělý metalový bubeník, který už bohužel není mezi námi, byl gambler. Mallory za ním stále chodí na hřbitov. „Akorát už s ním nepiju ten rum, co mu tam pravidelně k narozeninám či jiným výročím nosím,“ říká. Jak to má s muži nyní? Prý si u ní mohou dát kalhoty přes židli, ale už rozhodně ne do skříně.
S prací je to teď u Mel kvůli podlomenému zdraví špatné. Čeká ji ta operace kyčle a našli jí cukrovku, takže se čtyřikrát denně dopuje inzulínem. Ve volném čase si užívá muziku, bez které by asi umřela, kouká na filmy a hladí svou kočku. Také maluje, píše, vyrábí a prostě se snaží být vytížená něčím, co ji baví, aby nemyslela na problémy. Kdo si hraje, nezlobí, povídá.
S Helenou Třeštíkovou se vídá tak třikrát do roka u kafe nebo u oběda, popřípadě na premiérách jejích nových dokumentů, či na narozeninách, na kterých se setkává s protagonisty ostatních filmů. Bude pokračování? Mel říká, že dál se netočí, takže spíše ne. Ale „film nese svoje poselství i bez pokračování, soudě už podle toho, že mi lidé stále píšou na Facebook, a vždycky po repríze se mi schránka zaplní poděkováním a obdivem, stejně jako mě pořád zastavují na ulici, třeba jen proto, aby mě mohli obejmout, nebo si se mnou udělat selfie. Hodně mě to drží nad vodou a neskutečně si toho vážím!“
Co by Měl od života chtěla? Teď by jí pomohlo, kdyby se zlepšila její existenční situace. „Uvítala bych nežít na hranici chudoby. Přeju si, abych už byla po operaci, a mohla zase normálně a bez bolesti fungovat. A také bych si přála… co já bych si to vlastně přála? Přeju si, abych i nadále fungovala, jak mám, abych byla zase zdravá v rámci možností a tím pádem opět soběstačná a nezávislá na pomoci druhých. Je to hodně těžký, ale já to musím zvládnout. A chtěla bych dokončit knížku, kterou píšu, chtěla bych dále dělat prevenci a… chci to prostě doklepat na tomhle světě v pohodě. V pohodě a svá.“
O čem kniha bude? „Bude o mně, bude o chybách i poznáních, bude plná mých pocitů, vzpomínek, postřehů. Budou v ní věci, které se do dokumentu nevešly, bude v ní i takové shrnutí… Prostě o mně, o mém vnitřním světě, o cestě, kterou jsem prošla po natočení dokumentu. A víc neřeknu. Snad si najde svoje čtenáře.“
Mallory svého času vystoupila v Parlamentu jako mluvčí spolku Svobodu hospodám, když se snažila o změnu protikuřáckého zákona, objevila se v živém vstupu do večerního vysílání zpráv, diskutovala v pořadu Máte slovo Michaely Jílkové a také ve Fokusu Václava Moravce. Zahrála si i v Policii v akci. Ani dnes nemá na růžích ustláno, ale zvládá to s neskutečnou houževnatostí.
Anketa
Zdroj: Miroslava „Mallory“ Neradová a csfd.cz/film/390246-mallory/prehled/
