Článek
Dekády se říkávalo, že „u Gotta se nesnídá.“ Nebyl to jen kuloární bonmot na účet Mistrových milostných avantýr, ale i trefná definice Gottova přístupu k ženám, který sloužil jako jeho obranný mechanismus v dobách největší slávy.
Karel Gott byl estét, který miloval ženskou krásu, večírky a obdiv, ale zároveň si úzkostlivě střežil své ranní rituály, klid na práci a dokonalé dekorum. Pro dámu, která u něj strávila noc, to znamenalo jediné – dům musela opustit před snídaní. Gott měl ve zvyku jí diskrétně, ale nekompromisně objednat taxi, které často čekalo kousek pod vilou, aby nevzbudilo pozornost sousedů. Zpěvák totiž bytostně nesnášel ranní všednost a realitu probouzení. Nechtěl ženu vidět rozcuchanou, bez make-upu, jak se motá v jeho kuchyni a vaří kávu, ale hlavně asi nechtěl, aby v nedbalkách ona nezastihla jeho - slavného Mistra.
A mohl tu být ještě jiný důvod. Společná snídaně je totiž chvíle, kdy se z nezávazného románku stává něco domácího, partnerského a potenciálně závazného. A právě z toho měl Gott panický strach. Tradovalo se, že se držel teorie, podle níž žena, která na Bertramce jednou posnídá, tam brzy bude chtít mít svůj kartáček na zuby, pak si tam nastěhuje kufr a nakonec ho dožene k oltáři. Hudba pro něj byla absolutní prioritou a jakýkoli náznak rodinné rutiny vnímal jako přímé ohrožení své umělecké svobody. Toto téměř neprůstřelné tabu dokázalo v průběhu let prolomit jen minimum žen.
Šedesátá léta: Éra divoké vášně a první citová hradba
Na počátku šedesátých let, kdy se Gottova hvězda v divadle Semafor teprve drala vzhůru, potkal osudovou ženu, která podle pamětníků definovala jeho budoucí rezervovaný postoj k něžnému pohlaví. Byla jí herečka Evelyna Steimarová. Pocházela ze slavného, nespoutaného divadelního rodu a pro mladého, konzervativně vychovaného tenora představovala zosobnění svobody a fascinujícího světa pražské bohémy.
Mezi Karlem a Evelynou se rozhořela čistá, animální vášeň. Vztah trval necelý rok a byl natolik intenzivní, že Gott – poprvé a na dlouho naposledy – uvažoval o porušení své „mládenecké přísahy“ a o společném životě. Dokonce i zpěvákova matka si Evelynu velmi oblíbila a viděla v hercově dceři někoho, kdo by mohl jejího syna ukotvit.
Jenže uprostřed největšího vzplanutí přišla tvrdá rána. Zatímco byl Karel na jednom ze svých prvních zahraničních angažmá, temperamentní Evelyna se zamilovala do textaře a hudebníka Zdeňka Rytíře. Gott se o rozchodu dozvěděl nečekaně, prakticky mezi dveřmi. Pro muže, kterému ženy začínaly padat k nohám, to byl hluboký šok a dvojitá zrada od partnerky i blízkého spolupracovníka.
„Byl to jeden z mála momentů, kdy jsem Karla viděl skutečně zlomeného. On, který vždycky dbal na dekorum, tehdy neřešil nic jiného než ji,“ vzpomínali později jeho tehdejší kolegové.
V tomto bodě se v Gottovi zrodil obranný mechanismus – jakýsi citový stop-stav. Rozhodl se, že už nikdy nedovolí žádné ženě, aby měla nad jeho emocemi takovou moc, a hudbu definitivně povýšil na svou jedinou bezpečnou a stoprocentně věrnou lásku.
Sedmdesátá léta: Život ve stínu normalizačního mýtu
V sedmdesátých letech musel Gott jako hlavní exportní artikl tehdejšího Pragokoncertu splňovat obraz „dostupného muže“ pro statisíce fanynek doma i v Západním Německu. Existence stálé partnerky či rodiny byla z marketingového hlediska nežádoucí. V tomto kontextu se v roce 1972 odehrálo natáčení videoklipu k megahitu Lady Karneval, kde Karla okouzlila pohledná baletka z Hudebního divadla v Karlíně Antonie Zacpalová.
Jejich románek postavený na vzájemných sympatiích vyústil po roce v nečekané těhotenství. Pro Gotta to byla krizová situace, která mohla narušit pečlivě budovanou image svobodného idolu. Antonie Zacpalová však projevila neuvěřitelnou loajalitu a prožila život plný obrovské osobní oběti. Rozhodla se na Karla netlačit, nežádala svatbu ani společné bydlení a přistoupila na tichou dohodu. Gott rodinu materiálně stoprocentně zabezpečil, koupil jim byt, ale dceru Dominiku, která se narodila v roce 1973, celých devět let před veřejností i sousedy úzkostlivě tajil.
„Karel k nám chodil jako vzácná návštěva. Dominika ho milovala, ale dlouho nevěděla, že je to její tatínek v tom běžném smyslu slova. Byl to prostě ‚strejda Karel‘,“ vzpomínala později Antonie.
Tajemství prasklo až v roce 1982, kdy západoněmecký bulvární časopis Das Goldene Blatt zveřejnil fotografii Gotta s malou holčičkou, která mu byla nápadně podobná. Gott musel s pravdou ven i doma, nicméně Antonie zůstala v jeho úctě jako diskrétní žena, která nikdy nezkusila tento románek zpeněžit, což položilo základy pro sice komplikovaný, ale celoživotní vztah Gotta s jeho nejstarší dcerou.
Osmdesátá léta: Pokus o normalitu, paralelní vesmíry a zrada
V roce 1984 potkal tehdy pětačtyřicetiletý Gott devatenáctiletou začínající manekýnu Jitku Svobodovou. S touto dívkou s tváří anděla se poprvé rozhodl k radikálnímu kroku – přestal ji schovávat. Vodil ji do společnosti, Jitka se nastěhovala do jeho vily a pro veřejnost se stala oficiální „čekatelkou“ na post paní Gottové. Jitka vytvořila v jeho životě řád, byla trpělivá, reprezentativní a netlačila na svatbu, což byla její strategie, jak si plachého zpěváka udržet.
Jenže Gott, paralyzován strachem z definitivního závazku a všední rutiny, začal podvědomě hledat únikové cesty. Zatímco žil s Jitkou, prožil krátký románek s prodavačkou Ivetou Kolářovou, ze kterého se v roce 1987 narodila jeho druhá dcera Lucie. Způsob, jakým se Jitka o existenci dítěte dozvěděla (z kuloárů a z tisku) pro ni byl zničující. Přesto spolu partneři zůstali ještě další dva roky, než Jitka v roce 1989 definitivně pochopila, že v Karlově životě exkluzivitu nikdy nezíská, načež odešla do Švýcarska.
Paralelně s těmito událostmi však v Gottově životě od roku 1983 figurovala další, naprosto klíčová žena – osmnáctiletá Alice Kovácsová, dcera zpěvákova známého fotografa. Alice udělala strategickou věc, kterou žádná jiná před ní nedokázala: poskytla mu pocit absolutní svobody a nikdy nežádala svatbu ani děti. Jejich milenecký vztah trval celých deset let, během nichž byla Alice jeho nejbližší intelektuální partnerkou. Mohli spolu hodiny mluvit o umění a filozofii a Alice se stala strážkyní jeho nejskrytějších slabostí. I když se jejich intimní svazek v roce 2003 uzavřel a Alice se provdala za hudebníka Ondřeje Havelku, zůstala Gottovou celoživotní důvěrnicí na telefonu, což později vyvolávalo obrovské třenice na Bertramce.
V samém závěru osmdesátých let, v přelomovém roce 1989, vstoupila do Gottova života další výrazná múza – exotická kráska Manuela Pechová, dcera českého otce a matky z Guiney. V šedivém, normalizačním Československu působila jako zjevení a tehdy rodící se bulvár měl o senzaci postaráno. Gott se s mladou modelkou neskrýval, přinášela mu novou energii po rozchodu se Svobodovou a inspirovala ho k natočení slavného a dodnes diskutovaného hitu Kakaová (1991). Vztah trval zhruba dva roky, než se temperamentní Manuela odstěhovala do Kanady, avšak pro Gotta byla symbolem porevolučního moderního dechu a nového začátku.
Devadesátá léta až podzim života: Strategie a dobytí pevnosti Ivany
Během devadesátých let prošlo Gottovým životem mnoho krásných žen, včetně modelky Martiny Zbořilové (pozdější manželky Miloše Formana), která s ním žila pět let, či mediálně propírané Ilony Hermové. Gott však působil jako rezignovaný, zatvrzelý starý mládenec, který si užíval luxusu, ale při slově „svatba“ okamžitě balil kufry.
„Moje profese vyžaduje absolutní soustředění. Žena, která by chtěla být se mnou, musí pochopit, že bude vždy na druhém místě za hudbou,“ opakoval v rozhovorech s ledovým klidem.
Vše se změnilo v roce 1999 na předávání cen TýTý, kde tehdy šedesátiletý zpěvák potkal o sedmatřicet let mladší produkční Ivanu Macháčkovou. Ivana zvolila vůči lovci Gottovi geniální psychologickou taktiku – záměrně mu dala špatné telefonní číslo a projevila chladný nezájem. Gott, zvyklý na okamžitý obdiv, byl fascinován a začal bojovat o její přízeň.
Ivana Macháčková-Gottová
Ivana se nastěhovala na Bertramku a postupně vnesla do bohémského sídla přísný řád. Převzala roli manažerky, dietoložky a strážkyně jeho času. Část veřejnosti i starší dcery jí sice vyčítaly, že zpěváka izolovala od starých přátel (například od tajemníka Jana Adama či rodiny Štaidlových), faktem však zůstává, že unavenému lvu profesionalizovala soukromí a prodloužila aktivní kariéru. V roce 2006 se jim narodila dcera Charlotte Ella a v lednu 2008 přišel šok, který v Česku zastavil čas: utajená, spontánní svatba v kapli v Las Vegas. Věčný mládenec kapituloval. Později se narodila druhá dcera Nelly Sofie a z bouřliváka se stal otec, který vozil děti do školy a žil rodinným životem.
„Ivana mi dala to, co jsem celý život hledal a čeho jsem se zároveň bál. Pocit, že někam patřím. Až s ní jsem pochopil, že rodina není vězení, ale přístav,“ napsal Gott ve své autobiografii.
Když v závěrečné dekádě Gottova života propukl těžký boj s onkologickým onemocněním, vztah se transformoval do totální oddanosti. Ivana čelila obrovskému tlaku médií a obviněním z přílišné izolace (mimo jiné kvůli striktnímu utnutí jeho kontaktů s minulostí a přáteli včetně Alice Kovácsové). Nicméně byla to právě ona, kdo mu doma vytvořil bezpečné zázemí, pečoval o něj do posledního dechu a pomohl mu důstojně dokončit poslední projekty – autobiografii Má cesta za štěstím a intimní dokument Karel.
Karel Gott zemřel doma na Bertramce 1. října 2019 obklopen svou rodinou. Muž, který celý život unikal ze svazujících pout, nakonec zjistil, že patřit jedné rodině a jedné ženě bylo tím největším kouzlem jeho monumentální životní pouti.
Zdroje:
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/322593/karel-gott-9-osudovych-zen-ale-jen-jedna-manzelka.html
Kniha: Má cesta za štěstím (Karel Gott, 2021) – Oficiální autobiografie
Kniha: Můj otec Karel (Dominika Gottová, 2020)
Dokumentární film: Karel (režie Olga Malířová Špátová, 2020)
