Článek
Kde to začalo?
V říjnu roku 1966 podepsal diktátor Nicolae Ceaușescu Dekret 770, jeden z nejradikálnějších demografických experimentů 20. století. Cíl byl jasný: zvýšit populaci Rumunska z 19 na 30 milionů a tím zvednout ekonomickou výkonnost.
Dekret prakticky ze dne na den zakázal potraty i antikoncepci, zavedl povinné gynekologické prohlídky pro ženy v produktivním věku a uvalil vysoké daně na bezdětné páry. Porodnost sice bezprostředně po zavedení zákona prudce vzrostla, ekonomicky zdevastované Rumunsko však nemělo zázemí k tomu, aby se o stovky tisíc nových dětí postaralo.
Rodiny, které si nemohly dovolit další krky, proto postupně odkládaly své potomky do obří sítě státních sirotčinců a internátních ústavů. Ty se proměnily v továrny na údržbu lidských bytostí s nelidskými podmínkami. Vládlo v nich fyzické násilí, zneužívání, podvýživa a naprostá absence citu. Dál to nebudu rozvádět, vyčerpávající článek na toto téma nedávno nabídla kolegyně Petra Pavlíčková.
V prosinci 1989 Ceaușescovi odzvonilo a tisíce dětí z ústavů utekly, případně byly po jejich uzavření jednoduše vyhozeny na ulici. Bukurešť se ze dne na den stala domovem pro armádu dětských tuláků bez minulosti i budoucnosti.
Přežít zimu bylo pro dítě bez domova téměř nemožné. Zimní teploty v Bukurešti běžně klesají pod bod mrazu. Děti však brzy odhalily skrytý zdroj tepla — rozsáhlou síť městských parovodů a kanálů. Ohniskem této podzemní komunity se stalo okolí rušného vlakového nádraží Gara de Nord a stanice metra Piața Victoriei.
V temných, vlhkých a těsných šachtách se vytvořila paralelní komunita. Bylo to místo, kde platilo právo silnějšího. Děti se organizovaly do gangů s vnitřními hierarchiemi, kde starší chránili mladší výměnou za podíl na žebrotě, drobných krádežích nebo prostituci. Podzemí se stalo ochranou před agresivní policií, ale i pastí, ze které téměř nebylo úniku.
Smutně proslulé vlakové nádraží Gara de Nord
Stříbrná chemie bezmocných
Prostředkem ke zvládání této nesnesitelné reality se stal produkt dostupný v každém obchodě svého druhu za pár drobných — Aurolac. Šlo o značku levného syntetického laku určeného k natírání radiátorů, kamen a kovových trubek. Barva obsahovala silný koktejl těkavých organických rozpouštědel, především toluen, ethylacetát a benzen.
„Nejoblíbenější je zde Aurolac, barvivo používané při chromování, které narkomani inhalují z černých igelitových pytlíků. Užívá ho i malý Nico, chlapec s plně rozvinutou nemocí AIDS, který se sem dostal z ulice. Vypadá na 12, ale ve skutečnosti je mu 17 let, jeho fyzický vývoj zastavilo právě užívání Aurolacu. Na obličeji má dokonce trvalé stříbrné skvrny,“ píší Lidové noviny.
Na rozdíl od dražších organických drog byl Aurolac extrémně levný a snadno dostupný. Děti si malé množství barvy nalévaly do sáčků, přiložily sáček pevně k ústům a nosu a opakovaně vdechovaly koncentrované chemické výpary. Toluen se přes plicní sklípky během několika sekund dostával přímo do krevního oběhu a mozku. Prvotní účinek přinášel intenzivní halucinace, hluboký útlum centrální nervové soustavy a především celkové znecitlivění — zmizel pocit mrazu, krutý hlad, strach i vzpomínky na prožité trauma.
Dlouhodobé vdechování Aurolacu a podobných svinstev mělo na dětský organismus devastační dopady. Těkavá rozpouštědla narušovala myelinové pochvy nervových buněk v mozku, což vedlo k trvalému poškození kognitivních funkcí, poruchám paměti, ztrátě motoriky a těžkým psychózám. Děti měly zhoršenou artikulaci, trpěly třesem a nekontrolovatelnými záchvaty agrese či apatie.
Kromě mozku chemikálie nevratně ničily ledviny, játra a plíce. Mnohé děti zemřely na akutní selhání srdce způsobené komorovou fibrilací přímo s pytlíkem u úst. Viditelným znamením závislosti se stal stříbrný nebo zlatý povlak z barvy, který dětem ulpíval na obličeji kolem nosu, úst a na rukou. Tento kovový nános nešlo smýt a stal se neodstranitelným cejchem jejich osudu.
Z obětí se stávají „aurolaci“
Jak se v průběhu 90. let problém prohluboval, rumunská společnost i média začaly pro tuto skupinu dětí používat název „aurolaci“, což byla hluboce degradující sociální nálepka. Pro běžné obyvatele Bukurešti, kteří sami zápasili s těžkou ekonomickou transformací a chudobou 90. let, představovali aurolaci pouhou špínu, zdroj kriminality a vizuální hanbu nově se formujícího státu.
Místo systematické sociální práce a psychologické pomoci uplatňovaly úřady zpočátku především represivní přístup. Policejní složky prováděly v kanálech pravidelné razie, při kterých děti zatýkaly, fyzicky napadaly nebo je násilně odvážely za hranice města, odkud se však během několika dní vracely zpět do parovodů. Veřejná správa se snažila problém zakrýt, nikoli řešit.
Autentická fotografie u nádraží Gara de Nord pořízená v roce 1993
Svědectví, které šokovalo svět
Zlom v mezinárodním vnímání situace přinesl konec 90. let a rok 2001, kdy světlo světa spatřil americko-rumunský dokumentární film Children Underground režírovaný Edet Belzbergovou. Dokumentární štáb strávil měsíce přímo v podzemí stanice metra Piața Victoriei, kde zachytil krutou každodennost pěti dětí ve věku od 8 do 16 let.
Film ukázal brutální podmínky, v nichž děti a mladí inhalovali Aurolac několikrát za hodinu, vzájemně se napadali žiletkami a noži, ale zároveň si mezi sebou dokázali projevovat i sourozeneckou lásku.
Uživatelka „Bebacek“ dala filmu na csfd.cz pět hvězdiček a okomentovala jej takto: „Při některých obzvlášť krutých záběrech mi přišla na mysl otázka, kam se na tohle hrabe Třeštíková. Jak moc musí být člověk obrněný, aby nezahodil kameru a nebránil dítě, do kterého právě surově kope jiné dítě. Aby natáčel desetileté, jak fetují před jeho očima. Jak se pokouší zabít. Jak jsou na dně. Ani nemá cenu ptát se po něčem jako je etika. Na druhou stranu se však dají pochopit pohnutky režiséra a jeho týmu - co tím vlastně chtěl říct. Moc ráda bych věděla, kde jsou tyhle děti dnes, po deseti letech.“
Dokument, který má na csfd.cz 90 procent, sklidil obrovský mezinárodní ohlas, získal nominaci na Oskara a přinutil tehdejší rumunskou vládu k činu. Ukázal totiž propastný rozdíl mezi snahou Rumunska prezentovat se jako moderní evropská země připravená na vstup do NATO a EU a strašlivou realitou v podzemí jeho hlavního města.
Král podzemí Bruce Lee a nástup tvrdých drog
Po roce 2000 se struktura podzemní komunity změnila a stabilizovala pod vládou neformálního vůdce. Muž jménem Florin Hora, známý pod přezdívkou Bruce Lee, si vytvořil absolutní autoritu nad komunitou v kanálech kolem Gara de Nord. Bruce Lee se prohlásil za „krále kanálů“. Vytvořil systém, ve kterém obyvatelům podzemí poskytoval jídlo, oblečení a bezpečí před vnějším světem, výměnou za absolutní loajalitu. Tunely nechal vyzdobit, zavedl do nich elektřinu a dokonce opatřil psy.
Souběžně s tím se změnil profil závislostí. S postupným omezováním prodeje Aurolacu a příchodem nového milénia inhalování nahradil levný heroin a později syntetické látky. Užívání stříkaček vedlo v podzemní komunitě k epidemii HIV a žloutenky typu C. Bruce Lee byl nakonec v roce 2015 zatčen rumunskou policií a obviněn z řízení zločinecké skupiny a obchodu s drogami, čímž byla hlavní éra „podzemního království“ definitivně ukončena.
Závěr
V souvislosti s přistoupením Rumunska k Evropské unii v roce 2007 byla státní správa donucena k zásadním reformám. Většina starých velkých ústavů byla zrušena a nahrazena menšími domovy rodinného typu. Nevládní organizace jako Fundația Parada (složená mimo jiné z cirkusových umělců, kteří děti z ulice učili žonglovat a vracet jim sebevědomí) nebo Salvați Copiii dokázaly stovky dětí z ulic zachránit.
Městské úřady postupně zavařily a zabetonovaly většinu vstupů do podzemních parovodů. Původní generace dětí z 90. let však zaplatila strašlivou daň. Značná část z nich podlehla selhání orgánů, předávkování nebo tuberkulóze a HIV ještě před dosažením třiceti let. Ti, kteří přežili, dnes tvoří dospělou populaci bezdomovců s trvalými zdravotními a psychickými následky.
Osud dospělých aurolaců je drsnou připomínkou toho, jak hluboké a devastační následky může mít sociální inženýrství v kombinaci s nezvládnutou transformací.
Zdroje:
https://www.theguardian.com/tv-and-radio/2019/jun/28/bruce-lee-and-the-outlaw-review-romanian-street-kid
https://abcnews.com/International/life-tunnels-inside-underground-world-bucharest-romanias-sewer/story?id=27200275
https://www.latimes.com/archives/la-xpm-2002-jul-06-et-underground6-story.html
https://www.nationalgeographic.com/photography/article/one-girls-tunnel-life-under-the-surface-in-bucharest
http://news.bbc.co.uk/2/hi/programmes/from_our_own_correspondent/43486.stm
https://www.lidovky.cz/svet/bukurestske-podzemi-drogy-aids-a-nechtene-deti-vitejte-v-pekle.A140528_162516_ln_zahranici_oka
https://www.idnes.cz/xman/styl/mladi-bezdomovci-v-podzemi-bukureste.A140526_131647_xman-styl_fro
https://medium.seznam.cz/clanek/petra-pavlickova-peklo-rumunskych-sirotcincu-v-ceausescovych-domovech-umiraly-hladem-a-zimou-tisice-malickych-deti-312443
