Článek
V počátečních letech první indočínské války se venkovská krajina jižního Vietnamu proměnila v neustále se posouvající bojiště. V tomto bouřlivém prostředí mladá dcera místního rolníka Hồ Thị Quế působila jako zvěd pro hnutí Viet Minh, které bojovalo proti francouzské koloniální správě. Její postřeh, znalost těžce přístupného terénu a schopnost splynout s vesnickým prostředím z ní dělaly neocenitelnou spojku.
Zlom v jejím smýšlení však nastal ve chvíli, kdy si uvědomila, že osvobozenecké hnutí postupně plně ovládla komunistická ideologie. Odmítla se podřídit novému autoritářskému směřování a od hnutí se odklonila. Brzy potkala muže svého života, důstojníka Nguyễn Văn Dần. Jejich setkání neurčilo pouze její osobní život, v němž přivedla na svět šest dětí, ale i její budoucí roli na vojenské scéně. Když manžel stanul v čele 44. praporu jihovietnamských bojovníků, Quế se rozhodla, že nezůstane v zázemí.
Zrození Černých tygrů
V šedesátých letech 20. století se 44. prapor vypracoval v respektovanou a obávanou jednotku Armády Vietnamské republiky. Vojáci operovali v močálech a rýžových polích delty řeky Mekong, kde boj s partyzány Vietkongu znamenal každodenní realitu. Jednotka známá pod přezdívkou „Černí tygři“ se stala postrachem.
Hồ Thị Quế byla k tomuto praporu oficiálně přiřazena jako zdravotnice a dosáhla hodnosti vrchní rotmistryně. Její zevnějšek šel okamžitě rozpoznat. Na přilbě i uniformě nosila tygří znak praporu a nechyběla jí ani legendární výzbroj – dvojice těžkých pistolí Colt 45. Pro mužstvo představovala neotřesitelnou morální oporu. V prostředí, kde mnozí ztráceli odvahu pod palbou z džungle, působila přítomnost ženy v první linii jako silný psychologický impuls.
Podle vojenských předpisů měly být zdravotní jednotky drženy v relativním bezpečí za hlavní linií. Pro Hồ Thị Quế však tato pravidla neplatila. Jakmile vypukla přestřelka, vyrážela s prvním sledem. Byla neustále vidět v popředí bojových formací, kde se pod palbou brodila zaplavenými rýžovými poli, aby se dostala k raněným spolubojovníkům.
Někdy v jedné ruce držela zdravotnickou brašnu s obvazy a morfinem, zatímco v druhé svírala nabitou pistoli, připravená opětovat palbu. Její odvaha pramenila z přesvědčení, že žádný zraněný voják nesmí zůstat opuštěn v bahně. Když už se zdálo, že obranná linie pod tlakem Vietkongu podlehne, Hồ Thị Quế svým příkladem strhávala váhající mladé vojáky k protiútoku. Američtí poradci, kteří u 44. praporu působili, s úžasem sledovali její chladnokrevnost pod minometnou a kulometnou palbou.
Madam Smrt
Pověst o ženě s tygří přilbou se v deltě Mekongu šířila neuvěřitelnou rychlostí. Pro jihovietnamské vojáky a americké vojenské poradce to byla Tygří dáma – živá maskotka a hrdinka, jejíž odvaha zajišťovala vysokou morálku jednotky. Naopak pro povstalce z Vietkongu se stala postrachem a začali jí přezdívat Madam Smrt.
Tato přezdívka neměla vyjadřovat krutost, ale neohroženost, s níž čelila nepříteli, a nezranitelnost, která ji na bojišti provázela. Kolovaly pověsti, že na ni nelze namířit a že se jí kulky vyhýbají. Tento mýtus prohloubila situace, kdy její prapor čelil masivní přesile odhadované na tisíc mužů. Americký vojenský poradce v tomto krvavém střetu zahynul a další byl těžce zraněn, Quế však vyšla z boje bez jediného škrábnutí.
Dvojí tvář války
Příběh Hồ Thị Quế neznamenal pouze hrdinství v boji. Jako matka šesti dětí a zdravotnice prožívala hluboký vnitřní rozpor. Válka ve Vietnamu byla do značné míry bratrovražedným konfliktem, v němž proti sobě stáli lidé stejného národa, původu, jazyka i kultury. Quế se podle svědectví amerických i vietnamských pamětníků často potýkala se smutkem nad neustálou spirálou násilí, které pustošilo její vlast.
V soukromí působila velmi klidně, zdvořile a skromně. Místní obyvatelé v provinciích, kde byl 44. prapor umístěn, ji respektovali nejen jako bojovnici, ale i jako ženu, která pomáhala ošetřovat civilisty a zraněné děti z okolních vesnic.
Delta Mekongu během války ve Vietnamu
Oficiální uznání a zájem médií
Do roku 1965 se jméno Hồ Thị Quế dostalo i za hranice jižního Vietnamu. Zahraniční novináři a fotografové hledali v jihovietnamské armádě silné příběhy a Tygří dáma jím byla. Její fotografie v uniformě, s přilbou a pistolemi se objevily v mezinárodním tisku. Za své mimořádné zásluhy v boji byla odměněna vysokým jihovietnamským vyznamenáním - Křížem za chrabrost se třemi stříbrnými hvězdami.
Pozornost jí věnovalo i americké velení. Jejímu praporu bylo uděleno vyznamenání za mimořádné hrdinství v boji proti přesile. Hồ Thị Quế vnímali jako národní hrdinku, což ji však zároveň stavělo do velmi exponované a zranitelné pozice na politické i osobní úrovni.
Tragický listopad
Zatímco veřejný obraz Hồ Thị Quế nabýval na popularitě, v jejím soukromém životě s manželem, majorem Nguyễn Văn Dầnem, rostlo napětí. Sláva a uznání, které se jeho ženě dostávalo od vojáků, veřejnosti i zahraničních vojenských poradců, se staly zdrojem zášti. Dầnova vlastní vojenská kariéra začala stagnovat a podléhal frustraci, kterou prohlubovala i žárlivost a partnerské rozepře.
Vše vyvrcholilo počátkem listopadu roku 1965 ve městečku Vị Thanh. Během divoké osobní hádky, která se týkala nevěry Dăna s jinou ženou, vytáhl major zbraň a svou manželku zastřelil. Tygří dáma, která přežila nespočet bitev v nebezpečné deltě Mekongu a vyvázla bez zranění z nejhorších léček Vietkongu, padla za oběť násilí vlastního manžela.
Soudní dohra a odkaz legendy
Smrt slavné Tygří dámy vyvolala v jihovietnamské společnosti značnou odezvu. Následný soudní proces s majorem Dầnem, který proběhl v květnu 1966, přinesl velké zklamání a rozhořčení. Obžalovaný před soudem tvrdil, že jednal v sebeobraně, protože ho manželka v návalu žárlivosti napadla nožem. Státní zástupce naopak přesvědčivě argumentoval tím, že motiv byl čistě osobní a pramenil z frustrace z vlastní upadající kariéry a manželčiny slávy. Rozsudek se rovnal frašce: Nguyễn Văn Dần byl odsouzen k pouhému jednomu roku vězení a to ještě soud přehlédl domácí násilí.
Odkaz Hồ Thị Quế mezi veterány 44. praporu nezmizel. Pro pamětníky a historiky zůstala jedním ze symbolů vietnamské války.
Zdroje:
https://www.vietnamgear.com/article.aspx?art=17&hl=cs-CZ
https://worldhistoryarchive.wordpress.com/2018/06/01/ho-thi-que-being-given-a-us-presidential-citation-in-south-vietnam-1965/?hl=cs-CZ
https://en.wikipedia.org/wiki/H%E1%BB%93_Th%E1%BB%8B_Qu%E1%BA%BF
https://military-history.fandom.com/wiki/Ho_Thi_Que?hl=cs-CZ
https://www.infinite-women.com/women/ho-thi-que/?hl=cs-CZ
