Článek
Dne 22. června 1983 panovalo v Římě typické horko. Patnáctiletá Emanuela Orlandi, dcera dlouholetého úředníka Papežského domu, opustila rodinný byt ve Vatikánu a vydala se na hodinu příčné flétny do hudební školy nedaleko náměstí Piazza Navona.
Jako občanka Vatikánského městského státu žila v prostředí, které bylo pro většinu obyčejných Římanů zcela nepřístupné – uvnitř hradeb obklopujících srdce katolické církve.
Cesta na hodinu proběhla bez incidentů, avšak po jejím skončení se běh událostí dramaticky změnil. Emanuela telefonovala své sestře a zmínila se o neznámém muži, který ji na ulici oslovil s nabídkou práce. Muž jí údajně nabízel značnou finanční částku za propagaci kosmetických produktů značky Avon na chystané přehlídce.
Sestra jí doporučila, aby se bez porady s rodiči do ničeho nepouštěla. Emanuela byla naposledy viděna na autobusové zastávce a domů se již nikdy nevrátila. Když nepřišla na večeři, rodina spustila poplach a obrátila se na policii, čímž započal komplikovaný kriminální případ.
Náměstí Piazza Navona v Římě
Hlas z telefonní budky a Mehmet Ali Ağca
První dny po zmizení byly ve znamení zmatku a zoufalé snahy rodiny najít jakoukoliv stopu. Dne 3. července 1983 se k případu během své nedělní promluvy veřejně vyjádřil sám papež Jan Pavel II., když přímo oslovil osoby odpovědné za Emanuelino zmizení a vyzval je k jejímu propuštění. Tím byl poprvé oficiálně vysloven předpoklad, že šlo o únos.
Krátce nato začaly v domě Orlandiových a v redakcích novin zvonit anonymní telefonáty. Jeden z nich pocházel od muže, který mluvil s výrazným cizím přízvukem a v médiích získal přezdívku „L’Americano“ (Američan). Anonym tvrdil, že Emanuela je držena jako rukojmí a bude propuštěna výměnou za osvobození Mehmeta Ali Ağcy – tureckého atentátníka, který v květnu 1981 spáchal neúspěšný atentát na papeže Jana Pavla II.
Jako důkaz předložil nahrávku hlasu, na níž dívka prosila o pomoc, a osobní věci, jež Emanuele patřily. Vyšetřovatelé se ocitli v síti mezinárodní politiky, studené války a tajných služeb, kde bylo těžké odlišit reálné stopy od kouřové clony.
Vatikánská banka a síť stínových peněz
S přibývajícími měsíci se pozornost vyšetřovatelů i investigativních novinářů začala odvracet od geopolitických teorií směrem k finančnímu zákulisí samotného Vatikánu. Ústřední postavou této hypotézy se stal americko-italský arcibiskup Paul Marcinkus, dlouholetý ředitel Ústavu pro náboženská díla (IOR), známého jako Vatikánská banka.
V 80. letech se IOR zapletl do masivního skandálu spojeného s pádem banky Banco Ambrosiano a tajemnou smrtí jejího šéfa Roberta Calviho, nalezeného v červnu 1982 oběšeného pod mostem Blackfriars v Londýně.
Podle jedné z hlavních vyšetřovacích teorií sloužila Emanuela Orlandi jako páka v bezohledném finančním boji. Spekulovalo se, že únos měl přimět Vatikán k navrácení obrovských sum peněz, které do Vatikánské banky uložily určité neoficiální struktury či organizovaný zločin a které zmizely v důsledku bankrotu Banco Ambrosiano. Otec Emanuely, jakožto úředník vatikánské správy, mohl nevědomky disponovat informacemi o finančních tocích, nebo se jeho dcera jednoduše stala snadným cílem k vytvoření tlaku na nejvyšší představitele církevního státu.
Emanuela Orlandi
Banda della Magliana a hrob v bazilice
V roce 2005 nastal v případu zásadní posun, když anonymní divák zavolal do italského investigativního pořadu a uvedl, že tajemství únosu je pohřbeno v kryptě baziliky Sant'Apollinare v centru Říma, konkrétně v hrobce Enrica De Pedise, přezdívaného „Renatino“. De Pedis byl obávaným vůdcem nemilosrdného římského zločineckého syndikátu Banda della Magliana, který v 70. a 80. letech ovládal podsvětí hlavního města.
Otázka, jak je možné, že známý mafián byl pohřben s poctami v kryptě vatikánské baziliky po boku kardinálů, vyvolala celonárodní skandál.
V roce 2008 promluvila bývalá De Pedisova milenka Sabrina Minardi, která tvrdila, že dívku osobním příkazem De Pedise unesla a předala ji muži oblečenému jako kněz. V roce 2012 italské úřady hrobku nakonec otevřely a ostatky De Pedise exhumovaly. V kryptě byly nalezeny stovky kosterních fragmentů, podrobné testy DNA však Emanuelinu přítomnost v tomto konkrétním místě nepotvrdily.
Tajemné svědectví a zmařené naděje
V průběhu desetiletí se objevil zástup svědků, informátorů i samozvaných proroků, z nichž každý nabízel vlastní verzi událostí. Případ se rozvětvil do mnoha odnoží: od teorií o divokých večírcích pořádaných vysoce postavenými duchovními, přes zapojení italských tajných služeb, až po tvrzení, že Emanuela byla odvezena do zahraničí a žila v klášteře v Londýně či v Belgii.
Každé nové odhalení přineslo vlnu naděje pro rodinu Orlandiových, především pro Emanuelina bratra Pietra Orlandiho, který zasvětil celý svůj život boji za zjištění pravdy. Avšak každá taková stopa se dříve či později ukázala být neúplná, zmanipulovaná nebo přímo lživá. Frustrace rodiny rostla s tím, jak narážela na hradbu mlčení ze strany vatikánských i italských orgánů, které si po léta vzájemně přehazovaly odpovědnost za neúspěšné vyšetřování.
Otevřené hroby germánského hřbitova
V červenci 2019 dosáhlo úsilí rodiny bizarního vrcholu. Orlandiovi obdrželi anonymní dopis s fotografií mramorové sochy na Teutonském hřbitově, který se nachází přímo uvnitř hradeb Vatikánu. Dopis obsahoval krátký vzkaz: „Dívejte se tam, kam ukazuje anděl.“ Socha anděla držela ceduli s latinským nápisem a ukazovala na hrobky dvou německých princezen z 19. století.
Na základě soudního příkazu Vatikán souhlasil s exhumací obou hrobek za přítomnosti znalců, forenzních genetiků a zástupců rodiny. Když však antropologové a technici masivní kamenné desky odsunuli, čekalo je šokující překvapení: hrobky byly zcela prázdné. Nenacházely se v nich nejen ostatky Emanuely Orlandi, ale ani těla princezen, která tam měla ležet více než století. Následný nález tisíců kosterních úlomků v nedalekých podzemních prostorách opět podrobně zkoumali experti, ale ani tentokrát analýza DNA neodhalila žádnou shodu s pohřešovanou dívkou.
Zpověď zvenčí
Případ Emanuely Orlandi neztratil na síle ani po čtyřech desetiletích, což potvrdil i obrovský mezinárodní ohlas dokumentární série Vatikánská dívka (Vatican Girl), kterou v roce 2022 uvedla platforma Netflix. Dokument vrhnul nové světlo na celý případ a přinesl svědectví Emanueliny blízké přítelkyně, která na kameru poprvé promluvila o incidentu, jenž se měl odehrát pouhé týdny před zmizením.
Přítelkyně uvedla, že se jí Emanuela svěřila s velmi citlivým zážitkem. Během procházky ve vatikánských zahradách ji měl obtěžovat vysoce postavený vatikánský duchovní. Tato výpověď posílila hypotézu, že zmizení nemusel mít na svědomí vnější nepřítel církve, mezinárodní terorismus ani mafie, ale že mohlo jít o vnitřní zločin a následné krytí s cílem zabránit obrovskému skandálu, který by poškodil pověst Svatého stolce v samém srdci jeho mocenského centra.
V lednu 2023, téměř čtyřicet let od zmizení a nedlouho po smrti emeritního papeže Benedikta XVI., došlo k historickému obratu. Vatikánský promotor spravedlnosti Alessandro Diddi oficiálně oznámil, že Vatikán znovu otevírá vyšetřování případu Emanuely Orlandi. O několik měsíců později se k této iniciativě připojil i italský parlament, který schválil zřízení společné parlamentní vyšetřovací komise k prošetření zmizení Emanuely a zároveň i další římské dívky, Mirelly Gregori, jež zmizela za podobných okolností o několik týdnů dříve.
Pro rodinu Orlandiových a bratra Pietra představuje tento krok dlouho odpíranou naději. Po desetiletích dohadů, konspiračních teorií, zmařených stop a mlčení se poprvé spojují síly Vatikánu a italského státu k plnému přezkoumání všech dochovaných spisů, nahrávek a svědectví.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Disappearance_of_Emanuela_Orlandi?hl=cs-CZ
https://www.americamagazine.org/faith/2023/06/22/vatican-girl-orlandi-evidence-245534/?hl=cs-CZ
https://www.cosmopolitan.com/uk/entertainment/a41763670/vatican-pope-emanuela-orlandi-disappearance/?hl=cs-CZ
https://zoom.iprima.cz/zahady-a-konspirace/vatikanska-divka-487513
https://www.dotyk.cz/magazin/zmizela-vatikanska-divka-pripad-emanuely-orlandi-ma-po-42-letech-novy-posun/
