Článek
Zatímco „Bóbika“, „Já už ho vidím“, nebo „Maminko, až to budu natírat příště“ nám přináší přinejmenším úsměv na rtu, mnohem více reklam je spíše k pláči. Jsou hloupé, iritující, popřípadě obojí dohromady.
Z těch blbých bych zmínil jednu zbrusu novou, která má propagovat jistý hobby market. Když chlap s hubou od slizu vyleze z obří larvy, a nemá to ani nápad, ani jiskru, ani pointu, tak si to opravdu nezadá se stupiditou socialistických reklam od pana Vajíčka.
Dráždí mě také reklama na jistý prostředek na praní. Účinkuje v ní černoška s afrem jak obří květák. Děj je nepodstatný, jak už to u těchle reklam bývá. Jestli si někdo myslí, že černoch tomu dodá šťávu a světový esprit, tak na mě to působí spíš falešně a pozérsky. Černoši, Asiaté, Hispánci (a další) objevující se v každém třetím spotu mi přijdou jak reklama na jiný pigment, a ne upoutávka na zboží. Reklama na diverzitu, nikoliv na produkt.
V jedné reklamě na mýdlo (v bílém obalu s modrou holubicí) dokonce ze čtyř účinkujících vystupují hned tři cizinci, z toho jedna morbidně obézní žena. Takže to už zde máme kromě reklamy na pigment a na diverzitu i propagaci obžerství a nezdravého životního stylu.
V záchvatu „oslavy rozmanitosti“ vyzdvihujeme pochybná zdravotní a estetická kritéria. I stopadesátikilová žena samozřejmě může být krásná a přitažlivá, ale vzhledem k tomu, jak je nadváha nebezpečná, nepovažuji za nutné z ní dělat hrdinku typu „Ty za to stojíš“.
Smutné je, že zadavatelé reklam a velké firmy tomuto podivnému trendu poklonkují. Kdykoliv nějaký kazatel z církve diverzity poukáže na nějakou ideologicky závadnou reklamu, firmy ochotně vydávají svá omluvná a kajícná prohlášení a se sklopenýma ušima odcházejí klečet do kouta. Kdyby jim pokrokáři a neziskovkáři nadiktovali, že se v reklamách musí objevit určitý podíl velryb, firmy se o to bezpochyby postarají.
Jak to jde dohromady se svobodným trhem a podnikáním, to netuším, leda že by už dávno nic takového neexistovalo. Úhyn svobody je ostatně patrný všude, nejen v reklamním prostoru.
Pokroková církev má naštěstí už tolik parodií na internetu, až to budí vcelku povzbudivý dojem, že kritické myšlení a používání rozumu v širších souvislostech ještě úplně nevymřely.
Na progresivním náboženství mi vadí to, že je dobrovolně povinné. Nechce se mi totiž věřit, že by firma, která vyrábí zřejmě nejprodávanější žvýkačky u nás, sama od sebe lpěla na přítomnosti černocha a Inda v reklamních spotech pro český trh.
Kolik u nás asi žije černochů, Hispánců, Asiatů, atd.? Podle jejich množství v reklamách to občas vypadá, že Češi jsou ve své zemi menšinou. A zdaleka nejde jen o reklamy, inflace cizinců je dobrovolně povinná i ve filmech a jinde.
Proti přirozené rozmanitosti nic nemám, vadí mi ale diverzita na sílu. Pokud si ta a ta firma vymyslí vtipnou reklamu s cizincem, jako byla třeba ona reklama na jednoho mobilního operátora, v níž hrál Jakub Kohák alias Zadar, je to v pohodě. Ale jestliže do reklam musíme strkat všechny odstíny kůže jenom proto, aby se vlk nažral a koza zůstala celá, pak je výsledkem spíš „uniformita rozmanitosti“.
Menšiny nesmí požadovat po majoritě toleranci tím, že jí budou přikazovat, jak se má chovat, a co smí a nesmí dělat. Pokud jsou prvky zdůrazňující rozmanitost všude, stavá se z toho nuda, šeď a všednost. A pod pláštíkem pochybného boje proti xenofobii nám tu vznikla nová totalitní ideologie, reprezentovaná například oním „Mexičanem“, který v jedné „reklamě na cosi“ hrdě vystavuje svůj odporný pivní mozol.
Dříve jsme v reklamách mohli vídat hlavně modelky a pohledné, zdravě vypadající lidi, zato dnes se na obrazovku dostane kdejaký exot či zoufalec. Dělat z ošklivosti a nezdravého životního stylu přednost, to mi nepřijde jako moc dobrý nápad.
Zvláštní je, že tihle lidé, co mají plnou pusu rozmanitosti a projevují o ni mimořádnou péči, ani zdaleka tolik nepečují o rozmanitost názorů ve veřejné diskusi.
Anketa
Autorský text
