Článek
Byla to scéna jak z MMA. Já se moc prát neumím, takže jsem brzy inkasoval technické KO. Pamatuju si, že jsem spadl na záda a vlastně mě z omráčení probral až ten úder do hlavy o chodník. Ránu, kop nebo úder, které mému pádu předcházely, můj mozek v paměti neuchoval, tak už to bývá.
Párkrát už jsem za život naloženo dostal, jednou třeba od vyhazovačů na diskotéce, kterým jsem si dovolil říct, ať mi netykají, a probral jsem se až na schodech před Envelopou, což byla svého času vyhlášená olomoucká tančírna. Na ty schody mě vykopli kopem do zadnice. Tekla mi krev z nosu a měl jsem ho zlomený. Poslední, co jsem si pamatoval, bylo, že jsem se snažil jednomu z vyhazovačů vykroutit, jak mě držel za krk a tlačil ven z diskotéky. Pak asi následovalo nějaké bum bác, o kterém nevím, jelikož otřes mozku mě na chvíli uspal.
Vraťme se však na Dolní náměstí. Napřed se vám ale musím omluvit, že poslední dobou jsou mé články více osobní a dost pochmurné, prožívám teď velmi těžké období a momentálně píšu hlavně z terapeutických důvodu.
Čili se po pádu na znak proberu až úderem do hlavy o dlažbu a nade mnou už klečí ten útočník. Ve vteřině mi přistane dělo do spánku, že polykám andělíčky. Nejsem schopen ničeho, než si rukama zakrýt hlavu. Agresor řve, že mě zabije, ale když vidí, že jsem zničený, nechává mě být, zvedne se a odchází. Po cestě si s kolegou prohlížejí rifle, které mi před chvílí ukradli. Já jim je chtěl na ulici prodat, abych měl na jízdenku kamsi, jenže jeden z nich si je vzal do ruky, prohlédl si je, řekl mi „díky“ a i s mými riflemi se měl k odchodu. Pak zřejmě vznikla ta potyčka, ze které si pamatuji už jen můj ostudný konec. Pravděpodobně to byli nějací dva feťáci, soudě podle jejich vykroucené motoriky.
Horkotěžko se postavím na nohy a první, nač padne můj zrak, je skupinka lidí postávajících před Hanáckou restaurací, kteří jakmile zmerčí můj pohled, rychle se stahují dovnitř. Vybavuje se mi úplně živě hlavně jedna žena, se kterou se střetnu očima, a ona honem vyděšeně zalézá do hospody.
Představení skončilo. Asi to muselo být docela divoké a netrvalo to zase takovou chvíli, než jsem dostal rozhodující KO, protože hostům stálo za to vylézt kvůli tomu od jídla a pití ven na ulici. MMA show na Dolním náměstí is over. Clash of the losers. Já bohužel v hlavní roli. Okradený, zbitý, ponížený. Později jsem musel na neurologii, bolela mě hlava a měl jsem něco s krční páteří. Asi 14 dní jsem pak nosil krční límec.
Kromě skupinky cirka dvaceti lidí před Hanáckou restaurací tu nakládačku sledovalo ještě skoro celé Dolní náměstí. Myslíte, že někdo z těch lidí něco udělal? Zíralo na to dohromady možná sto lidí, což je nejméně sto mobilních telefonů a sto možností zavolat policii. A nikdo nebyl schopen ani toho, protože jinak bych už dávno slyšel houkačky. Náměstí je sice prošpikované kamerami, na dispečinku městské policie ale asi zrovna hráli mariáš.
Že by někdo do řežby zasáhl přímo, to jsem po těch lidech ani nemohl chtít. Nikdo totiž nechce dopadnout jako zpěvák Michal Hrůza, který se zapojil do incidentu v Ostravě , když se zastal napadeného člověka, a agresoři ho za to málem přizabili. Ten případ si jistě pamatujete, byla toho plná média, Michal skončil s krvácením do mozku a dodnes má trvalé následky. Jenže aspoň policajty někdo zavolat mohl. No, nestalo se. Nemyslím, že by lidé byli lhostejnější než dřív, ale asi mají větší strach. Vždyť toho násilí je dnes všude tolik! Někdy stačí jen špatně zaparkovat a senior vás bodne holí opatřenou hrotem přímo do srdce. Bodnutý muž samozřejmě vzápětí tragicky a hlavně zcela zbytečně zahynul. A prchlivý senior stráví zbytek života za mřížemi. To všechno kvůli úplné hlouposti. To je prostě příšerný svět, ve kterém já neumím žít a v němž já neustále selhávám.
Uplynul nějaký čas a já se nedávno stal svědkem něčeho podobného, co se přihodilo mně. Odehrálo se to na olomouckém hlavním vlakovém nádraží cca před třemi týdny až měsícem. Kluk, evidentně pod vlivem něčeho, tam ve vestibulu plném lidí ubližoval holce. Smýkal s ní a váleli se tam oba po zemi a řvali u toho, hlavně tedy útočník a nějaká kamarádka napadené dívky. A bylo to jako přes kopírák. Plno neplatících diváků uprostřed MMA show a nikdo není schopen ničeho.
Bohužel ani já nebyl za hrdinu, vždycky jsem byl spíš to druhé, ale jelikož si tykám s nouzí, mám asi trochu víc empatie a násilí jsem nehodlal přihlížet úplně nečinně. Strach mi nedovolil zasáhnout do šarvátky přímo, protože co kdyby ten zdopovaný mladík měl třeba nůž a obrátil svou agresi proti mně. Natolik je mi můj ubohý živůtek ještě drahý, že jsem tohle nedokázal, a je mi z toho hanba. Nedokázaly to ale ani desítky jiných lidí, mezi nimiž se nacházeli i chlapi větší a silnější než já. Policii jsem ovšem rozhodnê zavolat chtěl. Vzápětí jsem si všiml, že se do akce vložila taková ta nádražní ochranka, co je teď skoro všude. No, moc dobří ti dva postarší strejdové ve snaze zpacifikovat útočníka nebyli, ale naštěstí už se zdáli začaly ozývat policejní houkačky, takže jsem nakonec 158 ani volat nemusel. Přijely postupně tři auta, ze kterých vyskákali muži zákona, a mně bylo jasné, že drama je u konce.
Byl jsem ale na sebe naštvaný, že jediné, co bych v tu chvíli dokázal udělat, by bylo, že bych zpovzdálí zavolal policii. Sám bych do rvačky nešel ani přesto, že bylo ubližováno ženě. On ji teda ten opilý nebo zfetovaný mladík neřezal jako chlapa, spíš ji tahal za vlasy a vláčel po zemi, ale to mě samozřejmě neomlouvá. Nějak jsem z jejich hádky vyrozuměl nebo spíš vycítil, že ona ho nějak urazila, nebo mu dala kopačky, ale to asi není důležité. Prostě jsem nezasáhl a to mě žere. Později jsem si své jednání omlouval tím, že tam už přece operovali ti dva strejdové z ochranky a že holce nešlo vyloženě o život. Jenže to je alibismus. Protože kdyby ji třeba ten mladík kopal do hlavy, o to větší strach bych měl, že skončím podobně jako Michal Hrůza nebo ještě hůř - jako Michal Velíšek, bývalý střihač TV Nova, který byl zavražděn poté, co se zastal napadané ženy na pražském Karlově náměstí.
Dneska si namlouvám, že kdyby šlo holce o život, poprosil bych nějaké chlapy, co byli všude kolem, aby šli útočníka zneškodnit se mnou, ale jestli bych to opravdu udělal, to nevím. Asi ano, ale úplně jistý si tím nejsem.
I kvůli takovýmto situacím, kdy se projevuje můj věčný strach až zbabělost, se cítím čím dál tím špatnější, což ve mně vyvolává ještě větší úzkosti, frustrace a deprese, které pak zaháním všelijak, jen ne správným způsobem. Případně si svoje mindráky hojím psaním takovýchto článků.
Tak, dopsal jsem, jdu to zveřejnit a hned se cítím být o trochu méně špinavý. Někdo chytrý prý řekl: „Napiš dobře, co jsi udělal špatně, a dostane se ti rozhřešení“. A asi to trochu i funguje. Mně se každopádně na chvíli trošku ulevilo. Tisíceré díky všem hrdinům, kteří pomáhají i v situacích, kdy tím ohrožují vlastní zdraví, majetek, či dokonce život!
Autorský text
https://www.novinky.cz/clanek/krimi-zpevak-hruza-skoncil-po-rvacce-na-stodolni-s-krvacenim-do-mozku-235541
https://www.regionplzen.cz/zpravodajstvi/senior-bodl-holi-ridice-do-srdce-kvuli-p-220138/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Michal_Vel%C3%AD%C5%A1ek
