Článek
Letošní Světové ekonomické fórum v Davosu odkrylo posun, který je pro Českou republiku zásadní. Debata světových lídrů se méně točí kolem inovací a růstu a více kolem moci, bezpečnosti a území. Zahraniční média se shodují, že návrat geopolitického myšlení není epizodou, ale strukturální změnou. Pro malé státy to není abstraktní problém, ale otázka přežití jejich politického prostoru.
Výroky Donalda Trumpa o Grónsku, evropské varování před imperiálními ambicemi i ruské srovnání Krymu se strategickými zájmy USA ukazují jeden trend: jazyk pravidel je nahrazován jazykem síly. Právě v tomto kontextu je nutné rozebrat, co to znamená konkrétně pro Českou republiku – politicky, bezpečnostně i ekonomicky.
Diplomatická rovina
První rovina je diplomatická. Pro českou vládu se z Davosu rýsuje nepříjemná, ale jasná lekce: doba „nízké viditelnosti“ skončila. Malé státy si nemohou dovolit být pasivními příjemci rozhodnutí velkých. Pokud se mezinárodní právo relativizuje, je nutné ho aktivně bránit – nikoli morálním apely, ale systematickou diplomacií. To znamená být slyšet v Bruselu, ve Washingtonu i v regionálních formátech střední a severní Evropy.
Zahraniční komentáře upozorňují, že státy, které včas neartikulují své postoje, se později ocitají v pozici objektu, nikoli aktéra. Pro Česko to znamená jasně formulovat své červené linie: nedotknutelnost hranic, odmítnutí sfér vlivu a důslednou podporu spojenců, kteří jsou pod tlakem. Nejde o ideologii, ale o vlastní bezpečnostní zájem.
Proměna role EU
Druhou rovinou je proměna role Evropské unie. V Davosu zaznělo z úst Emmanuela Macrona, že Evropa se může stát terčem tlaku velmocí, pokud nebude jednotná. Zahraniční tisk to interpretuje jako varování před světem, kde se Spojené státy chovají transakčně a Rusko i Čína strategicky. Pro Česko z toho plyne nepohodlný závěr: slabá EU není alternativou, ale rizikem.
Pokud by se USA začaly řídit logikou „co za co“, malé evropské státy by bez silné Unie ztratily vyjednávací váhu. Český euroskepticismus, pokud se promění v politickou strategii, by v takovém světě nebyl projevem suverenity, ale její ztrátou. EU zůstává pro Česko jediným rámcem, který dokáže vyvažovat tlak velmocí a poskytovat ochranu prostřednictvím pravidel.
Bezpečnostní pohled
Třetí rovina je bezpečnostní a úzce souvisí s NATO. Vystoupení Marka Carneye zdůraznilo nutnost semknutí menších států v rámci aliance. Zahraniční analytici připomínají, že v době nejistých amerických priorit se bude pozornost spojenců upírat i na to, kdo bere kolektivní obranu vážně. Pro Českou republiku to znamená, že obranné výdaje nejsou politickým gestem, ale vstupenkou ke stolu.
Debata o dvou procentech HDP na obranu se v tomto kontextu jeví jako minimum, nikoli cíl. Stát, který není schopen investovat do vlastní obrany, jen těžko přesvědčí spojence, že stojí za riziko. Davos tak nepřímo potvrzuje, že bezpečnostní politika je opět tvrdým měřítkem důvěryhodnosti.
Ekonomické dopady
Čtvrtou, často opomíjenou rovinou jsou ekonomické dopady. Česká ekonomika je silně exportně orientovaná a závislá na stabilních trzích. Svět, kde se hranice a území stávají předmětem politických obchodů, je světem vyšší nejistoty, kolísajících investic a rostoucích nákladů. Zahraniční média varují, že geopolitické napětí se stále častěji promítá do obchodu, technologií i dodavatelských řetězců.
Pro Česko to znamená tlak na diverzifikaci exportu, větší důraz na strategická odvětví a realistické hodnocení rizik. Zároveň to klade vyšší nároky na stát jako koordinátora – nikoli plánovače, ale aktéra, který dokáže propojit bezpečnostní a ekonomické zájmy.
Davos 2026 tedy není jen fórem silných výroků. Je zrcadlem světa, v němž se znovu rozhoduje o pravidlech hry. Pro Českou republiku je to varování, že pasivita je luxus, který si malý stát nemůže dovolit. V éře návratu politiky síly je totiž největším rizikem představa, že se nás to netýká.
