Na třídních schůzkách zažíváme legraci, říká oblíbená prvostupňová učitelka

První otázky a začátky jsou vždy hrozně těžké, tak by mě zajímalo – jak s dětmi začínáte den u vás ve škole?

Děti se postupně schází, připravují se a pak si povídají. Často se chodí se mnou obejmout. Každé pondělí máme povídání o víkendu. Ostatní dny si vždy řekneme, jak bude konkrétní den vypadat. Hlavně, ať je vše na pohodu.

Když se s dětmi učíš, dělají všichni to samé (např. vyplňují stejný pracovní list), nebo si každý může vybrat aktivitu, jakou zrovna potřebuje?

Děti mají možnost si aktivitu vybrat.

Třídní schůzku byly (a možná i jsou) strašákem mnoha dětí a žáků. Jak probíhají ve vaší třídě?

Třídní schůzky máme formou triád (smysluplných konzultací mezi dítětem, rodičem a učitelem - pozn. aut.) 2× ročně. Děti (i jejich rodiče) se na ně moc těší a umí si je užít. Před triádami si společně vytvoříme dotazník, který se týká klimatu třídy a očekávaných výstupů jednotlivých předmětů. Ten si potom ve škole vyplní a na triádách ho použijí pro povídání rodičům. Je to moc fajn. Zažíváme spoustu legrace.

Máš nějaký zážitek z triád, o který by ses ráda podělila?

Krásný zážitek byl s dívenkou v páté třídě. Přišla se svou maminkou. 30 minut souvisle povídala o svém učení. Maminka poslouchala a po chvíli se jí začaly po tváří koulet slzy a u toho se usmívala. V závěru sdělila dceři, že jí děkuje za nádherný zážitek, že vidí, jak je spokojená a umí si učení užívat. Na vysvětlenou dodala, že doma mají teď mezi sebou spory a jejich vztah není teď úplně v pohodě. Tady si to užila maminka i dcera naplno.

Myslíš si, že je známka jako školní hodnocení smysluplná a opravdu vypovídá o získaných dovednostech žáka?

Z mého pohledu známka smysluplná není. Je to subjektivní vnější informace o ničem nevypovídající. Hlavně je velmi omezující jak pro učitele, tak pro žáky. Působí jako strašák, ať už to je 1, nebo 5. Není dobrá známka. Jakákoliv známka je zabiják vnitřní motivace.

Co bys vzkázala žákům, kteří si myslí, že známky ke svému učení potřebují?

Zeptala bych se jich, na co je potřebují.

Jsi dvojnásobnou semifinalistkou prestižní učitelské ceny Global Teacher Prize ČR. Víš, kdo tě nominoval? Byli to kolegové, děti, rodiče, přátelé?

V prvním případě to byl rodič od dítěte, které jsem učila. Ve druhém případě se pouze domnívám, že to byl někdo z rodičů. Nebyl tam podepsaný, usuzuji z textu, který byl uveden.

A protože jsme s Martinou přesvědčeni, že k učení by se nejvíce měly vyjadřovat děti, necháváme tedy prostor i jim. Tak to Martina dělá i ve své učitelské praxi. K dětem přistupuje jako ke svým parťákům, se kterými se učí. Lapidárně to dokresluje už skutečnost, že o svém profesním působení mluví spíše ve stylu „My se s dětmi učíme“(než „Já je učím.“).

Mezi nejkrásnější vzkazy dětí patří reakce na triády. Očima dětí začíná den ve třídě: „Povídáme si o víkendu a řekneme si, jak se budeme učit.“ Učení zase nádherně popisuje jeden žáček: „Nic nemusíme a vše můžeme, můžeme si sami říct o svém učení.“ Jak jsou triády jako náhrada klasických rodičovských schůzek nenahraditelné dokazuje jedna dívenka, která jako svůj nejkrásnější zážitek z triád uvedla, že tam ještě chtěla zůstat. Žákům a studentům, kteří si myslí, že jsou známky k učení důležité, by děti vzkázaly: „Pojď se podívat na naši hodinu.“

Na závěr jedna moudrá věta, jejíž původ je opět v řadách dětí. Příznivcům známek by vzkázaly, že: „Známky jsou k ničemu, protože se děti učí jen pro známky a ne pro sebe.“ Když takhle přemýšlejí už děti na prvním stupni, proč by si to postupně nemohli uvědomit i všichni pedagogové?

Martina Hezká je dlouholetá prvostupňová učitelka, nyní působí na Základní škole Benešovo náměstí v Pardubicích. Je dvojnásobnou semifinalistkou prestižní učitelské ceny Global Teacher Prize ČR. Jako mentor odborných praxí budoucích učitelů spolupracuje s Fakultou filozofickou Univerzity Pardubice. Dále působí jako lektorka dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků, aktivně publikuje do odborných časopisů i časopisů pro učitele a účastní se konferencí o vzdělávání.

Michal Ševčík je student gymnázia, působí na osvětovém webu Co nevíte o škole, z projektu Otevřená věda koná stáž z didaktiky chemie na Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského, je spoluautorem Badatelského zápisníku z přírodopisu v nakladatelství TakTik. Spolupracuje s NPI v Ostravě. Dlouhodobě se zabývá moderními přístupy k učení a vzdělávání. Účastní se konferencí, píše články. Je členem České středoškolské unie, pracovní skupiny pro vzdělávací politiku.