Článek
Studium historie fyzického zdraví je náročné, protože důsledně shromažďované ukazatele zdraví je obtížné získat. Nedávná studie se však zabývala jasnou souvislostí mezi zdravím populace a tělesnou výškou.
Po většinu lidské historie zůstala výška relativně stabilní. Do roku 1800 se průměrná výška v Evropě pohybovala mezi 165 cm a 170 cm, ale za posledních 200 let se stalo něco pozoruhodného. Lidé globálně, ale zejména v Evropě, dramaticky vzrostly. V mnoha evropských zemích došlo k nárůstu průměrné výšky o více než 15 cm, a to bylo zvláště patrné v Nizozemsku - průměrný Holanďan vyrostl ze 166 cm v roce 1810 na dnešních 184 cm, což je nárůst o 18 cm za pouhá dvě století. Nizozemci jsou momentálně nejvyšší na světě.
Zatímco genetika hraje nepochybně hlavní roli při určování výšky jednotlivců, tuto obrovskou změnu v celé populaci nelze vysvětlit pouze evolucí. Pokud by tomu tak bylo, ke změně výšky by došlo v mnohem delším časovém horizontu. Za posledních 200 let však Nizozemsko, stejně jako většina zbytku světa, zaznamenalo obrovské zlepšení ve všech aspektech životní úrovně, od snížené míry nadměrné úmrtnosti a infekčních chorob až po lepší přístup k vysoce kvalitním potravinám. Jejich rychlý nárůst výšky proto ukazuje jasnou souvislost mezi životním prostředím a zdravějšími, vyššími populacemi.
Tělesnou výšku a zdraví ovlivňují během vývoje podobné faktory, z nichž nejdůležitější je výživa. Aby lidé rostli a byli zdraví, potřebují zásobovat svá těla jídlem. Tato energie však může být vyčerpána jinými požadavky, které ji odvádějí od růstu - faktory jako nemoc, stres a těžká manuální práce mohou ve výsledku vést ke snížení počtu obyvatel. Nedávný výzkum ukazuje, že dlouhotrvající nebo opakující se nemoci byly v Nizozemsku v 19. století spojeny s nižší výškou dospělých, zatímco kratší jednorázová období nemoci mohla být pro růst skutečně užitečná. Je to pravděpodobně proto, že méně závažné nemoci posílily imunitu proti budoucím infekcím.
Ukázalo se také, že úmrtí rodičů, zejména matek, má za následek nižší výšku. U velmi malých dětí by to bylo proto, že jsou závislé na výživě svých matek, ale platilo to i pro starší děti, což ukazuje na hluboký stres ze ztráty primárního pečovatele. Je zvláštní, že ačkoli ztráta matky byla spojena s nižší výškou dětí v Nizozemsku a jinde – ztráta otce tomu tak nebyla. Potenciálně kvůli genderové povaze rodičovské péče v tomto období. Celkově vzato lze výšku vnímat jako odraz kvality a množství potravy, kterou jedinec konzumoval během vývoje a absenci stresujících faktorů, které odvádějí energii z ní odváděnou - od narození až do konce puberty.
Z hlediska měření zdraví u dospělých je výška komplexnějším problémem. Lidé s nadprůměrnou výškou, zejména muži – mají dnes celkově nižší riziko úmrtí. Extrémně vysocí lidé (190 cm a vyšší) však mají tendenci mít o něco vyšší riziko úmrtí, zejména proto, že mají zvýšené riziko úmrtnosti související s rakovinou. Předpokládá se, že jde o otázku tělesné hmotnosti. Vyšší těla mají více buněk a více buněčných dělení, což znamená větší šanci na rozvoj rakoviny. Vyšší lidé mají také tendenci jíst více kalorií, což by také mohlo hrát roli.
Při pohledu na historické populace (tj. před 2. světovou válkou) jsou zjištění ještě složitější. Vyšší lidé, muži i ženy, měli tendenci umírat v mladším věku. Dokonce i ti, kteří by dnes byli považováni za relativně nízkého vzrůstu (jako jsou ženy, které měří 155 cm). Jejich zvýšená úmrtnost byla pravděpodobně proto, že nižší lidé vyžadují méně kalorií než jejich vyšší vrstevníci. V obdobích nedostatku potravy, která byla v minulosti častější, byli proto nižší lidé vystaveni nižšímu riziku podvýživy. V historických populacích byla také úmrtí na infekční onemocnění častější než dnes a kombinace těchto dvou faktorů znamenala zvýšené riziko úmrtí pro vyšší lidi.
V Nizozemsku jsou nyní děti nižší než jejich rodiče, ale není jasné, co způsobilo zmenšení obrů moderního světa. To vyvolává řadu vážných otázek. Snížila se kvalita stravy? Brání dětská obezita růstu? Odhalení toho, proč populace roste, nebo se zmenšuje - nám může pomoci porozumět zdraví spíše na národní než na individuální úrovni.
Zdroje:
