Článek
Podle africké legendy bohovi při výrobě afrických tvorů došly části zvířat. Bůh se tedy rozhodl použít všechny zbytky ptáků k vytvoření nevzhledného čápa marabou. Je jedním z největších létajících ptáků a rozhodně největším létajícím čápem. Kombinace neduživého vzhledu a neslušných zvyků mu vysloužila jména jako pohřební pták a pták z noční můry. Tito čápi jsou široce rozšíření v Ugandě a po celé subsaharské Africe, přičemž nejsou nároční na svá stanoviště. Vídám je obývat rozmanitou krajinu od suchých savan po bažiny a břehy jezer. Afričtí čápi možná moc krásy nepobrali, jsou to ale fascinující tvorové zásadní pro životní prostředí, to jim nikdo neodpáře. Mají hlavy bez peří, svraštělé růžové tváře a baňatý hrdelní vak.
Marabou mají hlavy bez peří, svraštělé růžové tváře a baňatý hrdelní vak.
Všechny tyto neatraktivní vlastnosti posunuly čápa v mnohých očích na nešťastné první místo v pomyslné anketě o nejošklivějšího ptáka na Zemi. Kvůli jeho přitažlivosti k mrtvým tělům je také přirovnáván k pracovníkům pohřebního ústavu. Barvy ptačího peří a jeho tvar zezadu jsou však doslovnějším důvodem pro jeho strašidelné přezdívky. Tmavé opeření, které kontrastuje s bílým peřím na spodní straně těla vytváří v očích iluzi, že má čáp přes sebe přehozený plášť. Samotná velikost ptáka a jeho peří připomínající plášť, se až děsivě podobají obrázku ponuré kosy.
Čápi marabou sežerou všechno. Jsou takzvaným Africkým vysavačem
Čápi marabou sežerou všechno. Jsou takzvaným africkým vysavačem, polykají odhozené zbytky zvířat, a dokonce i odpadky. Jejich strava se skládá převážně z mršiny rozkládajícího se masa, ryb, termitů, kobylek, žab, ještěrek, mláďat krokodýla, hadů, potkanů, myší a ptáků. Zabíjejí, kradou a uklízí, aby našli dostatek jídla, které denně potřebují. Ve skutečnosti jsou pro ně přijatelné i neživé předměty a nedělají rozdíl mezi mrtvým a živým. Ptáci kradou vejce z hnízd, vyžírají zbytky mršin a hltají lidský odpad ze skládek, ale tím to nekončí. Marabou sežerou i jiné ptáky, zejména mláďata plameňáků, holubů nebo hrdliček. Čápi dokážou spolknout až kilo masa na jedno polknutí a jsou známí tím, že doslova hltají svou potravu.
Marabou mají duté kosti na nohou a prstech, což je nezbytné pro let, protože pták pak není příliš těžký.
Zásadní roli hrají v ekologii a ochraně přírody. Krmení mršinami a šroty se zdá jako strašná vlastnost, ale tato dietní náklonnost k mrtvé hmotě pomáhá ekosystému mnoha způsoby. Svými silnými zobáky prorážejí tlusté zvířecí kůže, čímž urychlují proces rozkladu. To také umožňuje slabším mrchožroutům si z mršin udělat potravu. Kromě toho je odstranění mrtvé a rozkládající se hmoty klíčové pro prevenci šíření patogenů. Pokud by čáp nefungoval jako sběrač odpadků hnijících zdechlin, ve zbytcích by se rozmnožily bakterie a nemoci.
Při letu za sebou v typickém čapím stylu marabou elegantně vleče své dlouhé nohy.
Při letu za sebou v typickém čapím stylu marabou elegantně vleče své dlouhé nohy. Na rozdíl od jiných čápů však drží krk zastrčený a ohnutý tak, aby ramena podpírala váhu zobáku. Díky své mohutné velikosti má čáp marabou speciální fyziologickou adaptaci, která mu umožňuje létat. Mají duté kosti na nohou a prstech, což je nezbytné pro let, protože pták pak není příliš těžký. Mohou létat až do působivých 4 tisíc metrů, obvykle se ale drží nízko u země, protože jejich hlavní funkcí pro létání je hledat potravu, kterou by mohli uklidit. Tento čáp není možná pastvou pro oči, ale i jejich ošklivost má svůj význam. To vše přispívá k fascinující roli čápa v africkém ekosystému. Jeho charakteristickým a poněkud neatraktivním znakem je osumnácti palcový gulární vak. Nejvíce je patrný v období rozmnožování a překvapivě neslouží ke skladování potravin. Čáp používá váček, aby ukázal dominanci. Váček se připojuje k levé nosní dírce a pracuje tak, aby rezonoval hrdelní skřípavý zvuk, ale také napomáhá termoregulaci a pomáhá udržovat tělesnou teplotu. Jeho plešatá, strupovitá hlava není způsobena neštěstím, že ji bůh vytvořil ze zbytků ptačích částí. Nedostatek peří a chmýří na hlavě je extrémně důležité pro prevenci infekcí. Marabou strčí hlavu do hnijících těl, která bují bakteriemi. Holá hlava, i když je nevzhledná, je nezbytná pro udržení marabou čistého a bez nemocí. Afričtí čápi mají ostře bílé nohy, což však není jejich přirozená barva. Ve skutečnosti jsou jejich nohy bílé, protože jsou samé výkaly. Není to jen hrubý zvyk, ale také vědecký proces zvaný urohidróza, který praktikuje mnoho ptáků. Ptáci to dělají jako způsob, jak se v horkém africkém podnebí ochladit. Tekuté výkaly aktivují chlazení odpařováním a napomáhají regulaci vnitřní tělesné teploty. Čápi mají i jiné triky na regulaci teploty, například dýchají, aby snížily tělesnou teplotu. Pokud se potřebují zahřát, roztáhnou svá mohutná křídla, aby pohltili sluneční paprsky. Fascinující pohřební ptáci mají řadu neobvyklých zvyků. Zatímco většina zvířat před požáry prchá, čáp marabou si z toho udělá příležitost ke krmení. Spěchají k požárům, pochodují těsně před plameny, aby popadli prchající zvířata. Když se nepotýkají s požáry, nebo zrovna neshánějí potravu, čápi dokáží postávat celý den. Na rozdíl od některých jiných ptačích druhů nejsou od přírody zvědaví ani hraví. Úspora energie je nanejvýš důležitá a právě k tomu využívají své prostoje. Postávat však není projevem úplné lenosti. Marabou tento čas využívají mimo jiné ke slunění s roztaženými křídly.
Afričtí čápi mají ostře bílé nohy, což však není jejich přirozená barva. Ve skutečnosti jsou jejich nohy bílé, protože jsou samé výkaly.
Čáp marabou také pronásleduje supy na nová místa a často po nich dojídá zbytky. Ptáci marabu jsou přáteli ekosystému více než jedním způsobem. Například se včelami sdílejí komenzalistický vztah. Jedná se o harmonický vztah, ze kterého jedno zvíře těží a druhé zvíře poskytováním užitků neubližuje. Vztah čápa marabu a včely je krásný ve své jednoduchosti a účinnosti. Čáp prospívá z masité stravy a krmí se především mrtvolami. Používá svůj silný zobák k roztrhání a sežrání zdechliny. Včely používají zbylou kostru a zbytky jako potravu a úkryt, do kterého mohou naklást vajíčka. Bez pomoci čápa by včely jen zřídka narazily na zdechliny vhodné pro tuto funkci. Je rozšířeným názorem, že čáp marabu dostal své jméno z arabského slova pro klid. Je to poměrně tichý pták, který nezpívá sladce, ani nemá jedinečná volání. Ve skutečnosti nemají ani hlasové schránky. Cvakání, kvákání a každý další zvuk, který obří čáp vydává, je výsledkem vibrací v jejich nose a gulárních vacích.
Pokud se marabou potřebují zahřát, roztáhnou svá mohutná křídla, aby pohltili sluneční paprsky.
Nejběžnějším hlukem je, když marabu udeří svým gulárním vakem o tělo, aby vytvořil hlasitý zvuk. Čápi se ozývají pouze během námluv, nebo když se cítí ohroženi. Gulární vak je rezonátor, který při společenských projevech vydává hlasité praskání. Na druhou stranu tleskání je nejnápadnější, když se čáp cítí ohrožen. Vzhledem k tomu, že jde o neobvyklé zvíře, existují zprávy o čápech, kteří vydávají mnoho podivných zvuků, aby ukázali dominanci nebo obranu. Tyto zvuky se pohybují od kňučení po pískání a dokonce i škytavku.
Největší létající čáp je půvabný letec, jehož tělo je dokonale přizpůsobeno k dosažení velkých výšek.
Přes všechno to vychytávání mršin a vyměšování se na sebe sama, jsem jen ztěží uvěřil, že peří marabou má podíl v módě. Klobouky a boty mají od osumnáctého století ozdoby vyrobené z jejich prachového peří. Dokonce i Marilyn Monroe v jednom romantickém filmu nosila takové podpadky. Marabou peří se také používá při muškaření. Složité muškařské mušky vytvořené s peřím marabou jsou účinnými návnadami, které napodobují řadu hmyzu. Tento pták však skrývá mnohem více, než to, co se na první pohled zdá. Největší létající čáp je půvabný letec, jehož tělo je dokonale přizpůsobeno k dosažení velkých výšek. Je to chytrý mrchožrout, který vytváří výhodné a harmonické vztahy s ostatními ptáky a hmyzem. A co je nejdůležitější, čáp marabu hraje klíčovou roli v ekologii a ochraně svého afrického prostředí. Podle Institutu Maxe Plancka pro demografický výzkum mohou čápi marabou žít 25 let ve volné přírodě a 41 let v zajetí. Jakmile si čápi marabou najdou partnera, zůstanou monogamní, dokud je smrt nerozdělí. Nachází se v subsaharských zemích Afriky, jako je Uganda, Senegal, Botswana, Etiopie, Somálsko, Súdán a Namibie.
Čáp marabou
Zdroje:
