Článek
Hudební legenda rocku a metalu měl genetickou predispozici k divokému životnímu stylu. Ozzy Osbourne se několik dní před svou smrtí ještě stihl rozloučit se světem na závěrečném koncertu - seděl na trůnu a naposledy zpíval své ikonické hity zbožňujícímu publiku. Ale jeho vliv na svět možná sahá mnohem dál, než si mnozí uvědomují. Ozzy Osbourne totiž významně přispěl také k vědeckému výzkumu. Opravdu.
Dnes si může svůj genom nechat analyzovat téměř každý. Díky tomu se lidé mohou dozvědět mnoho o své genetické historii, biologických rysech a také o tom, k čemu mohou mít genetické sklony - například k nemocem, jako je rakovina nebo závislosti. Ale před patnácti lety bylo sekvenování genomu mnohem vzácnější. Podle Osbourneova vlastního vyjádření pro britský deník The Times, „tehdy mělo svůj genom zmapován jen asi 200 lidí“. Mezi nimi byli například nositel Nobelovy ceny James D. Watson nebo vědec a historik Henry Louis Gates Jr. Tyto počáteční snahy pomohly položit základy pro to, co je dnes obrovským odvětvím - a v ideálním případě pomáhá lidem dělat informovaná rozhodnutí ohledně svého zdraví. Cílem bylo tehdy přidat „Prince temnoty“ Ozzyho Osbournea do této prestižní skupiny. Osbourne ale původně řekl, že se mu ten nápad vůbec nelíbí.
„Jsem rocková hvězda, ne nějaký britský génius,“ napsal v roce 2010. „Jediný Gene, kterého znám, je ten z kapely Kiss.“ Ale muž, který ho k projektu přizval, mu vysvětlil, že jeho genetická výbava by mohla vědecké komunitě nabídnout něco velmi důležitého - a pomoci pochopit, proč jsou někteří lidé téměř nezničitelní navzdory životnímu stylu, který by jiným zničil zdraví.
„Vždyť to říkáš sám: jsi medicínský zázrak. Čtyřicet let jsi pil a bral drogy. Zlomil sis vaz při nehodě na čtyřkolce. Dvakrát jsi byl klinicky mrtvý v chemicky navozeném kómatu. Vyvázl jsi bez škrábnutí z nehody, kdy do tvého autobusu narazilo letadlo. Kvůli oslabené imunitě ti test na HIV vyšel na 24 hodin pozitivně, než se prokázalo, že šlo o chybu. A přesto jsi tady, živý a vcelku v pořádku.“
Osbourne byl samozřejmě zvědavý, jak přežil tak intenzivní život, a doufal, že získá také lepší porozumění „třesu podobnému Parkinsonově nemoci“, který u sebe začal pozorovat (Parkinsonova choroba ho skutečně v závěru života silně sužovala a zpěvák o ní mluvil jako o „pěti letech pekla“).
Jak bylo uvedeno v MIT Technology Review, Osbourneovi byla v červenci 2010 odebrána krev společností Cofactor Genomics ze St. Louis, která provedla základní sekvenování. Data byla následně odeslána do společnosti Knome Inc. v Cambridge k analýze. V říjnu téhož roku hovořil časopis Scientific American s ředitelem výzkumu společnosti Knome, Nathanem Pearsonem, o jejich zjištěních.
„Když přemýšlíte, co dělá Ozzyho výjimečným,“ řekl Pearson, „tak je to světová úroveň v hudbě, návyková osobnost, třes, dyslexie, a vstávání brzy ráno. Většinu toho lze vysledovat zpět k nervové soustavě.“ Při podrobnějším zkoumání si výzkumníci všimli genetických variant, které už tehdy - i když ještě ne s jistotou - nabízely určité vysvětlení.
„Jedna varianta se týká genu, který tvoří protein CLTCL1. Tento protein hraje roli ve všech buňkách, které absorbují látky z okolí - včetně nervových buněk. Ozzy má dvě kopie zvláštní varianty tohoto genu, které vedou ke vzniku výrazně odlišného proteinu, než jaký se běžně vyskytuje. A to je u genu, který je klíčový pro komunikaci mezi nervovými buňkami, opravdu zajímavé.“
Pearson také uvedl příklad genů pro alkoholdehydrogenázu - tedy enzymy, které rozkládají alkohol. U Osbournea se našla neobvyklá varianta u genu ADH4, která může ovlivňovat množství vytvářeného proteinu. I když výzkumníci tehdy ještě přesně nevěděli, jak se tato varianta promítá do Osbourneovy tolerance k alkoholu, už od roku 2006 bylo známo, že tento gen souvisí se sklonem k závislosti.
Jak s humorem poznamenal Osbourne ve svém sloupku: „Další věc, kterou u mě doktor Nathan zjistil, je, že jsem částečně neandrtálec. To asi mou ženu moc nepřekvapilo - ani některá policejní oddělení po světě.“ Pearson k tomu dodal akademičtějším tónem:
„Dlouho jsme si mysleli, že neandrtálci nemají dnešní potomky, ale ukazuje se, že lidé mají ve své genetice stopy po neandrtálcích - sice v malém množství, ale přesto. U Ozzyho jsme našli malý segment na 10. chromozomu, který velmi pravděpodobně pochází od neandrtálského předka.“
Přiznejme si ale, že podle dnešních standardů je v těchto výsledcích z roku 2010 stále hodně nejasností - což jen ukazuje, jak moc od té doby obor pokročil.
Byly to ale právě takové rané výzkumy, jako ten Osbourneův, které - díky rozšíření datové základny a zvýšení povědomí veřejnosti - pomohly položit základy dnešní genetiky.
Ano, existují lidé, kteří genetiku ovlivnili mnohem více - například Gregor Mendel nebo M.S. Swaminathan. Ale napsali snad někdy Bark at the Moon? Ne. Takže bod pro Ozzyho.
Osbourne vystupuje na festivalu California Jam v Ontariu, Kalifornie, 1974.
Zdroje:
