Článek
Afrika, kontinent plný rozporů, se během studené války stala významným bojištěm geopolitického soupeření mezi Spojenými státy americkými (USA) a Sovětským svazem (SSSR). Po dekolonizaci v polovině 20. století vznikly desítky nových států, které supervelmoci vnímaly jako strategická území pro rozšíření svého vlivu. Do této hry vstoupilo také Československo, které se jako členský stát východního bloku snažilo plnit roli prostředníka a spojence Sovětského svazu v Africe.
Československé angažmá v Africe
Po druhé světové válce se Československo zapojilo do prosovětské strategie na africkém kontinentu. Země se stala dodavatelem zbraní, výcvikových programů i ideologické podpory pro nově vznikající státy, především ty, které inklinovaly k socialistickému modelu. Tato politika měla posílit vliv východního bloku v globálním měřítku.
Československo se podílelo například na:
Podpoře osvobozeneckých hnutí: Země poskytovala zbraně a materiální pomoc revolučním organizacím, jako byly FRELIMO v Mosambiku nebo MPLA v Angole.
Vzdělávání elit: Univerzity a odborné školy v Československu přijímaly studenty z Afriky, aby šířily socialistickou ideologii a vytvářely budoucí spojence.
Dodávkách zbraní: Československý zbrojní průmysl exportoval vybavení do zemí jako Etiopie, Angola nebo Libye, což hrálo klíčovou roli v prosazování zájmů východního bloku.
Afrika jako pole studené války
Spojené státy a Sovětský svaz soupeřily o vliv ve státech jako Kongo, Angola nebo Etiopie. Tyto země se často stávaly prostředníky, přičemž jejich vedení balancovalo mezi přísliby ekonomické a vojenské pomoci z obou stran. Československo fungovalo jako prodloužená ruka Sovětského svazu, ale zároveň se snažilo o určitou nezávislou diplomacii.
Například v Kongu po svržení Patrice Lumumby podpořilo Československo frakce, které byly blízké východnímu bloku, zatímco USA stály za režimem diktátora Mobutua. Výsledek? Dlouhodobá destabilizace regionu, která zasahuje Kongo dodnes.
Československá diplomacie: Ideologie versus pragmatismus
Československé angažmá nebylo vždy řízeno čistě ideologickými motivy. Ekonomické zájmy hrály významnou roli – africké státy představovaly perspektivní trh pro československé zboží, zejména stroje, zbraně a zdravotnické potřeby. Pragmatismus se často mísil s propagandistickými cíli, což vedlo k tomu, že Československo navázalo spolupráci i se státy, které byly ideologicky vzdálené.
Důsledky a dědictví
Studená válka v Africe zanechala hluboké jizvy. Mnoho států bylo vtahováno do konfliktů, které byly důsledkem geopolitických her velmocí. Československé aktivity, ačkoli méně rozsáhlé než ty sovětské nebo americké, měly vliv na formování poválečné Afriky.
Dnes můžeme na tuto kapitolu nahlížet jako na příklad toho, jak i menší státy jako Československo mohly sehrát významnou roli v globální politice. Studená válka však přinesla Africe nejen nové příležitosti, ale také destrukci, ze které se některé země vzpamatovávají dodnes.
Zdroje:
https://www.ustrcr.cz/
Petr Zídek „Československá zahraniční politika a studená válka v Africe“
Karel Kaplan „Studená válka a Československo“
