Článek
Vládní představitelé se pasují do role odpovědných hospodářů, kteří na poslední chvíli našli v rozpočtu čtyři miliardy korun, aby odvrátili kolaps jednoho z nejúspěšnějších dotačních titulů v historii země. Tato interpretace však opomíjí fakt, že oněch „zachráněných“ pár miliard je pouze zlomkem částek, které do úspor protékaly v minulých letech.
Dosavadní model, kdy stát motivoval široké vrstvy obyvatel k energetickým úsporám přímou výplatou hotovosti, de facto končí. Nově nastolená „udržitelnost“ spočívá v tom, že stát přestává být štědrým investorem a stává se spíše ručitelem. Tento posun v praxi znamená, že program přestává plnit svou sociální a motivační funkci.
Babiš: „Našli jsme peníze, které Hladík utratil“
Andrej Babiš ve své rétorice nevolí rukavičky a v komentáři pro iDNES.cz vykresluje předchozí vedení ministerstva životního prostředí v čele s Petrem Hladíkem jako hazardéry s veřejnými penězi. Program Nová zelená úsporám (NZÚ) bez obalu označil za finanční „letadlo“ – tedy projekt, který sliboval miliardy, na něž stát reálně neměl. Podle Babiše byla situace natolik kritická, že bez jeho zásahu by se celý systém podpory bydlení v letech 2027 a 2028 totálně zhroutil, protože by v něm nezbyla ani koruna.
Vyčlenění čtyř miliard korun pro letošní rok prezentuje jako triumf vůle nad prázdnou pokladnou. Faktem však zůstává, že zatímco dříve programem protékaly desítky miliard ročně, současná „záchranná“ injekce je řádově nižší. Babišův útok na Hladíka za to, že v letech 2024 a 2025 „utratil“ 60 miliard bez strategie, je v podstatě kritikou toho, že předchozí vláda uspokojila obrovskou poptávku domácností po zateplování a fotovoltaice v době energetické krize.
Ministr Igor Červený z hnutí Motoristé tuto politickou linku doplňuje technokratickým zdůvodněním o „udržitelnosti“. Podle něj byla změna pravidel nevyhnutelná, aby se předešlo nepředvídatelným stopkám v příjmu žádostí. Červený argumentuje, že je lepší mít program skromnější, ale stabilní, než velkorysý, který se každých pár měsíců kvůli vyčerpání peněz vypíná. Tím se snaží legitimizovat přechod od dotací k úvěrům jako jedinou cestu, jak udržet NZÚ při životě i v době, kdy výnosy z emisních povolenek klesají.
Tato „udržitelnost“ má však svou odvrácenou tvář. Stát sice ušetří na přímých výdajích tím, že přenese hlavní tíhu financování na banky a samotné občany, ale zároveň tím rezignuje na masivní podporu energetické soběstačnosti běžných rodin. To, co Babiš a Červený nazývají záchranou a stabilizací, tak může být z pohledu trhu s renovacemi spíše řízeným útlumem. Místo aby stát hledal cesty, jak do systému vrátit peníze z povolenek, které nyní „lepí díry“ v resortech zemědělství či místního rozvoje, raději ořezal nároky žadatelů na minimum.
Půjčka místo dotace: Past, která se tváří jako pomoc
Zatímco v minulých letech fungovala Nová zelená úsporám jako motivační motor, kdy stát poslal majiteli domu na účet hotovost pokrývající nezřídka i polovinu nákladů (např. u programu Oprav dům po babičce až milion korun), nová pravidla tuto přímou pomoc fakticky ruší. Stát se stahuje do role pouhého „plátce úroků“, čímž přenáší celé břemeno investice na bedra občanů a komerčních bank.
Pro středněpříjmové rodiny tato změna znamená obrovskou psychologickou i finanční bariéru. Pokud se rodina rozhodne pro komplexní zateplení v hodnotě jednoho milionu korun, stát sice v modelovém příkladu uhradí úroky (což může činit i přes 500 tisíc korun), ale samotný milion musí rodina splatit do poslední koruny ze svého. V situaci, kdy se domácnosti potýkají s vysokými životními náklady, je vidina nového dlouhodobého dluhu u banky mnohem méně lákavá než dřívější model, kdy dotace okamžitě snižovala výši potřebné vlastní investice nebo půjčky.
U nízkopříjmových domácností je situace ještě komplikovanější. Podprogram NZÚ Light, který dříve pomáhal seniorům a rodinám s přídavky na děti, se nyní dramaticky zužuje. Nárok na přímou dotaci budou mít nově pouze ti, kteří splní přísná kritéria pro přiznání nové sociální superdávky. Tím vzniká nebezpečné „pásmo nikoho“: tisíce rodin, které jsou příliš „bohaté“ na superdávku, ale zároveň příliš „chudé“ na to, aby jim banka schválila milionový úvěr, zůstanou bez jakékoli reálné pomoci. Pro tyto lidi se energetická chudoba stává pastí, ze které není úniku, protože na zateplení prostě nenašetří.
Změna přináší i novou vlnu byrokracie v podobě povinného renovačního pasu. Ačkoliv ministerstvo slibuje, že tento dokument odborně navrhne nejefektivnější postup prací, pro žadatele jde o další povinný krok a dokumentaci navíc, která podmiňuje přístup k podpoře. V kombinaci s nutností podstoupit prověrku bonity v bance se z dříve přímočarého dotačního procesu stává složitý finanční produkt, který vyžaduje nejen technickou přípravu, ale i vysokou míru finanční gramotnosti a „zdravý“ bankovní rejstřík.
Past na chudší a bonus pro majetné
Hlavní problém tkví v tom, že bezúročný úvěr není nárokovou dávkou, ale bankovním produktem. Aby rodina na podporu vůbec dosáhla, musí nejprve projít přísným sítem bankovního posuzování příjmů. Stát sice slibuje, že zaplatí úroky, ale banka se bude ptát na jediné: „Máte dostatečně vysoký a stabilní příjem na to, abyste nám příštích dvacet let spláceli jistinu?“ Rodiny s nižšími příjmy, které sice nejsou v hmotné nouzi a nedosáhnou na sociální „superdávku“, ale zároveň žijí od výplaty k výplatě, se tak ocitají v pasti. Banka je vyhodnotí jako rizikové a úvěr jim zamítne, čímž pro ně jakákoliv státní pomoc v rámci NZÚ končí dříve, než začala.
Tento systém tak v praxi vede k paradoxnímu přerozdělování směrem k bohatým. Peníze z emisních povolenek, které byly původně zamýšleny jako celospolečenský nástroj pro zmírnění dopadů zelené transformace, budou nově dotovat úroky lidem, kteří pomoc státu fakticky nepotřebují. Jde o vyšší střední třídu a movité majitele nemovitostí, kteří mají dostatečné úspory i příjmy na to, aby jim banka ochotně půjčila. Stát jim tak de facto dává dárek v podobě odpuštěného úroku u investice, kterou by pravděpodobně realizovali i bez vládní asistence. Naopak ti, kteří by zateplení potřebovali nejvíce, aby snížili své drtivé účty za energie, zůstanou v nezateplených domech, protože na milionovou půjčku prostě nedosáhnou.
Dalším nebezpečným důsledkem je celková demotivace k energetickým úsporám. Přímá dotace fungovala jako okamžitý psychologický i finanční impulz – člověk viděl, že mu stát polovinu nákladů prostě „smaže“. U bezúročného úvěru tento efekt mizí. I když je půjčka bez úroku finančně výhodná, stále se jedná o dluh v plné výši, který dramaticky prodlužuje návratnost investice. Majitelé domů si spočítají, že zateplení se jim při současných cenách materiálu a nutnosti splácet celou jistinu vrátí až za desítky let. Hrozí tedy, že tempo renovací v Česku prudce opadne.
Kde jsou peníze z povolenek?
Tyto prostředky jsou ze své podstaty „zelené“ – mají sloužit k tomu, aby kompenzovaly dopady znečištění a pomáhaly lidem s energetickou transformací. Andrej Babiš sice hlasitě obviňuje své předchůdce z plýtvání a „vystřílení prachovnice“, ale realita je taková, že i jeho kabinet čelí drtivé kritice za to, jak s těmito penězi nakládá. Namísto toho, aby se výnosy z povolenek vracely přímo občanům formou štědrých dotací na zateplení, se rozpouštějí v běžných výdajích státu. Příkladem jsou dvě miliardy korun vyčleněné pro ministerstvo zemědělství na „zachytávání CO2 v lesích“, což může být vnímáno spíše jako účetní trik.
Další hrozba pro české peněženky visí ve vzduchu v souvislosti s evropským systémem ETS2 (povolenky na paliva pro vytápění a dopravu). Zatímco Andrej Babiš proti tomuto systému hlasitě protestuje, aby se zalíbil voličům, jeho odpor může mít velmi drahé následky. Kvůli odmítavému postoji k evropským směrnicím totiž Česku hrozí, že přijde o masivní příspěvky ze Sociálního klimatického fondu. Tyto evropské miliardy jsou přitom určeny právě na pomoc s energetickou tranzicí pro „obyčejné lidi“. Politika bojkotu tak může v praxi znamenat, že zatímco okolní země jako Německo budou z těchto fondů stavět fotovoltaiky na střechy svých občanů, Češi budou dál platit za drahá paliva, ale na pomoc z Unie si kvůli postoji vlastní vlády nesáhnou.
