Článek
Pro většinu lidí znamená noční čas dobu odpočinku, regenerace a klidu. V těle klesá tepová frekvence, svaly relaxují a mozek zpracovává zážitky z uplynulého dne. Pro dnes již pětapasedmdesátiletého Roberta Wooda z městečka Glenrothes ve skotském hrabství Fife však noční hodiny představují úplně jiný svět. Místo toho, aby čerpal síly na další den, se v temnotě svého domu vydává na nebezpečné noční směny. Jako bývalý profesionální kuchař totiž ve spánku vstává z postele, míří přímo do kuchyně a pouští se do vaření.
Nejde přitom o ojedinělý incident nebo krátkou fázi života způsobenou aktuálním stresem. Robert, kterému známí a blízcí říkají Rab, trpí těžkou formou náměsíčnosti již od svých čtrnácti let. První epizodu si jeho rodiče pamatují velmi živě – uprostřed noci slyšeli kroky na schodišti a našli svého syna, jak se zmateně toulá po přízemí domu. Zatímco v dospívání šlo o občasné noční procházky, v dospělosti se jeho stav dramaticky zhoršil.
Vaření se pro něj stalo tak hluboce zakořeněným automatismem, že ho dokáže vykonávat bez účasti vědomí. Jeho tělo funguje na základech svalové paměti a letitých návyků, zkrátka na jakéhosi vnitřního autopilota. Zatímco jeho mysl tvrdě spí a sní, jeho ruce krájí suroviny, zapínají spotřebiče a obsluhují kuchyňské náčiní.
Kulinářské umění bez vědomé kontroly
Robert vstává z postele několikrát za noc. Jakmile dorazí ke kuchyňskému pultu, začíná realizovat recepty, které dříve připravoval pro hosty v restauracích.
Jeho manželka Eleanor s úžasem i obavami sleduje, jak její muž smaží nadýchané omelety, připravuje asijské stir-fry nebo vaří tradiční špagety s boloňskou omáčkou. Smažení jídel, které vyžaduje práci s horkým olejem, zvládá ve stavu hlubokého spánku bez jediného zaváhání.
Někdy se ale projeví neohrabanost typická pro stav bez plného vědomí. Eleanor jej nejednou přistihla, jak se například pokouší nalít celou krabici mléka do malé misky. Výsledkem bývá nejen nepořádek, ale i stálý pocit vyčerpání pro oba manžele.
Ačkoliv jídla, která Robert ve spánku uvaří, vypadají podle slov jeho ženy esteticky skvěle a lákavě, Eleanor se k jejich ochutnání nikdy neodhodlala. Pocit, že pokrm vznikl bez jakékoliv vědomé kontroly, v ní vzbuzuje nedůvěru. Místo kulinářského zážitku tak připravené pokrmy obvykle končí v koši.
Život v neustálém strachu z katastrofy
Ačkoliv může příběh o spícím šéfkuchaři na první pohled působit komicky, pro samotný pár znamená obrovskou psychickou i fyzickou zátěž. Život s člověkem, který v noci nekontrolovaně manipuluje s ohněm, elektřinou a ostrými noži, přináší neustálý stres.
Největší hrozbou je riziko vzniku požáru. Robert ve spánku běžně zapíná elektrický sporák, plynové hořáky nebo fritézu. Protože si však po dokončení své „práce“ nedokáže uvědomit, že by měl spotřebiče vypnout, zůstávají horké plotýnky a rozpálený olej bez dozoru.
Eleanor přiznává, že od doby, co se za Roberta provdala, se její spánek proměnil v neustálou pohotovost. Kdysi dokázala spát neuvěřitelně tvrdě, dnes ji však vzbudí jakékoliv šustnutí. Každou noc uléhá do postele s otázkou, zda bude Rab v noci opět vařit a s čím se bude muset potýkat. Obvykle se manželům daří naspat jen několik málo hodin denně, což se dlouhodobě podepisuje na jejich fyzickém i duševním zdraví.
Dramatickou ukázkou toho, jak nebezpečná může náměsíčnost být, byla jejich společná dovolená ve Španělsku. Ubytováni byli v hotelovém pokoji v devátém patře. Uprostřed noci se Robert opět ocitl ve stavu náměsíčnosti, zamířil přímo k balkonu a začal přes něj přelézat. Když už měl jednu nohu přehrazenou přes zábradlí a hrozil mu pád z třicetimetrové výšky, Eleanor ho v poslední vteřině zachytila a vtáhla zpět do pokoje. Tento zážitek byl pro oba jasným varováním, že situaci je nutné urychleně řešit s odborníky.
Co se odehrává v mozku spícího člověka?
Odborně se náměsíčnost nazývá somnambulismus a z lékařského hlediska patří mezi takzvané parasomnie – tedy nežádoucí fyzické či zážitkové jevy, které doprovázejí spánek.
Ke spánkovým epizodám dochází v průběhu takzvaného Non-REM spánku, konkrétně v jeho nejhlubší fázi. Pro tuto fázi je typické, že se lidský mozek pokouší o celkovou útlumovou regeneraci. Z dosud ne zcela objasněných příčin však u náměsíčných lidí dochází k disociaci – tedy k rozpojení jednotlivých mozkových funkcí.
Zatímco mozková kůra, která odpovídá za vědomé myšlení, plánování, sebereflexi a ukládání vzpomínek, zůstává v útlumu hlubokého spánku, jiné části mozku se plně probudí. Jde především o centra zodpovědná za motoriku, koordinaci pohybů a základní prostorovou orientaci.
Výsledkem je stav, kdy je tělo plně schopné pohybu, chůze i provádění složitých zautomatizovaných úkonů, avšak vědomí zůstává zcela vypnuté. Člověk v tomto stavu má obvykle dokořán otevřené oči, jeho pohled je však skelný, nepřítomný a nevnímající tváře ani detaily okolí. Na vnější podněty, jako je oslovení, dotek nebo hluk, reaguje velmi omezeně nebo vůbec. Ráno si z celého průběhu noci nepamatuje vůbec nic.
Odborníci zdůrazňují, že náměsíčný člověk nedokáže své jednání plánovat ani logicky vyhodnocovat nebezpečí. Při provádění neznámých nebo složitých úkonů bývá extrémně nešikovný, což v kombinaci s používáním ostrých či horkých předmětů vede k vysokému riziku úrazů.
Dědictví v genech
Náměsíčnost je v populaci rozšířenější, než by se mohlo na první pohled zdát. Podle odhadů spánkových odborníků se s ní v dospělém věku pravidelně či příležitostně potýkají zhruba 2 až 4 % populace. U dětí bývá výskyt výrazně vyšší, což souvisí s nezralostí centrální nervové soustavy. Ve většině případů dětská náměsíčnost spontánně odezní během dospívání a puberty. Pokud však přetrvá do dospělosti, jedná se většinou o chronický stav, který vyžaduje odbornou pozornost.
Lékařský výzkum jasně prokázal, že v rozvoji somnambulismu hraje klíčovou roli genetická dispozice. Pokud ani jeden z rodičů náměsíčností netrpí, je pravděpodobnost výskytu u dítěte přibližně 22 %. V případě, že je náměsíčný jeden z rodičů, stoupá riziko na 45 %. Pokud však touto poruchou trpí oba rodiče, pravděpodobnost, že jejich potomek bude v noci vstávat z postele, dosahuje až 60 %.
Experti z Edinburského spánkového centra, kam byl Robert nakonec odeslán na specializované vyšetření, upozorňují, že skutečné procento dospělých náměsíčných může být ještě vyšší. Náměsíčnost je totiž často považována za jakousi „skrytou poruchu“. Mnoho lidí žijících samotářským životem o svých nočních aktivitách vůbec neví, pokud se neprobudí na neobvyklém místě nebo na sobě neobjeví zranění.
Spouštěče, které probouzejí náměsíčné
Co přesně způsobuje, že se mozek uprostřed hlubokého spánku takto naruší? Lékaři rozlišují mezi genetickou náchylností a konkrétními spouštěči nočních epizod. K nejobvyklejším viníkům patří chronická nevyspalost, fyzické přetížení a duševní stres, které narušují přirozenou strukturu spánku. Kvalitu spánkových fází výrazně zhoršuje také alkohol, kouření či užívání některých léků na spaní. Náměsíčnost mohou vyvolat i zdravotní komplikace typu horečky, syndromu neklidných nohou nebo obstrukční spánkové apnoe, kdy tělo z hlubokého spánku neustále vytrhávají poruchy dýchání.
V případě Roberta Wooda odhalili odborníci z Edinburského spánkového centra hned několik faktorů současně. Vedle kouření a občasného pití piva stály za jeho nočními výpravami k plotně především nepoznané dýchací potíže a svalové záškuby končetin. Tato drobná mikro-probuzení neustále dráždila jeho mozek a bránila mu v dosažení kvalitního odpočinku.
Jak probíhá vyšetření?
Pokud se náměsíčnost u dospělého objevuje opakovaně nebo představuje riziko úrazu, je nezbytné vyhledat odborníka. Diagnostika začíná u praktického lékaře podrobným rozhovorem o životním stylu, stresu a rodinné historii, do kterého se často zapojuje i partner, jelikož sám pacient si noční události nepamatuje. Následně pacient vede několik týdnů spánkový deník s přesnými časy ulehnutí a pozorovanými nočními událostmi.
Při závažnějším průběhu následuje vyšetření ve spánkové laboratoři pomocí polysomnografie. Během noci na klinice přístroje zaznamenávají mozkové vlny, dýchání, srdeční činnost i pohyby svalů, čímž lékaři přesně určí spánkovou fázi, v níž k anomáliím dochází. Důležitým krokem je také vyloučení jiných onemocnění, jako je epilepsie, demence nebo porucha chování v REM spánku, při které lidé své živé sny fyzicky prožívají.
Jak zabezpečit domácnost a jak se léčit?
Prvním a nejdůležitějším krokem je úprava prostředí tak, aby se minimalizovalo riziko zranění spícího člověka. Odborníci doporučují důkladně zamykat okna i dveře, schovávat klíče od domu i automobilu, odstranit z dosahu ostré předměty a zabezpečit schodiště. Na dveře ložnice je vhodné umístit zvonek nebo využít senzory pohybu, které upozorní ostatní členy domácnosti.
Pokud se s náměsíčným člověkem v noci potkáte, základním pravidlem je nesnažit se ho za každou cenu probudit. Šok z náhlého procitnutí v neznámé situaci může vyvolat silnou dezorientaci, úzkost nebo dokonce agresivní reakci. Nejlepším postupem je mluvit na dotyčného klidným, vyrovnaným hlasem a jemným tlakem ho nasměrovat zpět do postele.
Samotná léčba se zaměřuje na odstranění spouštěcích faktorů – tedy na úpravu spánkové hygieny, omezení alkoholu, cigaret a stresu. Pomoci mohou relaxační techniky nebo psychoterapie. Pokud jsou noční příhody velmi časté nebo nebezpečné, mohou lékaři předepsat i farmakologickou léčbu, například selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI), které pomáhají stabilize spánkové cykly.
Hranice mezi každodenní rutinou a nebezpečnou poruchou spánku je velmi tenká. Robert Wood a jeho kulinářské noční výpravy nám připomínají, že lidský mozek skrývá tajemství, která moderní medicína dodnes ani zdaleka neodhalila.
Zdroje: The Guardian, BBC, nzip
