Děti boží: sekta, která žila Incestem, pedofilií a promiskuitou

The Family International (TFI), která svou pouť začala jako Teens for Christ, se zrodila v bouřlivém prostředí kalifornské kontrakultury pozdních šedesátých let. Zakladatel, David Brandt Berg (1919–1994), byl charismatický bývalý evangelický pastor. Berg se obrátil k dospívajícím a mladým dospělým, znovuzrozeným hippies, kteří se potulovali v okolí Huntington Beach, a kteří hledali duchovní směr v době společenského chaosu a revoluce.

Zpočátku byla skupina vnímána jako součást širšího hnutí Ježíšových lidí (Jesus People), které tehdy zasáhlo komunity hippies. Brzy se však začala výrazně odlišovat a radikalizovat. Když Berg v roce 1969 ohlásil, že měl zjevení o blížícím se velkém zemětřesení v Kalifornii, opustil i se svými následovníky Huntington Beach. Skupina se přejmenovala na Děti Boží (Children of God – COG) a odpoutala se od vnějšího světa aby se připravila na Apokalypsu.

Berg si začal přisvojovat grandiózní tituly, přičemž se prohlašoval za Mojžíše Davida a Posledního Proroka v časech konce. Kázal o blížícím se soudu pro Ameriku a potřebě návratu k raně křesťanskému modelu v podobě komunálního života, kde se sdílel veškerý majetek, což vyhovovalo ideálům pozdních 60. let. Současně se hnutí od počátku oddávalo promiskuitní sexualitě, což Bergovi pomáhalo přitahovat k sobě mladé lidi s volnými mravy a rebelským duchem, kteří chtěli vystoupit z konvenčních morálních norem. Tato neobvyklá směsice křesťanského fanatismu a volné lásky, podpořená Bergovou charismatickou, až tyranskou, autoritou, se stala základním kamenem sekty. Jeho cílem bylo vytvořit organizaci složenou výhradně z misionářů na plný úvazek. Jejich víra v Bergova proroctví byla absolutní a členové hromadně opouštěli USA, aby unikli před Bergovým předpovídaným zničením země, čímž se kult z amerického problému stal problémem globálním. V polovině 70. let už COG hlásaly, že mají komunity v desítkách

Bergova filozofie, kterou pojmenoval Zákon Lásky, se stala jádrem morálního selhání a kontroverze hnutí. Jednalo se o perverzní sloučení striktního křesťanského dogma s extrémně volnými ideály sexuální revoluce 60. let, destilované do snadno zapamatovatelné fráze: „Bůh je láska a láska je sex“. Tato doktrína měla členy osvobodit od sexuálních zábran a tabu, ale v praxi sloužila jako záminka pro sexuální vykořisťování a zneužívání v neslýchaném měřítku.

Sám Berg prosazoval nejen promiskuitní sex, ale i sdílení dospělých partnerů v rámci komunity. Nejkřiklavější aplikací tohoto tzv. zákona lásky bylo zavedení metody „Flirty Fishing“ (Koketní Rybaření). Ženské členky sekty byly systematicky instruovány, aby využívaly svou sexualitu a ženské půvaby k evangelizaci. Účelem bylo „projevovat Boží lásku a milost“ osamělým mužům, což často vedlo k sexuálnímu styku, někdy i organizovanému přes escortní agentury, a k získávání nových členů i finančních darů. Rozsah této praxe byl ohromující: dle dat TFI došlo v rámci Koketního Rybaření k více než 223 000 sexuálních kontaktů s potenciálními konvertity během 13 let. Bergova vlastní dcera, Deborah Davis, tuto praxi otevřeně popsala ve své autobiografii jako „celosvětovou prostituční síť“, která nevyhnutelně přitahovala pozornost médií a zákona.

Podle bývalých členů, jako je Michael Young, bylo hlavním účelem Zákona Lásky „ospravedlnit a zakrýt sexuální vykořisťování“. Doktrína členům vnucovala myšlenku, že jejich tělo jim nepatří, ale že jsou povinni ho odevzdat Bohu skrze uspokojování sexuálních potřeb ostatních členů. Takto zvráceně pojatá teologie efektivně zneviditelňovala osobní hranice, vytvářela kult poslušnosti a nutila členy k aktivitám, které by za normálních okolností považovali za nemorální. A co je nejdůležitější, otevřela dveře k těm nejtemnějším činům.

Jedním z nejvíce šokujících a veřejnosti známých aspektů historie The Family International (TFI) je to, jak hluboce se tato sekta dotkla osudů rodin, z nichž vzešly budoucí hollywoodské hvězdy. Do tohoto přísně kontrolovaného a izolovaného světa se narodili například sourozenci River a Joaquin Phoenix a také herečka Rose McGowan. Tito jedinci později dosáhli globální slávy, jejich rané dětství však ve společenství Dětí Božích zůstává temnou a složitou kapitolou.

Děti narozené v komunitách TFI byly udržovány v extrémní izolaci od vnějšího světa. Pro ně svět končil hradbami komuny, kde vládla absolutní pravidla. Byly jim odpírány běžné aspekty dětství: neměly kontakt s médii, televizí, hudbou nebo jakoukoliv vnější kulturou. S myšlenkou, že svět brzy skončí a Armageddon je za rohem, považovalo vedení TFI formální vzdělání za zbytečné a děti do školy neposílalo. Místo toho jim byly vštěpovány dovednosti přežití a učily se, jak číst lidi a manipulovat s nimi, aby získaly finanční prostředky pro misionářskou práci.

Nejzávažnějším a nejděsivějším dědictvím Dětí Božích je systémové zneužívání dětí, které bylo britským soudem dokonce označeno za charakteristický rys tohoto autoritářského kultu. Bergův „Zákon Lásky“, který kázal, že „sex by neměl být omezen věkem ani vztahem“, vytvořil toxické prostředí, ve kterém byla pedofilie a incest nejen tolerovány, ale i ideologicky podněcovány. Zpráva newyorského generálního prokurátora z roku 1974 potvrdila Bergovu náklonnost k incestu a svědecké výpovědi hovořily o tom, že znásilňování dětí bylo zneužito jako záminka pro rozmnožování a zachování kultu, což vedlo k četným těhotenstvím. Toto prostředí, kde starší děti a dospělí manipulovali a zneužívali ty nejzranitelnější, se stalo denní realitou tisíců dětí.

O rozsahu traumatu svědčí srdcervoucí příběhy přeživších, jako je Verity Carter. Verity byla sexuálně zneužívána od svých pouhých čtyř let mnoha členy kultu, včetně vlastního otce, Alexandra Watta, který byl později odsouzen. Verity popsala svůj život v sektě jako „peklo na zemi“, kde sexuální násilí doprovázelo extrémní fyzické tresty. Za sebemenší prohřešky byla opakovaně bita a bičována. Pokud se dítě pokusilo vyjádřit nepohodlí nad tím, co se mu dělo, bylo bito, nebo mu byl uložen trest. Děti byly vychovávány ve strachu a poslušnosti, s přesvědčením, že jakékoliv negativní informace o skupině povedou k vážným důsledkům pro jejich rodiny.

Verity utekla v patnácti letech, avšak její motivace k útěku byla zoufalá a mrazivá: „Když jsem se dostala ven, bylo to proto, že už nezáleželo na tom, jestli na mě ve vnějším světě čeká smrt, protože jsem už chtěla zemřít, tak o kolik horší by to mohlo být?“ Toto zoufalství přeživších je důkazem hloubky utrpení, které kult působil. Dlouhodobé trauma je hluboké, přičemž mnoho bývalých členů, včetně Verity Carter a Daniely Mestyanek Young, bojuje s chronickou depresí, sebevražednými myšlenkami, nočními můrami a snaží se najít své místo ve světě, který jim byl po desetiletí líčen jako nepřátelský. Přestože britský soud v roce 1995 potvrdil, že skupina se od těchto praktik distancovala, trvalé následky systémového zneužívání jsou nezpochybnitelné.

Po smrti zakladatele Davida Berga v roce 1994, kdy byl na útěku před Interpollem a FBI, převzali vedení The Family International (TFI) jeho žena, Karen Zerby (známá jako Královna Maria nebo Maria Fontaine), a její nový partner Steve Kelly (alias Král Petr). Tato nová éra s sebou přinesla pokusy o vnější reformu, zahrnující mimo jiné zpřísnění pravidel ochrany dětí a zamezení šíření nemocí jako herpes. Formálně sice v roce 1989 vydali memorandum přísně zakazující sexuální styk mezi dospělými a nezletilými, hnutí si však zachovalo sexuální podtext.

Nejkontroverznějším a nejbizarnějším novodobým učením TFI, šířeným skrze komiksy, se stalo Milování Ježíše. Jde o radikální, do extrému dovedenou formu snoubenecké teologie, která církev považuje za nevěstu Kristovu. TFI však toto pojetí posunula do sféry intimního, doslova sexuálního vztahu s Ježíšem. Členové TFI, včetně dětí a dospívajících, byli povzbuzováni a instruováni, aby si představovali, že se k nim Ježíš připojuje během sexuálního styku, masturbace nebo jiných intimních chvil. Tato představa byla detailně rozpracovávána v grafické poezii, naváděných vizualizacích a uměleckých dílech. Pro mužské členy platilo zvláštní a zarážející pravidlo: byli nabádáni, aby se vizualizovali jako ženy, aby se vyhnuli homosexuálnímu vztahu s Kristem.

Některá literatura TFI, která detailně popisovala tento sexuálně intimní vztah s Ježíšem, byla upravována a zjednodušována i pro mladší dospívající a děti. Některé publikace sekty jsou tak explicitní, že jsou v mnoha zemích klasifikovány jako pornografie. I přes tuto temnou historii se TFI, která od roku 2004 nese název The Family International, dokázala udržet. Na počátku 21. století měla stále odhadem 10 000 členů ve více než 90 zemích, což z ní činí jeden z nejúspěšnějších komunitních kultů, který vzešel z éry kontrakultury 60. let. Zneužívání, manipulace a perverzní teologie, které se skrývaly za maskou křesťanské lásky a komunity, však navždy poznamenaly životy tisíců lidí.

Navzdory desetiletím ubíhajícím od nejtemnějších praktik Dětí Božích a formálním změnám v rámci The Family International (TFI), která se dnes snaží prezentovat jako legitimní a očištěné křesťanské misijní hnutí, hon na pravdu a spravedlnost nekončí. Hloubka traumatu, které kult způsobil tisícům dětí, znamená, že minulost nelze jen tak smazat. Svědectví přeživších o systematickém zneužívání, izolaci a manipulaci představují neustálý tlak na organizaci i na úřady. To dokládá i skutečnost, že Policie Skotska potvrdila, že vyšetřování sekty Děti Boží stále probíhá, což dává naději mnohým obětem, že jejich utrpení bude oficiálně uznáno.

Pro přeživší, jako je Verity Carter, je uznání zneužívání úřady opravdu zásadní věc, která představuje klíč k uzavření kapitoly. Mnozí z nich po léta věřili, že jejich příběhy jsou smyšlené. Proto každé vyšetřování, každé odsouzení, i když se týká jen jednoho pachatele z řad sekty, přináší ohromnou úlevu těm, jejichž dětství bylo proměněno v peklo. Příběh TFI tak slouží jako chmurná, avšak důležitá, připomínka toho, jak křehká je hranice mezi náboženskou horlivostí a autoritářským kultem. Tato kapitola moderních dějin zůstává otevřená, dokud poslední oběť nenalezne spravedlnost a klid.

Zdroje: Wikipedia, Britannica, BBC, The Guardian