Článek
Celý spor má kořeny v dramatických událostech na Blízkém východě, kde americko-izraelské údery na Írán a následná odveta Teheránu prakticky ze dne na den ochromily leteckou dopravu. Stovky českých turistů se ocitly v pasti. Protože Izrael zcela uzavřel svůj vzdušný prostor, musela česká diplomacie narychlo zorganizovat riskantní a logisticky mimořádně složitou operaci.
Navrátilci museli absolvovat únavnou cestu autobusy přes dálnice lemované vojenskou technikou až k egyptským hranicím. Tam na ně čekaly hodiny nejistoty ve frontách a následný pětihodinový transport do Šarm aš-Šajchu. Právě odtud je nakonec vyzvedly vládní letouny a stroje společnosti Smartwings. Tato vyčerpávající cesta, plná strachu z raket nad hlavou a nedostatku informací, vytvořila podhoubí pro následné emoce na obou stranách.
„Sleva z ceny nula“: Macinkův ostrý útok na vděčnost i média
Když vládní speciál konečně dosedl na ruzyňskou ranvej, čekal na cestující u schůdků sám ministr zahraničí Petr Macinka. Zatímco většina lidí neskrývala úlevu a politikům děkovala, setkání s jednou z cestujících zanechalo v ministrovi hlubokou pachuť. Své rozhořčení si nenechal pro sebe a okamžitě jej přetavil v jízlivý příspěvek na sociálních sítích. Ministr ironicky poznamenal, že dotyčná dáma byla i po záchranné misi „velmi nespokojená“, což glosoval kousavou poznámkou o „špatném servisu“ a nabídkou absurdní slevy z bezplatného letu.
Macinka však neútočil jen na samotnou turistku. Svůj hněv namířil i proti redakci Seznam Zpráv, kterou obvinil z tendenčního informování. Podle ministra není náhoda, že si „soudruzi ze Seznamu“ vybrali k mikrofonu právě tu jedinou osobu, která si stěžovala, zatímco desítky vděčných cestujících ignorovali. Tímto výrokem ministr otevřeně naznačil, že média záměrně vykreslují státní pomoc v negativním světle a dělají z obětí lidi, kterým stát svou pomocí vlastně „ublížil“.
Arogance moci vs. hazardérství
Hlavní aktérkou sporu na straně cestujících se stala padesátiletá Věra Vosecká. Ta v Izraeli prožívala horké chvíle se svým osmnáctiletým synem a jeho kamarádem. Proti ministrovu dřívějšímu vyjádření, že si turisté za své potíže mohou „s nadsázkou“ sami, se důrazně ohradila. Vosecká zdůraznila, že při jejich odletu 20. února neexistovalo žádné oficiální varování před cestou do Izraele, s výjimkou okolí Pásma Gazy. Jako zodpovědní cestovatelé se navíc okamžitě registrovali v systému Drozd a detailně popsali svůj itinerář. Slova o hazardérství proto vnímala jako hlubokou urážku lidí, kteří se ocitli v pasti ne vlastní vinou.
Zatímco práci řadových diplomatů a zaměstnanců ambasády na místě si nemohla vynachválit, komunikace politických špiček v Praze pro ni byla zdrojem čisté frustrace. Vosecká popsala momenty, kdy v krytech pod palbou raket sledovali on-line tiskové konference a místo uklidnění přišel šok. Ministr Macinka totiž před novináři prohlásil, že nemá povinnost pořádat brífinky, pokud zrovna nemá co sdělit. „Cítila jsem tu aroganci moci,“ uvedla Vosecká s tím, že lidé v ohrožení nepotřebovali znát přesné minuty odletu, ale vědět, že existuje plán a že na ně stát nezapomněl.
Když ministr slyší jen to, co chce
Při bližším pohledu na vyjádření Věry Vosecké pro Seznam Zprávy a následnou reakci Petra Macinky na sociálních sítích je patrný zásadní rozpor. Ministr totiž ve svém příspěvku vykreslil turistku jako „chronickou stěžovatelku“, které se nelíbila samotná záchranná akce. Skutečnost popsaná v rozhovoru však byla diametrálně odlišná. Vosecká v článku výslovně nešetřila chválou na adresu konkrétních diplomatů a organizaci na místě: „Musím pochválit lidi z ambasády, kteří nám byli celou dobu k dispozici,“ uvedla pro Seznam Zprávy.
Ministr Macinka se však rozhodl tento pozitivní kontext zcela ignorovat. Místo toho využil její kritiku jediné své věty – o tom, že si turisté za situaci mohou sami – k tomu, aby ji i médium, které s ní mluvilo, veřejně dehonestoval. Svým ironickým komentářem o „špatném servisu“ a „slevě z ceny nula“ tak v podstatě vytvořil falešný obraz nevděčné občanky, aby odvrátil pozornost od podstaty její kritiky, která mířila výhradně na jeho osobní aroganci a necitlivá vyjádření v době krize.
Tím, že Macinka označil redaktory Seznam Zpráv za „soudruhy“ a obvinil je, že si vybrali jedinou nespokojenou osobu, aby státu „ublížili“, posunul celou věc z roviny věcné diskuse o krizové komunikaci do roviny ideologického boje. Z rozhovoru přitom jasně vyplývá, že paní Vosecká nebyla nespokojená s faktem, že je zachraňována, ale s pocitem, že jí i ostatním lidem v krytech ministr svými výroky nadával do hazardérů.
Finanční chaos: 15 tisíc, nebo nula?
K emocím z nebezpečí se přidala i nejistota o to, kolik bude záchrana vlastně stát. Krizovou komunikaci provázely značné šumy – ministerstvo zahraničí totiž původně přes systém Drozd rozesílalo informaci, že za komerční let se společností Smartwings budou lidé muset zaplatit 15 000 korun. Mluvčí resortu to hájil tím, že jde o tržní cenu soukromého dopravce, na kterou stát nemá vliv.
Tento scénář však záhy rozmetal premiér Andrej Babiš. Ten do situace vnesl další zvrat, když prohlásil, že lidé za letenky platit nebudou. Podle premiéra by měla většinu nákladů, až 75 %, zpětně proplatit Evropská unie v rámci mechanismu solidarity, pokud Česko nabídne volná místa i občanům jiných členských států.
Dohra v Senátu: Drozd potřebuje modernizaci
Horní komora po bouřlivé diskusi doporučila vládě, aby zásadně modernizovala systém Drozd a zavedla standardy pro krizovou komunikaci, například formou hromadných SMS zpráv. Podle senátorů je nepřípustné, aby se lidé v nouzi dozvídali protichůdné informace o cenách a termínech.






