Článek
Rozhodnutí Kyjeva vyslat experty a technologie na Blízký východ ve chvíli, kdy se bojuje o každý metr Donbasu, působí na první pohled jako paradox. Vyvolává to zásadní otázku: Je Ukrajina vojensky silnější, než se dosud zdálo, nebo jde o geniální, ale riskantní diplomatický tah, který má zachránit její slábnoucí mezinárodní podporu?
Tato zdánlivá „tříštění sil“ je ve skutečnosti hluboce promyšlenou strategií. Kyjev si uvědomuje, že jeho osud nezávisí jen na tancích v zákopech, ale na schopnosti zůstat pro Západ a bohaté arabské monarchie relevantním partnerem. Tím, že Ukrajina nabízí pomoc v regionu, kde USA pociťují rostoucí hrozbu, přestává být v očích Washingtonu „žadatelem o milodary“ a stává se „poskytovatelem bezpečnostních řešení“.
Z oběti globálním expertem
Zatímco ruská invaze dál drtí 1 250 kilometrů dlouhou frontovou linii, Kyjev udělal něco nevídaného – začal vyvážet bezpečnost tam, kde ji i supervelmoci postrádají. Důvod je pragmatický. Írán, hlavní spojenec Moskvy, začal své drony Šáhid (v Rusku operující pod názvem Geran) využívat jako nástroj nátlaku po celém Blízkém východě. Terčem se staly země jako Katar, Spojené arabské emiráty či Bahrajn, které hostí americké základny.
Ukrajina se tak z oběti těchto „létajících sekaček“ stala největším světovým expertem na jejich eliminaci. Za čtyři roky války dopadly na ukrajinská města desetitisíce těchto strojů, což donutilo tamní inženýry k neuvěřitelné inovaci v reálném čase. Kyjev dnes nedisponuje jen teoretickými znalostmi, ale prověřenou technologickou převahou, kterou nyní nabízí Pentagonu a jeho spojencům výměnou za diplomatické záruky proti Rusku.
Hlavním lákadlem pro Spojené státy a arabské státy jsou ukrajinské levné interceptory. Zatímco dříve musely armády sestřelovat drony v hodnotě 20 000 dolarů pomocí raket Patriot, které stojí miliony, Ukrajina vyvinula flotilu lovců, kteří Šáhidy ničí za zlomek ceny. Tyto systémy jsou navrženy tak, aby byly vyráběny v masových měřítkách, což je přesně to, co Blízký východ tváří v tvář íránským rojům potřebuje.
Kromě fyzické likvidace nabízí Kyjev špičkové systémy elektronického boje. Ukrajinské technologie dokážou detekovat specifické frekvence íránských naváděcích systémů a efektivně je „oslepit“. Díky tomu drony často končí v polích nebo v moři bez nutnosti drahého výstřelu. Třetím a možná nejdůležitějším prvkem je přímá operační zkušenost. Ukrajinští operátoři jsou jediní na světě, kteří mají za sebou tisíce hodin v boji proti masivním koordinovaným útokům, jež mají za cíl zahltit a vyčerpat protivzdušnou obranu.
„Pomáháme bránit před válkou ty, kteří pomáhají nám,“ shrnul tuto novou doktrínu Volodymyr Zelenskyj. Tímto gestem Ukrajina definitivně opouští roli pasivního příjemce pomoci. Stává se aktivním hráčem na globální šachovnici, který využívá vlastní bolestnou zkušenost jako platidlo v mezinárodní politice. Pokud se ukrajinským expertům podaří stabilizovat bezpečnostní situaci v Perském zálivu, získá Kyjev vliv, o kterém by mohl v čistě bilaterálním sporu s Ruskem jen snít.
Proč cesta k míru na Ukrajině vede přes Perský záliv?
Na první pohled působí zapojení vyčerpané Ukrajiny do dalšího globálního konfliktu jako nebezpečný hazard se zbývajícími zdroji. Pro zemi, která bojuje o vlastní přežití, se zdá být logické soustředit každého experta a každý dron na vlastní frontu. Ale moderní válka se nevyhrává v izolaci. Propojením své obrany s bezpečností Blízkého východu získává Kyjev karty, které u klasického vyjednávacího stolu s Moskvou dosud postrádal.
Kyjev svou pomoc Spojeným státům a jejich regionálním partnerům neposkytuje zdarma. Prezident Zelenskyj jasně deklaroval, že ukrajinské know-how bude poskytnuto výměnou za to, že arabští lídři využijí svůj vliv na Moskvu. Země jako Katar, SAE nebo Saúdská Arábie udržují s Ruskem silné ekonomické a energetické vazby, které Washington v posledních letech ztratil.
Pokud Ukrajina dokáže ochránit ropná pole a města těchto monarchií před íránskými drony, vytvoří si u nich obrovský morální a politický dluh. Tito lídři pak mohou na Vladimira Putina tlačit způsobem, který Rusko pocítí skrze investice, bankovní kanály a ropné kvóty. Pro Ukrajinu je to šance, jak do mírového procesu zapojit hráče, které Moskva nemůže jednoduše ignorovat.
Oslabení „osy zla“
Vztah mezi Teheránem a Moskvou připomíná spojité nádoby. Írán dodává technologie a drony, Rusko na oplátku pomáhá s rozvojem raketového programu a jaderných technologií. Pokud se ukrajinským expertům podaří na Blízkém východě prokázat, že íránské zbraně jsou proti moderním (a levným) obranným systémům neúčinné, zasadí to ránu celému tomuto partnerství.
Každý íránský dron sestřelený na Blízkém východě pomocí ukrajinské taktiky je špatnou reklamou pro ruskou armádu, která na tyto stroje spoléhá. Oslabení íránského vojenského exportu a jeho reputace přímo ovlivňuje výrobní kapacity, které by jinak Rusko využívalo pro terorizování ukrajinských měst. Kyjev tak de facto bojuje proti „Geranům“ dříve, než se vůbec dostanou na evropské bojiště.
Hra o přízeň Bílého domu
Možná nejdůležitějším faktorem je vztah s Washingtonem. Prezident Donald Trump dává dlouhodobě najevo svou nechuť k nekonečným finančním dotacím pro Ukrajinu a preferuje rychlá, pragmatická řešení. Tím, že mu Zelenskyj nabídl konkrétní pomoc v regionu, který je pro Trumpovu administrativu prioritou (boj proti íránskému vlivu), změnil dynamiku jejich vztahu.
Ukrajina se v očích Trumpa změnila z „problému k řešení“ na „nástroj k řešení“. Nabídka ukrajinských specialistů pro americké spojence v Perském zálivu je přesně tím typem „obchodu“, kterému současný Bílý dům rozumí. Trumpovo potvrzení, že „přijme jakoukoli pomoc od jakékoli země“, je jasným signálem, že ukrajinský vklad do blízkovýchodní bezpečnosti může být vykoupen pokračující (nebo dokonce zvýšenou) podporou USA pro ukrajinskou obranu na Donbasu.
Tenký led ukrajinské diplomacie
I přes nedávné úspěchy na bojišti, kde ukrajinské síly od začátku roku 2026 osvobodily přibližně 257 km území, zůstává situace Kyjeva kritická. Rozšíření aktivit na Blízký východ s sebou nese hrozby, které by mohly i ty nejslibnější zisky na Donbasu rychle vymazat. Hlavním problémem není nedostatek vůle, ale vyčerpatelnost fyzických zdrojů a omezená kapacita globální pozornosti.
Prvním a nejpalčivějším rizikem je kritický nedostatek sofistikované munice. Pokud by se konflikt s Íránem v Perském zálivu protahoval, hrozí, že Spojené státy a Evropa upřednostní ochranu svých jednotek a spojenců v regionu. Každá baterie systému Patriot nebo zásilka protiletadlových střel přesměrovaná do Bahrajnu či Kataru znamená oslabení ukrajinského nebe. Zelenskyj otevřeně varoval, že pokud se zásoby interceptorů vyčerpají jinde, ukrajinská města zůstanou bezbranná proti ruským raketovým salvám.
Dalším faktorem, který paradoxně nahrává Kremlu, je globální trh s energiemi. Válka s Íránem přímo ohrožuje Hormuzský průliv, kterým proudí pětina světové ropy. Jakákoliv eskalace v této oblasti okamžitě vystřeluje ceny ropy vzhůru. Pro Rusko, jehož válečná mašinérie stojí na příjmech z exportu surovin, je vysoká cena ropy darem z nebes, který mu umožňuje snáze obcházet západní sankce a dál financovat invazi.
V neposlední řadě je tu riziko „únavy z Ukrajiny“. Zelenskyj již přiznal, že íránská krize odsunula připravovaná trilateralní jednání s USA a Ruskem na vedlejší kolej. Světová média a diplomacie mají omezenou kapacitu – pokud se pozornost Bílého domu a evropských metropolí plně upře na Blízký východ, Kyjev riskuje, že se jeho konflikt stane „zamrzlou“ válkou na okraji zájmu.
Aaktivní vstup Ukrajiny do dění kolem Íránu je vabankem o všechno. Kyjev se snaží světu dokázat svou absolutní nepostradatelnost – chce být partnerem, bez jehož expertízy se neobejde ani bezpečnost ropných polí, ani ochrana amerických základen.
Pokud ukrajinští operátoři a jejich levné technologie uspějí v ochraně arabských metropolí tam, kde drahé západní systémy narážejí na své limity, získá Kyjev nevídaný morální a politický kapitál. Tento „blízkovýchodní obrat“ může být nakonec tím rozhodujícím faktorem, který Ukrajině zajistí silnější pozici u jednacího stolu a přiměje světové mocnosti, aby dovedly válku s Ruskem ke spravedlivému konci.
Zdroje: The Guardian, Seznam Zprávy, Times Of Israel
