Článek
V temných a tichých hlubinách Postojnských krasových jeskyní ve Slovinsku žije stvoření, které byste snadno přehlédli. Je bledé, protáhlé a většinu svého života tráví v naprosté tmě. Přesto je tento tvor, známý jako macarát jeskynní (neboli olm), předmětem místních legend, vědeckého zájmu a fascinace. Lidově se mu přezdívá také lidská rybka nebo dokonce jeskynní dráček. Bez jídla dokáže přežít roky, dožívá se neuvěřitelného věku a jeho život odhaluje, jak se evoluce dokáže přizpůsobit i těm nejextrémnějším podmínkám.
Potomek draků?
Staré slovinské legendy popisovaly macaráta jeskynního jako potomka draků. Když je silné deště vyplavaly z podzemních vod, místní si je spojovali s potomky bájných těchto tvorů žijícími hluboko pod zemí. Dnes už víme, že jde o obojživelníka a endemita, který se vyskytuje na jediném místě na světě – v jeskynních systémech na území Slovinska, Chorvatska a Bosny a Hercegoviny.
Macarát jeskynní se dokonale přizpůsobil životu v naprosté tmě. Jeho kůže postrádá pigment, a je proto růžově bledá, což mu vyneslo přezdívku „lidská rybka“. Má zakrnělé, slepé oči, které jsou překryté kůží. Místo zraku používá své mimořádně vyvinuté smysly. Jeho hlava je vybavena citlivým čichem, sluchem a elektroreceptory, které mu umožňují orientovat se, lovit a komunikovat.
Život ve stínu a tajemství evoluce
Macaráti žijí ve stabilních, chladných vodách, kde je nedostatek potravy. Díky tomu si vyvinuli unikátní adaptaci. Své tukové zásoby ukládají v játrech a dokážou přežít bez jídla až 10 let! Jejich metabolismus je neuvěřitelně pomalý. Stejně fascinující je i jejich dlouhověkost. Zatímco jejich příbuzní na povrchu se dožívají zhruba 10 let, macarát se běžně dožívá 70 let, a někteří jedinci dokonce až 100 let.
Pro vědce je macarát jeskynní živoucí evoluční laboratoří. Původně se věřilo, že evoluce je do značné míry náhodná. Výzkum macaráta jeskynního a dalších jeskynních tvorů však ukazuje, že se adaptace na podobné prostředí odehrávají velmi podobně a předvídatelně. Navzdory tomu, že vědci ve Slovinsku objevili devět geneticky odlišných druhů, všechny mají stejné fyzické rysy – bledou kůži a slepé oči. Zdá se, že se každý z těchto druhů vyvinul nezávisle na sobě, ale stejným směrem.
Dlouhověkost, přežití bez potravy a degenerace zraku u macaráta představují pro lidskou medicínu obrovský potenciál. Vědci doufají, že zkoumáním macaráta jeskynního, jehož genom je zhruba 16krát větší než lidský, odhalí genetické mechanismy, které by mohly pomoci v boji proti degenerativním onemocněním očí nebo objasnit procesy stárnutí u lidí.
Proteus anguinus
Chráněný symbol slovinského dědictví
Macarát jeskynní je nesmírně citlivý na změny ve svém životním prostředí. Jelikož žije v krasových jeskyních, jeho existence je úzce spjata s čistotou podzemních vod. Ty jsou bohužel ohroženy znečištěním z nejrůznějších zdrojů, jako jsou skládky odpadu, pesticidy, hnojiva, průmyslové chemikálie (např. PCB) a těžké kovy (rtuť, olovo, kadmium). Tyto látky se v přírodě rozkládají velmi pomalu a macarát je, stejně jako jiné organismy, vystaven riziku jejich hromadění. Zajímavostí je, že se ukázalo, že macarát je schopen přežít vyšší koncentrace PCB než mnoho jiných vodních živočichů, což však neznamená, že je vůči nim zcela imunní.
Kvůli své zranitelnosti je macarát jeskynní chráněným druhem. V EU je zařazen do směrnic o stanovištích, což vedlo k začlenění jeho domovských jeskyní do sítě chráněných území Natura 2000 ve Slovinsku, Itálii a Chorvatsku. První ochranu získal ve Slovinsku již v roce 1922, ovšem neúčinně, což vedlo ke vzniku černého trhu. Až po roce 1982 byl zařazen na seznam ohrožených druhů a obchod s ním byl zakázán. V Chorvatsku je populace macaráta považována za kriticky ohroženou.
Zdroje: Wikipedia, Český rozhlas, Deník, ČT24, Český rozhlas
